Moc mne toto také překvapilo i když na mne padlo trochu smutku, když jsem asi před 77 lety sem na tzv. česky psáno Biglberg řli Biglův kopec chodil se vozit na sáňkách, později také na lyže, auta dole tady skoro nejezdila a pokud nějaké náhodou jelo, tak věděli šoféři o nás, stejně jako okolo jezdící kočí se svými povozy, které jezdily pro stavební materiál do skladů u Starého nádraží. Když nebyl sníh, tak jsme si udělali samohyby a po cestě si to svištěli dolů kopcem. Když jsme více odrostli, tak jsme na plácku dole hráli fotbal a pak možná za roztrhané punčochy, ponožky či i boty dostali doma od mamky či taťky odměnu, kterou jsme fyzicky pociťovali, ale byli jsme šťastni za prožitý den. Myslím si, že nynější kluci a ani děvčata již neznají tento slastný pocit, třebaže mají mobily, počítače a já nevím jaké další vymoženosti dnešní techniky. Je to už dávno, ale rád vzpomínám, protože pouze současná technika a pohodlnost umožnila tento děti i dospěláky ohrožující komfort. Vypadá to pěkně, ale jen pro ty autovlastníky, kteří nemají cit pro přírodu. Pískovec vyčnívající z trávy zde už ani nezahlédnete, na kopci jsou garáže místo původní stodoly a místo přírodní cesty, kudy se nejezdilo je dnes asfaltka. Inu taková je to doba. Osvald v.r. |