Ve třináctém pokračování kroniky města, sepsané panem Osvaldem Honsem, budeme pokračovat v majitelích města, dnes to budou Vartenberkové.

Jan z Vartenberka byla významná osoba u dvora, což dokazoval mnohými svými službami králi.
15.dubna 1315 byl jmenován Jan z Vartenberka králem Janem za místodržitele na Moravě a v Čechách pak jeho nejlepší přítel Jindřich z Lipé. Uvádí se však, že Jan z V. se choval na Moravě jako lakotný úředník přející úplatkům. Nejinak se měl chovat i jeho přítel Jindřich z Lipé, který byl se souhlasem krále zatčen a uvězněn na hradě Týřov.

Ve dvanáctém pokračování kroniky Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme na to, kdy byl v historii vlastníkem města.

Držitelé města
Na počátku této části je nutno uvést, že vzhledem ke společenským poměrům náležela správa osídlení až do roku 1848 zcela do rukou majitele panství, kam příslušné osídlení náleželo. Většina obcí sice měla samosprávu, která však spravovala danou obec pouze v rozsahu, kterou jím dovolil příslušný majitel panství.

Máme tu poslední měsíc letošního roku a s ním i přehled toho, co se událo v Mimoni před deseti lety tak, jak to zaznamenal kamarád M.H. a já na svém webu.
Podívejme se na to.

1. V práci se rozdávají odměny. Dostal jsem 600 korun. Vánoční výzdoba se už definitivně prosadila. Všude něco bliká a svítí. Od ledna zdraží voda.

2. Ráno v 5:40 je ve městě 5°C.

V dnešním jedenáctém pokračování kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dorazíme peníze a budeme se věnovat mírám a váhám. Tato kapitola je trochu obsáhlá a podrobná, ale již v příští se budeme plně věnovat městu Mimoni a to jeho držitelům.

Se vznikem Československého státu 28. října 1918 dochází i k vytvoření vlastní státní měny. Protože nebylo možné z technických důvodů ze dne na den vydat okamžitě i nová platidla nově vzniklého státu, zůstala dočasně v platnosti dosavadní platidla, to je mince a bankovky rakousko-uherské zlaté korunové měny, která byla zavedena 2. srpna 1892.

V dnešním desátém díle Kroniky města Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dokončíme obsáhlou kapitolu o počasí až do roku 2003 a budeme se věnovat času a penězům, které u nás platily.

1990 Tento rok lze označit jako milý a teplý. Srážkově byl sice o něco málo vyšší než minulého roku, přesto dlouhodobý průměr byl pouze 84 % za posledních 100 let. Největší srážky byly zaznamenány 23.4. = 17,2 mm. Sněhu bylo všeobecně málo, max. = 4.12. kdy napadlo 8 mm vody po přepočtu sněhu na vodu. Mrazy nebyly extrémní, max - 10 °C a to 8. ledna.

V deváté části naší kroniky, vytvořené Osvaldem Honsem, budeme pokračovat rozsáhlým přehledem počasí od roku 1937 až do roku 1989.

1937 Rok začal sněžením a mrazy, které dosahovaly -15°C. 12. ledna však začala obleva. 25. ledna začala perioda vichřic a sněžení a mírných mrazů. 4. únor přinesl opět oblevu, 9. února se ohlásila 1. bouřka s blesky a hromy. Po ní následovalo sněžení a citelné chladno. 15.II. bylo -7°C.

V osmém pokračování kroniky kamaráda Osvalda Honse budeme pokračovat v přehledu počasí až do roku 1935.

1800/01 - zima mírná, mrazy uhodily teprve v lednu (6.ledna bylo naměřeno po přepočtu –26°C). 29.ledna se přihnal orkán jež způsobil mnoho škod, strhával střechy a způsobil polomy v lesích. Jaro bylo ranné. 25. a 27. května se přihnaly bouřky s krupobitím, které napáchaly velké škody na polích okolo Mimoně, Pertoltic, Novin, Grunova, Stráže, Brniště a Svébořic.

V našem dalším díle kroniky Mimoně, kterou sepsal kamarád Osvald Hons se budeme věnovat dosti obsáhlé kapitole a tou je podnebí a počasí.

Podnebí
Mimoň se rozkládá v údolí, je chráněna od severu pásmem hor před studeným zimním prouděním a následkem toho má poměrně mírné podnebí. V důsledku toho jsou změny počasí častější, mají však ve svém průměru mírnější charakter a srážky zpravidla nemají dlouhého trvání. Průměrná roční teplota je dlouhodobě zaznamenána na hodnotě + 6,5 °R (Réamuruva) (~8,1 °C), při zimním průměru -0,8°R (-1°C) a letním + 13 oR 5 (16,2 °C). Jako maximum bylo však v zimě vícekrát v průběhu let do rozhraní 19. a 20. století naměřeno až -24 °R (30 °C) a v létě až + 28 °R ve stínu (35 °C).

A je tu listopad a s ním přehled událostí, které se staly v Mimoni a i jinde před deseti lety. Děkuji kolegovi M.H. za jeho příspěvky.

1. OS Tour de Ralsko začalo prodávat lístky na Silvestra v DKR za 150 kaček, měl by se promítat film,
pak kapela, řada soutěží o ceny...
Počasí nám dalo jasně najevo, že se pomalu blíží zima. Teplé poslední dny vystřídal silný vítr. Ve 20 hodin padá v Mimoni sníh

2. Dnes ty mraky ze kterých včera padal sníh, rozfoukal vítr. Ve 22 hodin jsou -2°C. Na Klínovci dnes silničáři odklízeli první sníh. Věnce, svíčky i květiny přinášejí v těchto dnech lidé na hroby svých blízkých. Uctívají tak památku zesnulých.

V dnešním pokračování kroniky města, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme na vznik města Mimoně a na jeho městský znak.

Vznik a název města
Nejsou dochovány žádné přesné zprávy o založení našeho města Mimoně, stejně jako o většině starých měst na severu Čech. Uvádí se sice stará legenda či pověst, že na místě dnešního Písečného mostu byl brod, kde měla stát kovárna a hospoda, která sloužila tudy putujícím kupcům a povozům, kteří cestovali po zdejší, na svojí dobu dosti frekventované cestě, později jako Záhošťská zvaná, od krajiny poblíž moře Suevů k moři na jihu. Této pověsti lze však přikládat hodnotu pouze ústně sdílenou bez náležité historické hodnoty.

Další díl Kroniky města, zpracované Osvaldem Honsem, se týká obyvatelstva, tentokrát bez doprovodných obrázků.

Obyvatelstvo
Dle starých pramenů se uvádí, že zdejší krajina na přelomu nového věku měla být pustá, silně zalesněná a divoká. Dle archeologického nálezu z r. 1845, začleněný jako významný keltský nález Böhmische Numantia (viz str. 9) víme, že zde žili Keltové. Staré asyrské klínové zápisy z období 1680 před Kr. uvádějí fakt, že byli Keltové již v Evropě. Jejich předchozí domovina měla být Asie. Tito Keltové se usadili nejen ve Španělsku a Francii, ale jejich sídla se nalézala i ve střední Evropě jak konečně dokazuje výše uvedený nález České Numantii, která tímto slouží jako významný důkaz o jejich zdejším osídlení.
Celé území dnešních Čech se mělo označovat jako území Bójů, kde sídlili keltští Galové. Tito jsou uváděny jako věční sokové Římanů, se kterými vedli krvavé války.

Ve čtvertém pokračování kroniky zpracované kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme jak je na tom vodstvo, flora a fauna okolo Mimoně.

Povodí a podzemní voda
Voda jako nerostná surovina, jedna z nejdůležitějších tekutin pro život, je v našem městě ve velké zásobě. Od severu, od Srního potoka, přitékající Ploučnice a do ní vtékající Panenský potok (od Pertoltic) protéká katastrem města od pradávna. V dávnověku však dle geologického bádání měl tok Ploučnice směřovat do Jizery mezi Kuřívody a Bělou. V důsledku snižování průtočnosti mělo dojít k postupnému zanesení koryta, k tomu se přidala i tektonická činnost a výsledkem byla změna jejího toku ve směru, jak jej známe nyní.

Máme tu další díl kroniky, kterou sepsal kamarád Osvald Hons.

Půda, výšiny, doliny, nerosty, dobývání rud.
Kvalita půdy je převážně písčitého charakteru. Jak již bylo uvedeno v úvodu, byla tato krajina v předhistorické době mořem. Při pomalém ústupu vody usazovalo se nejprve bahno, čímž vznikla ve vyšších polohách orná půda hlinitá, zatímco v níže položených místech zůstal ležet zrnitý písek.

A máme tu druhé pokračování Kroniky města Mimoně od kamaráda Osvalda Honse. Pokračujeme dobou nejstarší.

Mnohé názory vyslovují domněnku, že člověk na tato území přišel v dané době proti toku Labe a postupoval vzhůru. Tyto závěry vyplývají z nálezů tzv. pohanských hrobů, které nasvědčují zdejšímu trvalému usídlení na dlouhou dobu.
S neolitem začíná tedy osídlování Čech, začátek vzniku dnešních měst, vesnic a osad.

Kamarád Osvald Hons byl tak laskav - a timto bych mu rád velmi poděkoval - a poskytnul nám ke zveřejnění jím psanou kroniku města Mimoně.
Tato kronika je moc pěkně napsaná a budu ji na tomto místě zveřejňovat na pokračování.
Dnes se podívejme na dobu nejstarší.

Prázdniny a dovolené jsou fuč a máme tu září.
Co se událo v Mimoni před deseti lety ?
Na to se podívejme společně s M.H. - díky za jeho příspěvky !

1. Není nad volný víkend, zvlášť když se počasí umoudří. Zvoní pevná linka. Nějaká dáma je tu s anketou (a svým, jistě v kůži vázaným,diářem). Nic z toho nebylo.

2. Kardinál Miloslav Vlk kritizuje Madonnu za to, že se nechává na turné ukřižovat na kříži. Ten chlap má teda starosti.

3. Za obchoďákem Tesco byla objevena mrtvola muže. Jedná se údajně o bezdomovce jménem Eliáš.
Příčina úmrtí se vyšetřuje, ale pravděpodobně alkohol udělal své.
Sotva jsem dodělal práci na zahradě začalo pršet

4. Před 25 lety při výbuchu v hlubinném hnědouhelném dole Pluto na mostecku zahynulo 65 havířů. Jejich památku uctili v neděli jejich kamarádi a politici.
Meterologové slibují teplo.

A máme tu poslední díl našeho seriálu o mimoňských hospodách. Celý seriál vytvořil můj kamarád Osvald Hons, kterému za vše moc a moc děkuju.
Podívejme se na poslední várku občerstvoven.

Hostinec v Lorinserově tělocvičně - (Sokolská ul. 170/III)
Hostinec byl otevřen současně s otevřením vlastní tělocvičny v r. 1904, kdy zároveň město, jako vlastník celého areálu, pronajalo hostinec časově omezeně tělovýchovné jednotě. Za 1. světové války zde byl umístěn vojenský záložní lazaret, po 2. svět. válce sloužil svému poslání, avšak na počátku roku 1947 při plese ČSNS podlehl požáru a nikdy, přes snahu obyvatel, nebyl objekt obnoven.

A máme tu ne poslední část našeho seriálu - špatně jsem to spočítal takže tato je předposlední :) - o mimoňských hospůdkách. Díky kamarádu Osvaldu Honsovi se můžeme podívat na další várku osvěžoven.

U orla - (Tyršovo náměstí, 159/I - původní čp. 61)
Všechny čp. takto nízká mají svůj stavební původ před rokem 1770. Objekt byl celý dřevěný a odstraněn byl přibližně na rozhraní čtyřicátých a padesátých let 20. století. Byť jeho adresa byla na Tyršově náměstí, jeho vchod vedle pumpy byl situován od jihu z dnešní Pražské ulice. Prvním zaznamenaným majitelem byl do roku 1788 Franz Kirschner, 1795 Walentin Schicketanz, který se uvádí ještě i r.1820, 1833 se uvádí Josef Hubert ale roku 1878 je uváděn pekař a také hostinský Josef Schiller, který v tomto objektu vedl pekařskou i hostinskou živnost. Jeho syn po jeho smrti převzal živnost r. 1910, z neznámých důvodů však uzavírá provoz hostince. Rod Schillerů pocházel z osady Plesy u Svojkova. Roku 1935, tehdy již jen jako pekařství, se prodává jistému Bendelovi, který však provoz hostince neobnovil. Jak a kdy získal pojmenování U orla nebylo dohledáno, obrazová dokumentace však dokazuje, že hostinec na rozhraní 19. a 20. století nesl tento název.

A máme tu předposlední část seriálu o mimoňských osvěžovnách, který sestavil kamarád Osvald Hons. Pojďme se tedy podívat na další objekty.

U zeleného stromu - (Husova ul. 115/I., původní čp. 76)
Původní objekt byl dřevěný a nebyl, stejně jako všechny ostatní dřevěné stavby, při městském požáru jako levobřežní část města ohněm dotčen. Objekt s původním čp. 76 svědčí o jeho stáří, které může zasahovat až do 17. století. Jako první zaznamenatelný majitel se uvádí až r. 1770 sedlář Anton Weiß, 1771 se uvádí učitel Ignaz Riedel, poté Franz Wanke (1788). Důležitým mezníkem byl rok 1808, kdy se uvádí hostinský Josef Kutzer, který pravděpodobně byl i zřizovatelem tohoto hostince.

A máme tu další - osmý díl seriálu o Mimoňských občerstvovnách, který Vám přináším díky kamarádu Osvaldu Honsovi.
Podívejme se tedy na další osvěžovny, které již ve městě nenajdete. Dnes to bude např. i populární Liďák.