Obsáhlá kapitola kroniky našeho města, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem, se věnuje řece Ploučnici.

Brody, mosty, viadukty, lávky, náspy, tunely, hatě, propusti(regulace Ploučnice).
Brody :
Nejstarší formou překonávání vodních toků na katastrálním území Mimoně byly brody. V nejširším místě vodního toku byl průtok nejslabší a proto i v tomto místě bylo upraveno koryto tak, aby v místě brodu bylo pevné, nejčastěji kamenité s nejnižší hloubkou, třeba i uměle vyvýšené v určité šíři. Tyto brody byly na území Mimoně zaznamenány tři. V místě dnešního Písečného mostu u Božího Hrobu, v místě dnešního Zámeckého mostu hned za soutokem Ploučnice a Panenského potoka a v místě dnešního Poštovního mostu.

V loňském roce získalo Mimoňské nádraží titul nekrásnější nádraží. Podívejme se, jak je v kronice sepsané kamarádem Osvaldem Honsem zachycena železniční doprava.

Železniční doprava
První údaj o Mimoni související se železniční dopravou je zaznamenán v souvislosti s výstavbou první železniční tratě na okresním hejtmanství Česká Lípa na 45 km dlouhé trati Bakov - Lípa, která byla otevřena 14. listopadu 1867. Stanice na této trati po území okresního hejtmanství Lípa byla uváděna Jestřebí, Zákupy - Mimoň a Lípa. Stanice Zákupy - Mimoň byla jako taková uváděna až do roku 1883, kdy byla otevřena místní železniční trať Lípa - Mimoň, a tato stanice byla přejmenována na dnešní název Srní.

Dnešní část naší kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se bude věnovat cestám a silnicím kolem Mimoně.

Cesty a silnice a celní stanice
Nejstarší osídlení v severních Čechách, která zahrnovala v té době i dnešní část Horní Lužice, obdržela od svých pánů různé svobody a privilegia, která umožňovala rozkvět obchodu a řemesel. Získané výsady však nebyly v daných osídleních stejné. Jedno získalo výhody pro určitou oblast obchodu, jiné pro určitá řemesla. Jako příklad lze uvést Zhořelec, který měl přibližně ve 14. století výsadní práva pro soukenická řemesla,

O tom, co se dělo před deseti lety v Mimoni, se spolu s kamarádem M.H. podíváme v následujících řádcích :

1.Operátor výroby, v překladu dělník na montážní lince, začíná být v Česku velmi cenná profese. I v našem městě je jich dost.
Zahájilo svoji činnost nové restaurační zařízení pod názvem Pivní bar KLUBOVNA. Najdete ho v bývalém "domečku", kde měli klubovnu místní turisté.

2. Češi zřejmě zažili nejteplejší zimu za posledních 85 let.

Dnešní díl Kroniky města sepsané kamarádem Osvaldem Honsem se bude věnovat armádě, která k městu dlouho dobu patřila.

Armáda v Mimoni, obnova čsl. státnosti po 2. světové válce a odsun Němců.
Město Mimoň si i přes hospodářské potíže, které postihly celou Československou republiku po skončené 1. světové válce udrželo v severočeském regionu významné postavení, když bylo zařazováno v neoficielním rozvojovém pořadníku na druhé místo za Jabloncem nad Nisou. Toto postavení si udrželo i po celou dobu trvání tzv. První republiky, které sice nebylo oficielně vyhodnocováno, ale bylo o něm takto hovořeno.

V dnešním díle kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme jak to vypadalo v Mimoni po první světové válce.

Mimoň po 1. světové válce - rozvoj české menšiny.
Dosavadní stále rostoucí vliv němectví v příhraničních oblastech české země se se skončením 1. světové války a vzniku ČSR zastavil a začal narůstat počet českého obyvatelstva, který začal přicházet do tohoto území ze všech míst vnitrozemí. Dosud zde žijící obyvatelé se s příchodem nových osídlenců z vnitrozemí začali hlásit ke svému národnímu původu sice pozvolna, ale již se nehlásili k němectví, což se v minulosti projevovalo zvláště v případě smíšených manželství.

Kapitola válečná je za námi a dnes se podíváme v kronice sepsané kamarádem Osvaldem Honsem na společenské změny.

Významné společenské změny
Společenský vývoj v našem kraji nebyl z období dávno minulých nijak zaznamenáván. Že naším krajem procházela historie společenského vývoje lze odhadnout pouze z nahodilých archeologických nálezů, z nichž nejznámější bezesporu byl keltský archeologický nález v březnu roku 1845, který byl označen jako Böhmische Numantia čili Numantia v Čechách.

Podívejme se spolu s kamarádem M.H. na to, co se přihodilo v Mimoni a okolí v únoru před deseti lety.

1. Ráno je ve městě 5°C. Cestou z práce (v 18:15) jsme s kolegou viděli jak od Jelena vypadl opilý V.S., aby zase zapadl do zařízení jménem “20”.

2. Grémium soc.dem. odmítlo umístění protiraketového radaru USA na českém území. Podle IPCC při OSN je globální oteplování na 90% důsledkem lidských aktivit.
Otevírá se nová hospoda - nahoře na Letné v bývalé klubovně turistů vznikla non-stop hospoda.

Devatenáctý díl se bude věnovat obsáhlé kapitole, kterou je druhá světová válka až do bombardování města.

10. října 1938, přesně ve 12:00 hodin vstoupila za nadšeného jásotu většiny obyvatel a vlajkoslávy do vyzdobeného města motorizovaná kolona, kterou doprovázely oddíly mužů tzv. Freikorpsu (ozbrojené dobrovolné sbory), kteří se po vyhlášení všeobecné mobilizace skrývaly v okolních lesích.

Dnes je na řadě další válečná kapitola a tou je první světová válka a začátek druhé světové války.

První světová válka –1914 až 1918
Sociální a nacionální napětí zatěžovalo, ale stále ještě násilně nenarušovalo, občanský rozvoj města vypuknutím 1. světové války. Strašná bilance této světové války vykazuje pro Mimoň nejméně 227 obětí z celkového počtu 491 vojáků, kteří museli narukovat na frontu : 123 padlých, 23 nezvěstných, a 81 zemřelých na následky válečných útrap.
Z padlých bylo 72 obětí na ruské frontě, 19 na srbské a 32 na italské frontě. Z mimoňských, kteří se většinou dostali do válečného zajetí již v zimě 1914/1915 při ztrátě pevnosti Přemysl, se dostali většinou přes sběrné zajatecké tábory v Kyjevě do Turkestánu a na Sibiř.

V dnešním pokračování naší kroniky sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme na další válečné vřavy, které se přehnaly Mimoní. Války jsou obsáhlá kapitola a čekají nás ještě dvě.

Bavorská vojna o dědictví v letech 1778 až 1779
Bedřich Veliký již v roce 1768 zaznamenal poznatky, že císař Josef II. ve Vídni stále častěji předstupoval s myšlenkou připojení Bavorska po vymření Wittelsbachera. Že tento odhad byl správný se ukázalo po skonu falckého kurfiřta Maxe Josefa Bavorského 30.prosince 1777. Své dědické nároky na velký díl Bavorska si rychle nárokoval falcký kurfiřt Karel Theodor jako svá nezadatelná práva habsburského dvora.

I v novém roce budeme pokračovat s kronikou města Mimoně, sepsanou kamarádem Osvaldem Honsem.
V dnešním pokračování se podíváme na správní uspořádání města od roku 1848 po současnost a dále se budeme věnovat válečným vřavám, které se městu nevyhly a to až po sedmiletou válku.

Správní uspořádání Mimoně a okolí v období 1848 až 2008
Až do roku 1848 bylo správní uspořádání obcí v rukou šlechty, která jen velmi pozvolna ustupovala ze svých majetnických postavení. Absolutistická monarchie Rakousko-Uherská jen velmi pomalu přebírala stavovská práva šlechty, která se seč mohla bránila je vydat. Šlechta si jednotlivé obce mezi sebou prodávala se vším všudy a pranic se neptala obyvatel, zda s tím souhlasí, či nikoliv.

Dnešní patnáctý díl kroniky Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se bude opět věnovat majitelům města, tentokrát přijdou na řadu svobodní pání z Adlertthurnu a hrabata z Hartigovů.

Mimoň v majetku svobodných pánů Putzů z Adlerthurnu
Mnoho majitelů našeho města svým významem přesáhli jeho hranice, ale z pohledu prostého občana lze zcela oprávněně označit za nejvýznačnější rod svobodného pána Jana Putze Adlersthurnu. Některé německé prameny však tento rod z Adlerthurn uvádějí jako z Adlersthurn.

Čtrnácté pokračování naší kroniky pokračuje v popisu držitelů města.
Dnes to bude od Bibrštejnů až po svobodného pána z Adlersthurnu.

Páni z Bibrštejna
Páni z Bibrštejna náleželi do velmi mocného rodu, který pocházel z Míšně. Do Čech se dostal ve 13.století. Je velmi pravděpodobné, že náleželi mezi kolonizátory, které do Čech povolal český král Přemysl Otakar I. a posléze i jeho vnuk Přemysl Otakar II., od kterého roku 1278 obdrželi velké území v okolí Frýdlantu. Svoje jméno mají odvozené od hradu Biberštejn v Muldentale u Nossen (asi 25 km západně od Drážďan). Jejich majetky se nacházely i v Horní Lužici a ve Slezsku, jako příkladně v Cottbusu, Seidenberku, Triebelu, Soran, Landskrone, Priebusu a dalších.

Ve třináctém pokračování kroniky města, sepsané panem Osvaldem Honsem, budeme pokračovat v majitelích města, dnes to budou Vartenberkové.

Jan z Vartenberka byla významná osoba u dvora, což dokazoval mnohými svými službami králi.
15.dubna 1315 byl jmenován Jan z Vartenberka králem Janem za místodržitele na Moravě a v Čechách pak jeho nejlepší přítel Jindřich z Lipé. Uvádí se však, že Jan z V. se choval na Moravě jako lakotný úředník přející úplatkům. Nejinak se měl chovat i jeho přítel Jindřich z Lipé, který byl se souhlasem krále zatčen a uvězněn na hradě Týřov.

Ve dvanáctém pokračování kroniky Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme na to, kdy byl v historii vlastníkem města.

Držitelé města
Na počátku této části je nutno uvést, že vzhledem ke společenským poměrům náležela správa osídlení až do roku 1848 zcela do rukou majitele panství, kam příslušné osídlení náleželo. Většina obcí sice měla samosprávu, která však spravovala danou obec pouze v rozsahu, kterou jím dovolil příslušný majitel panství.

Máme tu poslední měsíc letošního roku a s ním i přehled toho, co se událo v Mimoni před deseti lety tak, jak to zaznamenal kamarád M.H. a já na svém webu.
Podívejme se na to.

1. V práci se rozdávají odměny. Dostal jsem 600 korun. Vánoční výzdoba se už definitivně prosadila. Všude něco bliká a svítí. Od ledna zdraží voda.

2. Ráno v 5:40 je ve městě 5°C.

V dnešním jedenáctém pokračování kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dorazíme peníze a budeme se věnovat mírám a váhám. Tato kapitola je trochu obsáhlá a podrobná, ale již v příští se budeme plně věnovat městu Mimoni a to jeho držitelům.

Se vznikem Československého státu 28. října 1918 dochází i k vytvoření vlastní státní měny. Protože nebylo možné z technických důvodů ze dne na den vydat okamžitě i nová platidla nově vzniklého státu, zůstala dočasně v platnosti dosavadní platidla, to je mince a bankovky rakousko-uherské zlaté korunové měny, která byla zavedena 2. srpna 1892.

V dnešním desátém díle Kroniky města Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dokončíme obsáhlou kapitolu o počasí až do roku 2003 a budeme se věnovat času a penězům, které u nás platily.

1990 Tento rok lze označit jako milý a teplý. Srážkově byl sice o něco málo vyšší než minulého roku, přesto dlouhodobý průměr byl pouze 84 % za posledních 100 let. Největší srážky byly zaznamenány 23.4. = 17,2 mm. Sněhu bylo všeobecně málo, max. = 4.12. kdy napadlo 8 mm vody po přepočtu sněhu na vodu. Mrazy nebyly extrémní, max - 10 °C a to 8. ledna.

V deváté části naší kroniky, vytvořené Osvaldem Honsem, budeme pokračovat rozsáhlým přehledem počasí od roku 1937 až do roku 1989.

1937 Rok začal sněžením a mrazy, které dosahovaly -15°C. 12. ledna však začala obleva. 25. ledna začala perioda vichřic a sněžení a mírných mrazů. 4. únor přinesl opět oblevu, 9. února se ohlásila 1. bouřka s blesky a hromy. Po ní následovalo sněžení a citelné chladno. 15.II. bylo -7°C.