Člověk by se musel rozkrájet, aby všechno stihnul. Proto je internet výhoda jako hrom, může si vybrat s předstihem, kam vyrazit.
My jsme v sobotu vyrazili do Sobotky na Sobofest.
Malej festiválek a bylo nevídané a nečekané, jak výtečně byl zorganizován a co všechno na něm bylo za necelé dvě stovečky ke shlédnutí.
Dorazili jsme kolem jedné hodiny po poledni akorát včas, abychom v nádherném prostředí pod zámkem Humprecht shlédli akrobatickou show freestylových borců Petrů Kuchaře a Piláta.
To byl dost dobrej mazec !

V sobotu jsme se zastavili na skok na Skelné Huti, kde si dali dostaveníčko myslivci.
Celý velký areál na Huti byl zaplněn do posledního místa vším možným.
Bylo opravdu na co koukat.

O víkednu proběhl v sousedních Doxech multižánrový festival Bandzonefest. V areálu U Termita, doslova na louce vyrostl festival.
Byli jsme se podívat jenom v pátek, v sobotu byl jinej program.
Pár fesťáků jsem už absolvoval, tak se podívejme na ten v Doxech.

V roce 1938 se Češi a levicově orientovaní Němci v zabraných oblastech nepřestali vzájemně stýkat, nepřerušili ani spojení se svými přáteli a druhy ve vnitrozemí. Proto byla věnována bedlivá pozornost policejních a politických orgánů hlavně okolí protektorátních hranic - katastrálním obcím, ležícím směrem k české oblasti. K nim patřily také obce východně a jihovýchodně od M., kde situace pohraniční stráže ztěžoval lesnatý porost a řídké osídlení.
V červenci 1939 zjistila policie, že řada Čechů, německých komunistů z M. přejelo u Kuřích Vod hranice na kolech a v Bělé p.B., které tehdy již ležely v tehdejším Protektorátu, nakupuje mouku. Členy této výpravy byli manželé Kočí, kteří prosluli jako organizátoři českého života v M. za 1. republiky, spolu s Rudolfem Šputichem, lakýrníkem, paní Becková, vdova po mimoňském Čechovi a němečtí komunisté Brenerovi s dělníkem Kopeckým. Při výslechu některých mimoňských obyvatel vyšlo najevo, že podobné schůzky a návštěvy Protektorátu byly touto skupinkou uskutečněny již vícekráte.

V mimoňské punkrockové formaci S.I.V. došlo k významné změně. Kapelu opouští její frontman Véna.
Odchod je jeho vlastním rozhodnutím, které učinil ze svých ryze soukromých a rodinných důvodů. Za svou osobu mu přeji - stejně jako ostatní v kapele - mnoho úspěchů a spokojenosti v budoucím životě.
Již naplánované koncerty ještě Véna absolvuje.
Co dál ?

V počátku II. svět. války žil již zase plně po krizí třicátých let mimoňský průmysl, který však byl plně již v režii potřeb válečné mašinérie německého zbrojního průmyslu. S tím stouply i platy a tím i koupěschopnost obyvatel. Značný rozvoj doznává dřevozpracující průmysl. Celkový přehled mimoňského průmyslu v té době byl následovný :
EMPE WERKE - firma Ernsta Pelze měl začátkem října pouze 6 zaměstnanců, ale na konci roku 1940 jich již měl 150.
Továrna ohýbaného nábytku, jehož židovští majitelé Arnošt a Bedřich Hirschové museli těsně před záborem opustit továrnu i město z všeobecně známých důvodů ve své pro ně nebezpečné době. Majitel si však při svém útěku vzal sebou všechny peníze na hotovosti a výroba vlivem prudkého poklesu exportu se dostala do velkých nesnází. Příkazem libereckého gestapa byla firma zařazena do pozemkové knihy s vlastnickým právem Německé Říše a název přeměněn na MELDER WERKE a.s.. Pokles výroby přinesl i propouštění zaměstnanců.

Občanské sdružení Tour de Ralsko asi netřeba představovat. Zapsalo se do podvědomí mimoňáků jako organizátor sportovní akce stejného jména, neboli cyklistického rekreačního závodu v okolí našeho města.
Nezabývá se však pouze cyklistikou, ale vyvíjí také další sportovní aktivity, jako např. Beach action, nebo závod na běžkách, který se však díky sněhovým podmínkám zatím ještě ani jednou neuskutečnil.
Stejně tak se mu podařilo předloni uspořádat silvestrovskou zábavu v DKR.

Z významných českých úřadů zde mělo sídlo :
Okresní soud se stálým úředním dnem jako expozitura úřadu v Č. Lípě, Berní úřad, Poštovní úřad, Důchodový kontrolní úřad, Četnická stanice, Lesní správa v Borečku, ČSD, Vojenská hříbárna Nový Dvůr, Ostroh a Medný.
Na všech těchto úřadech sloužilo však vedle Čechů i mnoho Němců a to nikoliv jen jako úředníci, ale i na vedoucích místech. Často neovládali řádně ani český úřední jazyk. Typickým příkladem poněmčeného českého úředníka byl přednosta Berního úřadu Slánský, který s typickým českým příjmením a českým původem neuměl pořádně svůj jazyk a zastával úřad až do rozhraní let 1935/36. Dalším příkladem byl velitel české četnické stanice, kterým byl původem Němec a své místo zastával až do r. 1933. Jednalo se převážně o úředníky a zaměstnance, kteří přežívali ještě z dob rakousko - uherského mocnářství. Toto se uvádí jako pro dokreslení národnostního složení v Mimoni.

Včera jsem vyrazil na poštu. Původně jsem chtěl k tomu, co se chystám říct, připojit taky fotku. Nafotil jsem v krátké době cca 10 min. hned tři dost kvalitní snímky.
Rozmyslel jsem si ale je sem dát.
Nechci dostat od někoho pár facek a vymazávat obličeje se mi taky nechce.
Ale k tomu o čem je řeč a co se poslední dobou ve městě docela dost rozmohlo.

Český živel v Mimoni byl od nepaměti. Dalo by se říci, že i první obyvatelé obce M. byli Češi. Svědčí o tom různé názvy obcí a míst jako př. Tschihadlberg (z českého čihadla, místa kde se číhalo na ptáky). Asi nepřímo na toto ukazuje i kronikář Tille, který uvádí pány z Ralska (a nikoliv z Roll) již za knížete Václava. Jednoho uvádí příkladně jako Wenzel, jiného zase jako Zdislav, všude uvádí, že se jednalo o Čechy.
Jisté však jem že Mimoň měla od určitého historického údobí stále větší a větší německý ráz. Do těchto německých rázovitých krajů sice přicházeli i Češi z nedalekých ryze českých krajů, byli mezi nimi řemeslníci či rolníci, kteří si zde zakládali živnosti a hospodářství, mnozí z nich se stali i velmi zámožní, přesto však zcela neudrželi svůj čistě český rod. Z českých řemeslníků lze uvést příkladně kováře Václava Brycha, krejčí Aloise Vitíka či Bartuška, malíře pokojů Václava Štěničku a Patočku, hostinského Brože a mnohé další.

Protože M. ležela na důležité obchodní cestě z Prahy do Žitavy, docházelo v minulosti také v jeho okolí k častým válečným dramatům, což se samozřejmě neobešlo i bez drancování, vypalování, zabíjení, znásilňování a všemu tomu, co tyto události provází. Ani Mimoň je tedy nebyla ušetřena. Mezi nejkrvavější údobí v historii Mimoně náleží údobí husitského hnutí, kdy se přes M. převalila husitská vojska vícekráte. Při jednom tažení, bylo to snad již poslední s hrůzným dopadem, které se odehrávalo v posledních dnech dubna 1426, přitáhly husitské voje od Bělé přes Kuří Vody a pokračovala dále na Lípu, byla Mimoň zcela vypálena, ovšem vzhledem k tomu, že tehdejší stavby byly většinou dřevěné, střechy ze slámy, navíc Mimoň již tehdy měla velké množství úkrytů v jeskyních po celém tehdejším obývaném území jakož i svého ochránce Ralsko se svými lesy a skalními úkryty, žila obec po jejich odtažení opět svým životem. Stálo to však více námahy na obnovu a bolest nad ztracenými životy.

Bohaté městečko Mimoň, jemuž roku 1854 udělil listinu stvrzující jeho dosavadní výsady, prodal i s pustým hradem Ralsko + 6 vesnic t. 1578 Bohuslavu Mazancovi z Frymburka a na Slatiňanech. Složití dědické vztahy po Bohuslavově smrti vedly nakonec k tomu, že syn Karel (ač ještě asi roku 1596 věnoval své ženě Máři Magdaleně Robenskapské na Mimoni) prodal Ralské zboží Janu Millnerovi z Mühlhausenu, císařskému radovi a sekretáři za 20.000 kop grošů českých. Jan Millner z M. k tomu r. 1604 přikoupil zbytek děvinského panství, zmítajícího se po smrti Karla z B. r. 1593 ve spletitých dědických nesnázích a sporech. Děvinská část obsahovala hrad (zámek) Děvin s poplužným dvorem Nový Hamr s hamrem a mlýnem, vsi Horní a Dolní Novina, Medný, Ostrov a Palohlavy.

Do dávných dob pravěku sahají počátky jisté obchodní cesty procházející Mimoni od j. na s, asi stejně jako pozdější zemská středověká stezka. Tato středověká zemská stezka byla významnou životní dopravní tepnou, která podstatnou měrou odrážela celou dávnou i nedávnou historii města Mimoně a jeho okolí. Podél této cestě vznikaly významné hrady, osady, které později přerostly v méně či více významné obce. Mezi ně největší význam měla Mimoň. Její původní pojmenování asi nebude již možné zcela přesně nikdy přesně určit, lze vycházet jen z útržkovitých různých záznamů. Tille ve svém rozsáhlém díle označuje jeho původ za keltský, Sedláček uvádí jeho označení za německý původ. Český název pochází údajně z mužského osobního jména Mimon, jak uvádí Profous.

Full of Energy. O tomhle proslulém motorkářském srazu, kterej se pravidelně koná v nedalekých Veltrusech u Kralup nad Vltavou jsem slyšel již několikrát. A taky o tom, že je jedním z největších a nejlepších. Nedalo mi to a museli jsme tam vyrazit na obhlídku.
Motorkáře mám moc rád, jsou to chlapi v pohodě, žádný pranice, prostě taková pohodička a klídek.
Stejně tomu tak bylo i ve Veltrusech.

Jednou za čas dostanu chuť na něco ulítlého. Ta chuť přišla před týdnem, kdy na letním parketu v Újezdu u Přelouče vystupovali "umělci z Brna", jak si oni říkají, neboli Morčata na útěku a jako předskokani jim sekundovala neméně ulítlá havlíčkobrodská kapelka Fousatej Hat, kteroužto já osobně žeru.
Újezd u Přelouče je hravě za hodinku a kousek v dosahu - cca 95 km přes Boleslav a Poděbrady. No problemmo. A je tam moc hezky.

V sobotu jsem tu psal o fesťáčku v Kuřívodech. No a jak se zdá, tak z populární Brnišťské pouti se stává také docela pěkný festival.
Nezbývá mi než jenom tiše závidět a jet se podívat, neboť po absolutním propadáku loňského koncertu Harleje - zdarma ! - v našem letním kině, silně pochybuji, že se tu ještě někdy něco bude dít. I když na 9. srpna se chystá v DKR mini festiválek. Ale o něm až později.
Takže hurá do Brniště a podívejme se, co nás tam o víkendu čeká.

Můžeme se těšit na 12. července 2008. V sousedních Kuřívodech za to vzali a výsledkem je první ročník Open air fesťáku s názvem Jeshter Open Air.
Festiválek to bude malý, ale jak to tak vypadá - co je malý, to je hezký.
Kapely jsou 50 na 50, neboli prvních pět je více méně rock a další pětice jsou revivaly - ale kvalitní.

Návštěvu zámeckého parku v Průhonicích jest třeba si načasovat. Resp. trefit se do toho správného období. A tím je rozhodně polovina května, kdy v tomto rozsáhlém parku kvetou rhododendrony.
Letos se nám povedlo se trefit tak napůl. Strana parku, kde svítí sluníčko již byla odkvetlá, ale druhá co je ve stínu kvetla na plný pecky.
A byl to nádhernej pohled.

Osmdesátiletý kmet (psáno ~ r.1959) pan Honzejk z Mimoně, Široká ul., starousedlík, obyvatel Mimoně, české národnosti, nar. r. 1879 v Žitavě, kam se provdala jeho matka z Čech, hojně zcestovatelý po zemích starého Rak. Uherska a Německa vypsal svoje zkušenosti a zážitky z města Mimoně z doby jeho mladosti, které nám podávají zajímavý obrázek tehdejších poměrů v našem městě i v této části země České v době před 60 - 40 lety (1900 - 1925). Jeho vyprávění je svérázné a originální. Jeho čeština nás uvádí na stopy starého, někdejšího původního nářečí v Mimoni a jeho okolí.
Vzpomíná i někdejší české menšiny v Žitavě v Srbské Lužici za zemskými hranicemi a velmi dobře zná i Lužické Srby, jejich jazyk, což bylo u něho velmi pozoruhodné. Jeho vyprávění je následující.

V loňském roce byla odhalena pamětní deska rodákovi z Mimoně, opernímu pěvci Rudolfu Watzke. Kod to vlastně byl ?
Rudolf Watzke byla osobnost, která bezesporu patřila mezi význačné osobnosti kulturního světa, který byl vskutku dítětem štěstěny. Jeho dětství a původ vůbec nenaznačoval, že bude tím, čím se proslavil. Jeho otec Josef Watzke byl totiž malířem pokojů a lakýrníkem, který se přiženil do Mimoně z Jablonného (tehdejšího Německého, nyní v Podještědí) za jistou Johanou Teifelovou z Mimoně.
Mladý Rudolf Watzke se narodil 5.dubna 1892 v Mimoni v čp. 13/I v dnešní Pražské ulici. Po absolvování národní a měšťanské školy se vyučil řemeslu svého otce, které také provozoval. Prodělal první světovou válku a poté pokračoval ve svém řemesle. Při práci si rád zpíval a nic nenasvědčovalo tomu, že stane na prknech, která znamenají svět. Dnes již je známo, že o jeho objev se zasloužil hudební vedoucí kostelního chóru Emil Kühnel, který jej doporučil k dalšímu pěveckému školení u význačné chorvatské pěvkyni Drage Kreißl – Hauptfeldové v Liberci. Zde byla odstartována jeho význačná pěvecká kariéra. Mladý Rudolf Watzke velmi rychle pochopil své poslání, které se rozhodl podstoupit. Byl velmi pilný student, který měl za sebou válečné zkušenosti a 2,5 roku ruského zajetí v 1. světové válce.