Zjistit, jak to bylo s výstavbou letního kina, byl docela oříšek.
Přestože jsem prošel kroniku města, v letech 1962 - 1964 toho tam moc není.
Stejně tak toho moc není o jeho devastaci, zkáze a likvidaci.
Pojďme se podívat na pár faktů.

Dnes tomu bude již 210 let, co město zachvátil obrovský požár. Co se vlastně odehrálo, že došlo k tak obrovské katastrofě ?
V minulých stoletích se často stávalo, že vsi i města postihl zhoubný požár. Stavby byly dřevěné, střechy kryté slámou (došky) nebo dřevem (šindel). Za delšího sucha byly střechy vyschlé a oheň se rychle šířil, zvláště při větru. Často hořelo i v Mimoni, velký byl i požár založený nepřátelskými vojáky na počátku třicetileté války, ale požár v roce 1806 nemá v historii města obdoby.
Koncem května a počátkem června toho roku panovala dlouho neobvyklá vedra, provázené jižním větrem, takže všechno bylo vysušeno na troud.

Dnes je 9. června a to je svým způsobem významný, ale moc a moc smutný den. Na tento den připadla v roce 1985 totální destrukce našeho zámku.
Jak to tenkrát vlastně bylo ? Co předcházelo tenkrát této zajisté významné události ?
Podívejme se na to.
V červnu letošního roku je tomu již neuvěřitelných třicet let, co naše město přišlo o nádherný zámek. O destrukci zámku se toho již napsalo opravdu hodně a tak si připomeňme, jak to bylo se zámkem po roce 1945 až do jeho posledních chvil, kdy se stal smutným podkladem pro autobusové nádraží.

O zámku a parku toho bylo již napsáno hodně. Neškodí však si připomenout nejen zámek, ale i zámecký park.
Písemný doklad o roce postavení mimoňského zámku na náměstí bohužel chybí. Je možné, že shořel spolu s řadou dalších písemností, uložených v úředních budovách v tak zvaném horním zámku, na místě dnešního dvora hospodářství Mimoň. Stát se to mohlo při požáru města v r. 1806 nebo při požáru velkostatku po úderu blesku 11. června 1816.
Je však zachována prodejní listina z 11. června 1578, kdy prodává Karel z Bíbrštejna panství Mimoň Bohuslavu Mazancovi z Frimburka. V listině je mimo jiné uvedeno : městečko Mimoň včetně nově postaveného obytného domu tamtéž. Protože horní zámek byl v oblasti bývalé Šibeničné[1], je tedy míněn dolní zámek, ležící v městečku Mimoň. Bibrštejnové bydleli na hradě Děvín, ale odlehlost sídla od panství a móda 16. století opouštět nehostinné, chladné hrady a stavět zámky se vším pohodlím a s parky, je jistě přiměla ke stavbě zámku v Mimoni někdy v 1. polovině 16. století.

Pohrabal jsem se v archivu a našel jsem jeden zajímavej článek o dnes již neexistujícím stavení a to o tzv. Wollmannově vile.
Prokletí poznamenalo rodinu v honosné vile.
Kdo zavraždil mladého důstojníka, syna bohaté židovky, na skalní vyhlídce?
Nedávno jsme vás na středeční stránce informovali o nové soutěži, která se tentokrát týká tajemných a záhadných míst našeho okresu. Do redakce přišlo několik dopisů popisujících zvláštnosti tohoto regionu. Proto jsme se rozhodli otisknout jeden z dopisů, a to od Jakuba Šilbického z Mimoně hovořící o zdejším prokletém starém domě. K prokletému domu, stojícímu na pozemku náležejícímu obci Ralsko a kdysi v Ralské ulici patřící Mi­moni, lze dojít během čtvrt hodiny od křižovatky na vranovské silnici.

Červen je v novodobé historii našeho města velmi chmurným měsícem. Tehdy se vedení města vyznamenalo. Hned zkraje měsíce byl zbořen zámek a dnes je tomu již 25 let, kdy Mimoň přišla o svojí historickou radnici.
Co o ní víme ?
O nejistotě, kde vlastně stála první mimoňská radnice, nám dnes svědčí zápis v jedné pamětní kostelní knize: „Odedávna zde byly u radnice dvě hospody. V domě Petra Qssendorfa měl Jiří Zipke hospodu U bílé labutě a v domě Jiřího Engla držel Petr Würfel hospodu U černého medvěda. Potom byla vystavěna radnice nejspíš vedle Petra Würfela, předtím ale byla na místě, kde roku 1672 dal postavit dům pro svoji rodinu hejtman Matyáš Liebstein, a krátce předtím na jiném místě, kde bydlel Krištof Schubert".

K nejstarším zaměstnáním obyvatel v Mimoni náleželo pivovarnické řemeslo (varné právo). Podle římských kurií však měli být všichni zde zaměstnaní vyobcováni z církve.
Král Václav I. získal v Římě nařízení. Podle Bully papeže Inocence IV., de dato Lugduni III. nonas Decembris bylo od opata Klementa z Břevnova u Prahy nařízeno právo vyobcování z církve opomenuto.
Před rokem 1600 stál na náměstí v Mimoni, v místě dnešního domu čp. 48/3 pivovar. Při požáru r. 1620 byl tento objekt jako pivovar zničen. Pro velkou nouzi obyvatel nebyl tento pivovar obnoven ani nově postaven. Prvním zaznamenaným sládkem je uváděn r. 1617 jistý Tomáš Kaspar.

Jeden z majitelů mimoňského panství v 18. století byl hrabě František de Paula z Hartigů, narozený 29.srpna 1758. Jeho první výchovu převzal abbé Robinet a později se vzdělával v Řezně u opata Arbuthnota. Tam byl jeho otec ve státních službách. Ve dvaceti letech bylo vzdělávání ukončeno a byl císařovnou Marií Terezií poslán na cesty, aby studoval politickou situaci a zprávy o tom neprodleně posílal do Vídně. V tomto poslání procestoval Německo, Francii, Anglii, Itálii a Švýcarsko. Zdržel se v Miláně a vzdělával se ve státním obchodě, ve Würzburgu v dějinách a státním právu.