V letošním roce je tomu rovných 100 let, kdy vznikla v roce 1914 lesní úzkokolejná lesní drážka. Bohužel z ní dnes asi moc nenajdeme, poslední jízdy proběhly zkraje padesátých let. Dost podrobná reportáž z této drážky je tadyhle.
Připomeňme si v tomto článku z června 2012 toto malé železniční dílo.

Poslední část zahrnuje fotografie regulačních prací prováděných v blízkosti Zámeckého mostu, prohlubování koryta Ploučnice, ukládání kanalizačního řadu a závěr pak tvoří pár fotek z proběhlé rekonstrukce a slavnostního otevření mostu 6. srpna 2010.

Jak ukazují staré obrázky z období přelomu 19. a 20. století, jakož i třicátých let 20. století, měl tento most po obou stranách vozovky pískovcovou zídku, která byla obdobná jako na mostě Poštovním.
Tato ochranná mostová zídka na jižní straně mostu navazovala na východní straně na obvodovou zeď zámeckého parku a na západní straně na vstupní kamennou bránu do areálu zámku a následně na severní zámeckou zeď. Vozovka byla prašná. Na severní straně mostu vedla ochranná mostová zeď až k objektu lázeňského domu, na východní straně až do úrovně počátku cesty. Stopy této zídky na východní straně jsou ještě dnes viditelné. Obvodová zeď zámeckého parku v této části se dochovala dodnes.

Zítra bude slavnostně otevřen nově zrekonstruovaný Zámecký most. Je moc dobře, že další kout našeho města je zase o něco hezčí. Rekonostrukce mostu začala již v roce 2008, kdy byly vyvrtány sondy. Vlastní rekonstrukce proběhla v období od srpna 2009 do konce června 2010 a vyžádala si náklady ve výši cca 13,5 mil. Kč, z toho cca 12,5 mil. Kč tvořily dotace EU. Dílo je hotovo a tak nezbývá než poděkovat všem zúčastněným, kteří se podíleli na jeho zhotovení.
Podívejme se však na zajímavou a bohatou historii mostu, kterou si zde s laskavým svolením pana Osvalda Honse můžete přečíst.

Nedávno jsem tu napsal o našem opraveném nádraží. V souvislosti s nádražím vyšel i článek v MFDnes v němž bylo několik nesrovnalostí.
Uvedeme ne na správnou míru.
V článku „Mimoň má nové opravené nádraží“ se uvádí, že bylo uvedeno do své původní podoby
z počátku minulého století.

Dětmar, jeden z nejstarších kronikářů, píše: Jedna stará, ale v roce 1004 nepopsatelně nesnadná cesta vedla ze Žitavy směrem na Jablonné, Mimoň, Mladou Boleslav, Nymburk, Čáslav a Jihlavu přes Čechy. Ano, spojovací cesty jsou prastaré a byly nutné, protože každé město mělo privilegium na jiné řemeslo a tak byla nutná výměna zboží. Proto byla udělována i privilegia obchodu, např. Mimoň měla volný obchod se solí a vínem. Protože cesty bylo nutno udržovat sjízdné a zajišťovat na nich bezpečnost, měla města právo vybírat clo od projíždějících obchodníků. V Mimoni byla jedna celnice u starého zámku a jedna v Žitavské ulici. Clo patřilo městu, případně místnímu feudálovi. Majitelé pozemků, přes které vedla silnice, požadovali odevzdání všeho, co z vozu při jízdě spadlo. Často se přihodilo, že vozkové byli přepadeni a oloupeni sběří všeho druhu.

Roku 1867 byl zahájen provoz na želez. trati Zákupy- Mimoň, roku 1883 lokálka rozšířena na trať Česká Lípa - Zákupy - Mimoň.
V následujících letech byl velmi vážně ohrožen rozvoj průmyslu v Mimoni, když původní projekt rozšíření trati z České Lípy přes Zákupy do Mimoně a dále do Liberce měl být změněn ze Zákup směrem na Kamenici - Jablonné a Mimoň měla zůstat pouze jako vlečka. Celý projekt tratě vedl z Teplic přes Litoměřice, Č. Lípu do Liberce. Následovalo velké pobouření mezi podnikatelskými kruhy a městem, kteří s těmito změnami nesouhlasily a ostře protestovaly. Následovala velká jednání za účasti nejvyšších státních míst. Velký zájem projevili především podnikatel fy. Fischel, hrabě Hartig a za město purkmistr Mimoně Max spolu s radními města v čele s prvním radním Epingerem. Po dlouhých jednáních a intervencích na nejvyšších místech bylo dosaženo kladných výsledků, když projekt tratě byl zachován v původním programu přes Mimoň.

Stanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec (dnes dle jízdního řádu již pouze Česká Lípa - Liberec) stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, nebo-li nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží.
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).

Svoje dějiny mají i mosty, tato důležitá místa přechodů vodních toků, která v dobách válečných nabývají strategického významu. Mimoň má tři mosty.