Dnešní Svébořická ulice obdržela svůj název až r. 1900. Předtím se od 1. listopadu roku 1883, kdy v 10 hodin dopoledne zástupci města a jeho obyvatelé přivítali na dnešním Starém nádraží první osobní vlak z České Lípy, jmenovala Nádražní. Původní název však byl Maria Weintuchgasse, doslovně přeloženo jako ulice Marie slzící šátek, což však asi není správný význam.
Každopádně však souvisí s první kapličkou z patnácti polních kapliček, které nechal postavit v r. 1681 svobodný pan Jan Ignác Putz z Adlersthurnu při polní cestě z Mimoně do Svébořic. Tyto polní kapličky byly zasvěceny Tajemství tří růženců.

Zdá se, že pryč je doba, kdy se říkalo : "..když se chceš umazat, jeď vlakem..". Dost dobře si člověk pamatuje na špinavé vlakové soupravy a hlavně na špinavé a zašlé nádražní budovy, které vypadaly tak, že o ně od dob France Josefa kdy byly postaveny, nikdo nepečoval. Kapitolou samou pro sebe byla nádražní WC.
Nedávno jsem se dostal po dlouhé době na mimoňské nádraží a nestačil jsme žasnout.

Minulý týden jsem se byl podívat u kostela na parčík. Delší dobu byla brána zavřená, leč ve čtvrtek byla odemčená.
V parčíku byl krásný klid, nikde ani noha.
Je to opravdu moc hezké místo, jen mi přijde, že tam všechno usnulo a pomalinku polehounku pustne a zarůstá.

Komentáře zastaveny, hnus, špína a sprosťárny. Takhle teda ne. Jen jsem žasnul, kam se to zvrtlo.
Mám tu čerstvej majl s důrazným upozorněním pro majitele pejsků, kteří chodí na procházky. V příloze jsou i fotky.
Varování pro lidi, lidičky a jejich mazlíčky ! Pokud půjdete na procházku k "radarům", tak na polní cestě nějaký debil rozsypal jed na slimáky, dle doktora je to Vanish, můj pes se tím sajrajtem otrávil, naštěstí jsme to zjistili včas a hned s ním jeli k vetovi, kde mu byl podán přípravek na vyzvracení.

Komentáře zastaveny. Cikánskou problematiku nechť řeší Čunek.
Dostal jsem majla se žhavým tématem a žádostí o zveřejnění.
Pojďme se na něj podívat.
Určitě je v něm hodně k zamyšlení.
Komentujete, ale prosím slušně.
Hezkej víkend.

V polovině srpna jsem si dovolil zkritizovat "zběsilé" tempo - jak se mi zdálo - panující kolem obnovy památníku padlým u Božího hrobu.
Obnova jest již hotova, poslední bude již jen instalace desek.
Ale.

Ne, nezbláznil jsem se. Ten titulek mne napadl až potom, co jsem se po dlouhé době dostal na místo činu. Tím místem činu je stejnojmenné sídlo jako je naše město.
Řeč je o osadě Mimoň, která se nachází necelých 40 km od nás a je součástí obce Mírová pod Kozákovem - hnedle vedle Turnova.
O existenci druhé Mimoně vím již dost dlouho, nikdy nebyl čas se tam zastavit, ale při nedávné návštěvě Koberov jsme se tam už zastavili.

V Mimoni se o sportu mluví jen o fotbalu,házené či volejbalu.Trochu se zapomíná i na ostatní sporty, jako je AGILITY. Tento sport není sice rozšířený, ale zato nabývá na popularitě a ,,agiliťáci" v Mimoni mají velké úspěchy.
Letos se mládež klubu agility Mimoň zúčastnila mistrovství ČR ve dnech 23. a 24. srpna v Horce nad Moravou u Olomouce v jízdárně Lovecké chaty.
Naše děti v zastoupení : Zuzana Šťastná (Mája-americký kokršpaněl-small), Jana Luxíková(Bangee Jumping Aibara-border kolie-large), Radek Bekr (Kenny-malý pinč-small) a Tereza Kalvová (Wildeforce-border kolie-large) - se takových závodů účastnily poprvé.

Přišla mi majlem jedna fotka. Děkuji za ní. Je dost smutná. Stejný obrázek se dá pořídit i kolem kontejnerů na tříděný odpad, které si někteří - na vlastní oči jsem viděl kteří (modří už vědí) - pletou s normální popelnicí a skladištěm jim nepotřebným věcím.
Hodně typický obrázek.

Dostal jsem majlem prosbu od Občanského sdružení Tour de Ralsko k otištění následující věci. Pojďme se na to podívat.
Málokdo ví, že pozemek nad koupalištěm byl dlouhodobě státu a tuším, že v těchto dnech přechází nebo již přešel na město Mimoň, které určitě má s tímto pozemkem své záměry.
Nicméně občanské sdružení Tour de Ralsko by rádo tento nebo jeho část pozemek získalo nebo pronajalo pro myšlenku sezónního cyklo kempu, který zde pro turisty chybí. „Naše organizace se chce v budoucnu zaměřit na propagaci regionu Ralsko, ale jako hlavní problém vidíme v ubytovacích kapacitách pro turisty, kteří do regionu přijíždí.

Máme hrozně rádi Český Ráj a jelikož to není z Mimoně daleko, tak se tam rádi vracíme. Stranou velkého ruchu naprosto neopodstatněně zůstávají Besedické a hlavně pak Klokočské skály. Tam je opravdu nádherně.
Ubytování vřele doporučuji ve vesničce Koberovy nad Malou Skálou a to v pezionu Hamštejn, který je postaven ve výši cca 550 m.n.m. nad vesnicí a z jeho oken a letní terasy je překrásný výhled do kraje na Turnov, Bezděz, Ralsko a další kopce. Prostě paráda. Specialitou široko daleko vyhlášenou je nejen výhled, ale hlavně výtečná kuchyně s obrovskými porcemi, jak pro dřevorubce.
Umístění penzionu je takříkajíc strategické, protože v jeho dosahu je vše.

Cyklistika, Ralsko a Vojenské lesy - zdá se, že tyto tři "subjekty" nejdou poslední dobou vůbec dohromady.
Objevil jsem zajímavý článek.
Nezkoumal jsem podrobnosti, přesto si ale myslím, že je dost pravdivý. Na vlastní oči jsem viděl, jak vypadá les po řádění skoro dvacetitunových Harvestorů na kácení.
Ale podívejme se na článek o tom všem.

A opět se musím s Vámi podělit o jednu češtinářskou lahůdku. Není tomu tak dávno, co jsem zveřejnil fotku, kde se obědnávalo.
Upřímně jsem se bavil rozhořčenými komentáři pod článkem.
Jsem moc rád, že mi HiM poslal další krásnou věc do mé sbírky. Díky !
Podívejte se na ni sami, určo odhadnete kde se nachází.
Konečně i tohle je reklama pro firmu. I když trochu ryskantní...

Zajímavý je monitoring jednoho dne v Mimoni. Bohužel nemám k dispozici přesný rok, ale odhaduji to na půlku 80-tých let.
Jsou to moc zajímavá čísla, ale tak nějak se mi nechce některým věřit, ty tržby se mi zdají přemrštěné.
Posuďte sami.

Dneska tu je spíš tip na pěknou dovolenou. Když jsem řekl, že jedu na dovolenou do Maďarska a na Balaton, tak skoro každej ohrnul nos a hned mi začal zasvěceně vysvětlovat, že to je špinavý, mělký zkrátka na houby a proč nejedu do Chorvatska k moři atd atd.
Inu každej má svůj názor a já se musím jen usmívat a myslet si svoje.
V Maďarsku jsme byli asi před sedmi lety, v Siofóku a proto jsme po pečlivé volbě vybrali u cestovky jménem Holiday-home hotel Yacht Club v Siofóku. Malej luxusní hotýlek, s klimatizací, krytým 25 m bazénem, vířivkama a co hlavní - se soukromou pláží na břehu Balatonu. Vstup na ní pomocí karty a světe div se - po schůdkách se huplo do teplé vody, kde jí bylo hnedle 2,5 m. Žádný po kolena. Zkrátka a dobře, super. A k tomu výtečné služby, všichni uctiví, usměvaví, prostě pohoda a hlavně - klídek, žádnej řev a křik. Ten se odehrává na hlavní městské pláži na kterou jsme po ránu vyhlíželi od snídaně a z balkonu pokoje.

Je to k nevíře, jak ten čas letí. Dnes si připomínáme 40 let od ostudná okupace naší země spřátelenými vojsky Varšavské smlouvy, vydávané našimi hrdinnými komunisty za „bratrskou pomoc”. Na dlouhá léta demokracie u nás naprosto zmizela. Vedle ní se naopak vynořila tuhá cenzura a hlavně tzv. normalizace. „Bratrská pomoc” stála mnoho životů našich mladých lidí, kteří proti vstupu vojsk protestovali.

V Mimoni se objevily už dva free wifi hotspoty. Po návratu z dovči jsme fakt koukal.
Ten první zprovoznila firma Mimonnet na čerpací stanici PaP Oil na výpadovce na Hradiště.
No a ten druhý jsme objevil včera čistě náhodou.

Pamatuje se někdo na loutkářský kroužek ?
Moc bych byl rád, kdyby se někdo ozval.
Jak to vlastně bylo ?
V r. 1951 začal pracovat loutkářský kroužek v n.p. TON v Mimoni. Pracoval s loutkami marionetami vysokými 25 cm. Zakládajícími členy byli Blažek, Kejla, Srňovský, Flašková a Malinovský. Jako první představení bylo uvedeno Doktor Faust. Na podzim téhož roku získali v ZK TON 2 budovy v areálu hostince u Českého Lva dvě budovy, kde se v minulosti prováděly řeznické porážky, byl zde byt pro jednu rodinu a dřevník. Brána ze Sluneční ulice. Kronika loutkářských nadšenců bohužel nebyla vedena, po roce 1953 začíná činnost stagnovat. (Činnost jiného kroužku se začíná rozvíjet od roku 1955 v ZK Mitop, který vedl Zdeněk Šulc, členy byli Bittnerová, Manhartová, Hons Osvald. a další.). Činnost loutkářského kroužku při ZK TON se opět plně rozvinula až v roce 1964. Roku 1967 opět upadá a zůstávají pouze 4 členové. Teprve v roce 1968 za vedení stálého člena souboru Mil. Blažka se obnovuje jeho činnost. Členy souboru jsou Zamazal, Křivohlávek, Vorobija, Chvojka a další.

Dětmar, jeden z nejstarších kronikářů, píše: Jedna stará, ale v roce 1004 nepopsatelně nesnadná cesta vedla ze Žitavy směrem na Jablonné, Mimoň, Mladou Boleslav, Nymburk, Čáslav a Jihlavu přes Čechy. Ano, spojovací cesty jsou prastaré a byly nutné, protože každé město mělo privilegium na jiné řemeslo a tak byla nutná výměna zboží. Proto byla udělována i privilegia obchodu, např. Mimoň měla volný obchod se solí a vínem. Protože cesty bylo nutno udržovat sjízdné a zajišťovat na nich bezpečnost, měla města právo vybírat clo od projíždějících obchodníků. V Mimoni byla jedna celnice u starého zámku a jedna v Žitavské ulici. Clo patřilo městu, případně místnímu feudálovi. Majitelé pozemků, přes které vedla silnice, požadovali odevzdání všeho, co z vozu při jízdě spadlo. Často se přihodilo, že vozkové byli přepadeni a oloupeni sběří všeho druhu.

Protože podle všech známek měla Mimoň farní kostel již od 12. století, muselo být také zajištěno obydlí pro duchovního správce. Lze se tedy právem domnívat, že vedle kostela vždy stálo nějaké obydlí pro faráře. Jistě nebylo velké, protože katoličtí duchovní měli tehdy již povinný celibát, a nebylo tedy třeba počítat s prostorným obydlím pro celou rodinu. Kolem roku 1376 měl farář v Mimoni ku pomoci kaplana, což se v následujících letech čas od času znovu vyskytlo.Z historických pramenů nelze zjistit, kde tito kaplani bydleli. První pevný časový údaj o faře je z roku 1646, kdy byla postavena malá dřevěná budova. Proto první řádně ustavený a finančně zajištěný kaplan, který nastoupil v roce 1667, nemohl v této stále faře bydlet a byl na byt i stravu u zámeckého hejtmana. Když byl postaven nový kostel, byl položen i základ k nové prostorné faře dne 7. září 1675. Stavbu vedl litoměřický stavitel Julián Broggio a v roce 1677 ji ukončil. Rok nato byla ve dvoře fary postavena vlastní samostatně stojící budova pro kaplany, takže již nemuseli bydlet v zámku.