Tým, který sledují jen skalní fanoušci a těch není mnoho. Přitom slaví velké úspěchy. První ročník RAFLu vyhrál, druhý ročník skončil druhy a letošní třetí ročník je už ve čtvrtfinále. Jak si doposud vedl a jak to sním vypadá se dočtete zde.
V první řadě bych se chtěl omluvit za delší pauzu, kterou jsem na našem webu měl. Celou druhou půlku sezóny jsem nenapsal ani řádek. Proto se do tohoto článku pokusím vtěsnat všechny dosavadní úspěchy i neúspěchy Sršňů.

Došel mi majl. Jeho téma je ošidné co se týče následných komentářů. Proto Vás důrazně prosím, abyste se krotili, neboť bych byl velice nerad, aby na mne opět podal jistý rádobymimoňák oznámení na policii ČR. Děkuji.

Nevím, jak vy, ale krádeže všeho, co je z oceli a barevných kovů, mi přišly za normální jev, který bohužel živí čínská ekonomika. Za normální jsem jej ale považoval do té doby, dokud se to netýkalo mě. Pak jakákoliv zpráva o odcizených nápisech na hrobech, kabelech u trati, okapech, plotech a pod. mi připomene den, kdy jsem byl uctěn návštěvou nenechavců i já. Škodu mi nezpůsobili velkou, zaplať pánbůh, dokonce znám pachatele, ale co si na něm vezmu, když je to sociálně nepřizpůsobivý občan, nemá nic a já rodinu, která by po ručním vyřízení také nepřišla zkrátka. Je ale děsivé si představit tu nemohoucnost, když pravidelně jezdíte opravovat a doplňovat kabely, potřebné k provozu nějakého zařízení, nebo vám při truchlení na hřbitově zbytou opravdu oči pro pláč při zjištění, že vše kovové prostě zmizelo. Ptám se, kde je ta chyba, co způsobuje tento stav v naší republice? Když to vezmu posloupně, tak nepřizpůsobiví a jiní nenechavci velmi dobře využívají kurzu pro výkup druhotných surovin a vyplatí se jim v tomto směru namáhat i používat například autogen.

Majlem mi přišla fotka - tedy i druhá strana - z jedné akce v Domě Družby s dodatkem že : ...snad se tam někdo pozná...
No a já jsem objevil při úklidu disku jednu fotku z Mimoně, ale nevím, kde se ono zařízení nacházelo.
Určitě mi poradíte a já budu rád, když mi pošlete nějakou starší fotku zajímavého zákoutí našeho města.

Vítejte v dalším pokračování miniseriálu, ve kterém upozorňuji náhodné turisty na pozoruhodná místa v našem městě. Tento díl jsem nazval Naučná stezka Ralsko, protože jsme u ní začali, ale pokračovali ne na Ralsko, ale na Letnou.
Začátek stezky jsme stanovili na vchod o parku, kde stojí první - a poslední - cedule této "naučné stezky".
Podívejme se, co lze po cestě všechno vidět.
Není toho málo.

Přišla mi majlem fotka. No comment. Poznáte to ?

Téma kamiony. mají toho na svědomí dost. Ale k majlu a fotkám, co mi přišly.
Ahoj Pepaku,
nevím jestli se to zdá jenom mně, ale z Mimoně se stává ráj pro kamiony. Parkují kde se dá. Zastavují kde se jim zachce. Proč to je? Pokud pojedu náklaďákem např. z Hradce Králové na hranice do Rumburka, jediné město v jehož centru mohu beztrestně zastavit je Bohužel to naše.
Chápu, že nejsou vyřešena vybavená odstavná parkoviště a dopravcům vznikají problémy. Musí dodržovat přestávky i povinnou dobu spánku. A tak se Mimoň stala oblíbeným azylem. Už u nás i nocují i tráví bezpečnostní přestávky. Stačí se podívat na parkoviště Plus, kde Bohužel chybí, asi úmyslně, přislušná značka.

Již více než půl roku se snaží členové sdružení Tour de Ralsko rozjet v Mimoni tenis. Hlavní představitel a tenista Jaroslav Frei má o získání antukových kurtů na Letné do pronájmu nebo vlastnictví sdružení velký zájem, avšak stále stojí něco v cestě. „Na podzim loňského roku za mnou přišla paní učitelka Wodvůdová a jménem žáků gymnázia byla hodně naštvaná, že studenti nemohou na kurtech hrát a mohou se na ně jen koukat. Tento stav rozzuřil i mě coby tenisového trenéra a sportovního manažera, a tak jsem se začal o ně zajímat i v souvislosti získání grantu ze strukturálních fondů EU na kompletní jejich modernizaci. To jsem ještě nevěděl, do jaké bitvy se tu pouštím. Především už samotné vyjasnění vlastnických vztahů stálo za to. Přesto mám pocit, že se mi podařilo hnout ledy.

Sobotní odpoledne jsme strávili procházkou. Jedna z nejoblíbenější je trasa álejí do Vranova. Bylo docela hezky a álej byla plná turistů jdoucích asi z Ralska.
Jak jsme tak šli, nebylo nemožné si nevšimnout toho, že ta álej je pro turisty a návštěvníky vlastně úplně studená a nevlídná.
Zkrátka a dobře, pan továrník Fischel, který dotoval vybudování této aleje, se určitě obrací v hrobě, protože o tu álej je pečováno hodně, ale hodně málo a ona by si tou určitě zasloužila.
Jak se praví v kronice :
Mezi Vranovem a Mimoni byla roku 1898 u příležitosti 50. výročí vlády rakouského mocnáře otevřena tzv. Jubilejní alej císaře Františka Josefa I.. Tato krásná alej, široká 6 m, lemovaná po obou stranách lipami, což obstaral mimoňský Okrašlovací a sázecí spolek, který mimoňský továrník Artur Fischel dotoval částkou 5000 K.

Na tuto otázku je naprosto jednoduchá odpověď.
Listoval jsem v loňském roce, jestli tu nebylo něco podobného a našel jsem článek na úplně stejné téma.
Nutno konstatovat, že vlastně se o to teplo zasluhují asi všichni obyvatelé, co jsou napojeni na dálkové topení. Resp. to pěkně cálují a zdá se, že jim je to fuk.

Máte chuť vyzkoušet si co ve Vás je a změřit síly s ostatními, či se jen tak projet na kole a obdivovat krásy Podralska? Pak se přihlaste do již čtvrtého ročníku cyklistického rekreačního závodu Tour de Ralsko.
Tour de Ralsko je pohodová akce pro milovníky cyklistiky. Závod je určen pro všechny věkové kategorie a účastní se spíše ti, co se rádi pokochají přírodou, poklábosí v pelotonu s přáteli. Jen vybrané úseky se závodí.

Došel mi zajímavej majl. Podívejte se sami.
Tak nám snad konečně začalo jaro a krom oku lahodícím květům na zahradě nám přineslo něco, co v Mimoni dlouhá léta nestálo za povšimnutí. Obtěžovatelů v Mimoni máme dost, jenže se k nim připojil obtěžovatel další a sice ze světa zvířat.
Nejsem určitě sám, kdo si toho jevu všiml, ale jen se trochu oteplilo, ocitlo se mi v v mém příbytku nemalé množství much tzv. stájovek. Tyto se vyskytují v místech, kde se chovají domácí zvířata, ať už ve velkém nebo v malém měřítku, tzn. třeba v okolí králíkárny. Soucítím také s lidmi, kteří sousedí ve městě s chovateli prasat a tudíž je plácačka jako výbava domácnosti nepostradatelná, stejně jako ta Edova ve Třech veteránech. Jak je ale možné, že se v tak velkém počtu a už v těchto dnech vyskytují mouchy tam, kde nic nenasvědčuje chovu těchto zvířat?

Je tomu už víc jak čtvrt roku, kdy se jednomu z Mimoňáků podařil husarský kousek a tím se mu podařilo i mě znechutit psát o novinkách, akcích a upoutávkách na ně v Mimoni a okolí. Tím pádem se věnuji více oblíbené muzice a hlavně historii města, což jste asi určitě poznali.
Minulý týden jsem se šel projít a nedalo mi to, abych se nepozastavil nad některými skvosty, kolem kterých chodíme denně a pomalu už nám přijdou normálka.
Jak k tomu ale přijde náhodný turista, pokud k nám zavítá ? Pro něho to asi nebude normálka.
Moje trasa vedla od Božího hrobu k hřebčínu.
Pojďme se podívat, co mi padlo do oka.

Přiznám se, že jsem dlouho váhal, jestli mám zveřejnit to, co mi majlem převčírem došlo. Nakonec jsem se ale rozhodl, že to sem dám. Osobně se k tomu nehodlám vyjadřovat, protože do Besedy chodím pouze na Gambáč, do Dřevěnky na Prazdroj.
Ale k věci, resp. k majlu.
Ahoj Pepáku,
myslím si, že to je konkurencí. V Mimoni chybí. Přesvědčil jsem se o tom dvakrát za uplynulý týden.
Nejprve jsme s manželkou šli na večeři do Dřevěnky. Bylo těžké vybrat si z bohatého jídelního lístku. Ne všechna jídla byly k mání. Prý nemají kuchaře a ten kdo vaří, tak všechno neumí. Překvapila nás cena jídel. Pohybovala se v rozmezí 100 - 140 korun bez přílohy. Brambory jako příloha stály 30 korun.

Na Bílou sobotu usořádalo Společenství historie Mimoně, Ralska a okolí tradiční vycházku po městě. Tentokrát byla zaměřena na to, co více méně přehlížíme. Na fasády domů, na domoví znamení.
Nu a jak je v Mimoni dobrým zvykem, vycházky se - i přes poměrně slušnou propagaci - zúčastnilo celých 27 osob, což jasně ukazuje zájem o historii města.

O tom, že cyklistice se v Mikroregionu Podralsko daří mohou povídat i organizátoři rekreačního závodu pro širokou veřejnost Tour de Ralsko, již tradičního podniku, který se na tomto území koná pravidelně poslední dubnový víkend. A ani letos tomu nebude jinak. I přes konstantní počet cykloturistů cca 100 na hlavním víkendovém závodě v uplynulých dvou letech a 50 školáků na odděleném pátečním závodě pro školy, se pořadatel občanské sdružení Tour de Ralsko rozhodlo s touto aktivitou pokračovat a na 4.ročník své aktivity ještě více rozšířit např. o reklamní kampaň v rámci ERG NISA a lze tedy očekávat větší účast Poláků a Němců, dále uzavřít 1 etapu speciálně pro zaměstnance přihlášených firem nebo prodávat tento produkt společně s ubytováním a půjčením kol vybraným cestovním kancelářím v celé ČR.

Někdy koncem loňského roku jsem se dočetl, že všechny Plusy koupí řetězec Tesco, z čehož jaxi vyplynulo, že budeme mít dvě Tesca.
Dnešní zpráva je z jiného sudu. Ne Tesco, alébrž Penny Market se nám vyskytne !
Je to dobré, či zlé ?

Počínaje březnem začnu publikovat články o historii města Mimoně a jeho okolí. Články byly na původním starém webu, takže s nimi nebude žádný problém.
K dispozici mám také pár starých fotografií, které také publikuji spolu s obrázkem ze současné doby. Prostě pokusím se sem starý web o historii komplet převést.
Pokusím se také o nějaké ty výňatky z kroniky města.

Únorovým komunistickým pučem dne 25. února 1948 začaly pro mnohé občany smutné časy plné útrap, které trvaly celých 41 let. V tomto únoru započal komunista s pohřbíváním demokracie a svobody, což se mu během velice krátké doby podařilo, a národ se pod totalitním vedením bolševického zlořádu stal na dlouhý čas věrným vykonavatelem jeho stupidní zvůle.

Opět mi přišel jeden majl. Začíná mi z toho bejt fakt smutno. Tady ve městě je prostě všechno dovoleno. Posuďte sami :
Tak ti nevím,má vůbec cenu na něco takovýho upozorňovat ? Vždyť je to pořád dokola. Snímek je s dnešního popoledne u Lva.
him

Dům dětí a mládeže Vážka uspořádal ke dni svatého Valentýna tradiční Valentýnský karneval, ovšem v netradiční čas – konal se přímo na sv. Valentýna ve čtvrtek mezi 13,30 a 15,30 – a v téměř netradičním prostředí – tentokrát v restauraci U Lva. Téměř proto, že v minulosti se tam již konal, ale v posledních dvou letech byl v DKR. Letos tedy po letech opět U Lva. A netradiční čas jsme zvolili z velmi konkrétních důvodů. Chtěli jsme totiž, aby se karnevalu mohly zúčastnit obě mimoňské školní družiny, což se nám podařilo a na karnevalu tím pádem bylo 81 dětí z družin a dalších 40 – 50 dětí, které přišly s rodiči.