Máme hrozně rádi Český Ráj a jelikož to není z Mimoně daleko, tak se tam rádi vracíme. Stranou velkého ruchu naprosto neopodstatněně zůstávají Besedické a hlavně pak Klokočské skály. Tam je opravdu nádherně.
Ubytování vřele doporučuji ve vesničce Koberovy nad Malou Skálou a to v pezionu Hamštejn, který je postaven ve výši cca 550 m.n.m. nad vesnicí a z jeho oken a letní terasy je překrásný výhled do kraje na Turnov, Bezděz, Ralsko a další kopce. Prostě paráda. Specialitou široko daleko vyhlášenou je nejen výhled, ale hlavně výtečná kuchyně s obrovskými porcemi, jak pro dřevorubce.
Umístění penzionu je takříkajíc strategické, protože v jeho dosahu je vše.

Dneska tu je spíš tip na pěknou dovolenou. Když jsem řekl, že jedu na dovolenou do Maďarska a na Balaton, tak skoro každej ohrnul nos a hned mi začal zasvěceně vysvětlovat, že to je špinavý, mělký zkrátka na houby a proč nejedu do Chorvatska k moři atd atd.
Inu každej má svůj názor a já se musím jen usmívat a myslet si svoje.
V Maďarsku jsme byli asi před sedmi lety, v Siofóku a proto jsme po pečlivé volbě vybrali u cestovky jménem Holiday-home hotel Yacht Club v Siofóku. Malej luxusní hotýlek, s klimatizací, krytým 25 m bazénem, vířivkama a co hlavní - se soukromou pláží na břehu Balatonu. Vstup na ní pomocí karty a světe div se - po schůdkách se huplo do teplé vody, kde jí bylo hnedle 2,5 m. Žádný po kolena. Zkrátka a dobře, super. A k tomu výtečné služby, všichni uctiví, usměvaví, prostě pohoda a hlavně - klídek, žádnej řev a křik. Ten se odehrává na hlavní městské pláži na kterou jsme po ránu vyhlíželi od snídaně a z balkonu pokoje.

Návštěvu zámeckého parku v Průhonicích jest třeba si načasovat. Resp. trefit se do toho správného období. A tím je rozhodně polovina května, kdy v tomto rozsáhlém parku kvetou rhododendrony.
Letos se nám povedlo se trefit tak napůl. Strana parku, kde svítí sluníčko již byla odkvetlá, ale druhá co je ve stínu kvetla na plný pecky.
A byl to nádhernej pohled.

Budete-li se toulat kolem Blanska a Boskovic není na škodu se zastavit v Moravském krasu a navštívit jednu z atrakcí, které jsou nám nabízeny. Tou atrakci je bezesporu návštěva propasti Macocha, jízda lanovkou, návštěva Punkevních jeskyní a jízda vláčkem k hotelu Skalní Mlýn. Tohle vše lze stihnout za cca 4 hodiny pohodlné procházky a projížďky.

Dnešní výlet je cca 100 km vzdálen přes Mnichovo Hradiště, Jičín, Lázně Bělohrad a Jaroměř a dostaneme se tam pohodouvou jízdou za necelé dvě hodinky.
Cestou do pevnosti Josefova - součástí města Jaroměř - lze navštívit mimo jiné také unikátní stavbu přehrady Les Království, Braunův Betlém a špitál v Kuksu.
Zkrátka a dobře je to za málo peněz moc hezký výlet. Vstupné se platí jen v Josefově a Kuksu.

Odpočinek v lázních je famůzní záležitost. Jeden tip Vám nabízím v lázních nedaleko od Mimoně - cca 55 km. Jsou to malé lázně, Lázně Libverda.
Přes Chrastavu, Novou Ves, Oldřichov v Hájích a Raspenavu jsme tam za necelou hodinku.
My jsme vyrazili na tzv. víkendový pobyt. Ten se sestával z ubytování v Novém Domě, polopenze a dvou procedur. Celkem to stálo pro dva lidi 2500 kaček a to je opravdu moc a moc príma cena.
Okolí lázní je přímo nádherné a nabízí hodně možností k relaxaci.

Hezký výlet na jedno sobotní, či nedělní odpoledne není vůbec náročný a co je hlavní, taky vůbec není daleko. Tachometr ukázal celkem 45 km.
O tom, že Boží hrob není jenom v Mimoni, o tom se ví. Jak ale vypadá jiný si můžeme prohlédnout např. v sousedních Velenicích, kam se dostaneme pohodlně přes Zákupy.
Tady cca 500 na odbočce na Brniště najdeme po pravé straně ve skále vytesanou skalní kapli Božího hrobu.

Přiznám se bez mučení, že jsem v životě na Řípu nebyl. Jelikož ale úvodní nadpis článku - mimochodem tohle heslo visí na turistické chatě nahoře na kopci - hovoří jasně, tak jsme se rozhodli, že tam vyrazíme.
Není to zase až tak daleko cca 50 km pohodlné a příjemné jízdy. Jeli jsme přes Dubou a Štětí a protože po cestě stál veslařský kanál Račice jukli jsme i tam, abychom si udělali představu o tom, kde se bude při plánované olympiádě veslovat. :))

Skoro na den přesně po jednom roce jsme se vypravili prohřát svoje staré kosti opět do Dunajské Stredy, čili Dunaszerdahely. A to nejen proto, že se nám tam loni moc a moc líbilo - lze shlédnout tadyhle, ale taky proto, že tam vyrostlo další koupací zařízení.
Tentokrát jsme vyrazili již ve 4 hodiny ráno, takže jsme se vyhnuli rannímu náporu lidí do embéčkárny v Boleslavi a těsně jsme se vyhnuli i dalšímu náporu v Kolíně. D jednička byla po ránu poloprázná, kvalita povrchu nedoznala změny. Díky "Schengenu" jsme poprvé vyzkoušeli průjezd hranice na Slovensko no a tady mi vyrazil dech famůzní průjezd Bratislavou zbrusunovými dálničními tunely.

Dobrým tipem na sobotní, či nedělní výlet je návštěva Výstaviště v Lysé nad Labem. Tenhle výstavní areál není sice velikej jako v Praze v Holešovicích, ale má něco do sebe. Hrozně rádi sem jezdíme na výstavy všeho druhu. Hlavně pak na výstavy, kde se prezentují regiony a nabízejí výlety pro turisty. Jednou z takových výstav byla nedávno výstava Stavitel - bylo k vidění spousty materiálů pro stavebníka a současně s ní i výstavy Regiony ČR.

Dneska si uděláme výlet do Kravař. V Čechách, ty druhé jsou nahoře na Moravě. V těch našich Kravařích, které jsou z Mimoně cca 27 km, jedeme-li přes Srní, se nalézá pobočka českolipského muzea - Vísecká rychta.
Přiznám se, že o rychtě víme dost dlouhou dobu. Stejně dlouhou dobu tak nějak odolávala naší návštěvě. Bůhví proč.
No a protože jsme si na webu našli, že na rychtě se koná masopust, taxme tam nakonec vyrazili. A neprohloupili jsme.

Není vyloučeno, že se vydáte vykoupat se na některý z mnou tu zveřejněných výletů. Ať už třeba do vyhlášeného Veľkého Meďeru, či do méně "proslulé" Dunajské Stredy. Jisto jest jedno, že cestou byste neměli opomenout věhlasnou záležitost - a to vesničku Slovenský Grob, proslulé to středisko konzumace pečených hus.
A musím zde prohlásit, že se vyplatí si pár kilometrů zajet od hlavní trasy, protože zážitek z návštěvy je nezapomenutelný.

Dlouze jsme váhali, než jsme se nakonec vydali do opěvovaných a vychvalovaných termálů se slanou vodou do slovenské Podhájske.
Musím přiznat, že to předčilo naše očekávání. Něco takového jsem v životě - ač jsem toho již sjezdil dost - opravdu neviděl. A říkám odpovědně - jednou a dost.
Přirovnání v titulku naprosto sedí - továrna na koupání.
Do Podhájske to je cca 460 km docela klidné pohodové jízdy. Jeli jsme přes Hodonín, Skalicu, Trnavu a Šalu - asi nejkratší cestou. Samotná Podhájska je taková větší vesnice, docela roztahaná.

Příznivcům rockové hudby se naskytla letos výtečná šance. Tou bylo "Nepomucké rockové léto" a to již třetí ročník. Přecházející dva ročníky jsme nenavštívili, neboť žánr byl velmi různorodý. Letos však to byl ryzí rock a za výtečnou cenu 250 kaček na celkem 13 kapel a to se hnedtak nikde nevidí.
Nepočítám-li již Bohužel nefunkční Mimoňský rockový den.
Velice zajímavá na této Nepomucké akci je skutečnost, že se koná přímo uprostřed města na starobylém náměstí a nikomu, opravdu nikomu to nevadí, přestože hudba duní i po půlnoci.
Holt jiný kraj, jiný mrav.

Dneska se podíváme na jeden z největších skanzenů lidové architektury do Přerova nad Labem. Na místo vede několik cest, já jsem zvolil tu přes Mělník a Brandýs nad Labem, což činí cca 80 km a za půldruhé hodiny jsem byl pohodlně na místě.

Hezký rodinný výlet je za sněhurkou a sedmi trpaslíky. Pravda, lze tam zajet přímo, ale tahle cesta se přímo nabízí, neboť při ní můžeme navštívit jedno poutní místo, kde se koná pravidelná "Třešňová pouť", taky jeden státní zámek v Benešově nad Ploučnicí no a odtud je už jenom skok do Jetřichovic. Ve vedlejších Rynarticích je cíl výletu. Protože je na zpáteční cestě i Kamenický Šenov tak v pohodě stihneme i populární "Varhany".
Celá trasa je na hezký sobotní, či nedělní výlet a měří cca 90 km. Vidět je toho dost.

Musím navázat na výlet do Hřenska. Ve vedlejším Saském Švýcarsko je toho k vidění opravdu dost a dost. Pro výlet jsem vybral jednoduchou záležitost a tou je stolová hora Pfaffenstein. Najdeme ji hnedle vedle městečka Königstein, na které narazíme za Bad Schandau cestou na Drážďany. Vesnička Pfaffendorf je konečnou stanicí a je cca 12 km za hranicemi. Tady najdeme perfektní parkoviště - placené, za tři hodiny 1,5 € - necháme tu auto a vydáme se nahoru na kopec. Výlet je pro mírně zdatné turisty.

Necelých 60 km nás dělí od jednoho z nejkrásnějších koutů Česko-saského Švýcarska od Hřenska.
Přes Č. Lípu a Děčín tu jsme pohodlně za hodinku. V těchto končinách toho je k vidění moc a moc. Vřele doporučuji tzv. Naučnou cestu přátelství, která nás dovede na Pravčickou bránu a do soutěsek a má cca 19 km, což lze pohodlně zvládnout za den, zvláště pak, když je k dispozici po cestě řada občerstvovacích zařízení. Její trasa je takováto :
Hřensko – Tři prameny (3 km) - odbočka k Pravčické bráně (5 km) - Pravčická brána a zpět (6 km) - Mezní Louka (12 km) - Mezná (14 km ) - Soutěsky (14,5 km) - přístaviště v Edmundově soutěsce (15,5 km) - dolní přístaviště (16,5 km) - silnice (18,5 km) - Hřensko (19 km)

Dnešní tip na výlet se vejde pohodlně do cca 85 km. Navštívíme jedinou volně přístupnou rozhlednu na okrese Č. Lípa (pokud se pletu, tak mne opravte), dále pak jediné vodopády na okrese (dtto), kvetoucí koberec bledulí a devětsilů a nakonec starobylé město Úštěk. Je to příjemný výlet na jedno nedělní odpoledne.

Protože nemáme vůbec rádi zimu a chladno vůbec, vydali jsme se na tzv. prodloužený víkend na cesty, tentokrát do Thermalparku Dunajská Streda. Mylně jsem se domníval, že navštívíme oblíbený Velký Meďer, ale poté co nám tříkrát odřekli požadovaný termín ubytování a směřovali nás dál od koupaliště do různých privátů, zvolili jsme Dunajskou Stredu. A musím konstatovat, že jsme udělali jenom dobře, neboť zdejší areál je úplně o něčem jiném a přece jenom je Dunajská okresním městem s cca 25 tis. lidmi a není to taková ves, jako Meďer.