V Bozkově je moc a moc hezky. Leží nedaleko od Semil cca 55 km od Mimoně. Je tu na co koukat a vřele doporučuji na výlet. Ať už na slavnou bozkovskou pouť, anebo jen tak se podívat na neméně slavné jeskyně a hlavně pak na super vyhlídku do kraje, která je k mání z věže místního kostela. Pro turisty je všude kolem spousta krásných výletů. A možnost levného a velmi pěkného ubytování tu také je - na místním hřišti.

Sobotní rockový nářez v restauračce U Lva bylá řádně vydařená věc. Zhruba osmi desítkám fanoušků se představili celkem tři kapelky. Severočeši Toxic People, dále kapelka Self Sacrifice a v neposlední řadě i organizátoři celé akce mimoňští S.I.V. Bylo co poslouchat.
Jako první se představili Toxic People - kapelka "Severu". Jejich razantní nástup v maskách ve stylu amerických Slipknot však hodně pokazily hodně nevýrazné kytary. Škoda - muzika to nebyla vůbec špatná i když si netroufám ji zařadit.
Po nich nastoupili Self Sacrifice z Oleška.

Mimoňští skauti z přístavu Ralsko Mimoň a přátelé řeky Ploučnice, stejně jako každý rok, tak i letos ukončili vodáckou sezónu 2008 a zároveň zamkli řeku Ploučnici.
Celá akce proběhla v sobotu 18.10. Už ve 13.00 začali přicházet zájemci o splutí. Opravdu jsme nečekali, že bude taková veliká účást.

Smutný pozůstatek návštěvy zábavního zařízení, které se vyskytovalo minulý týden vedle Plusu.

V naprostém utajení proběhla 10. října jedna akcička, o které jsem se dozvěděl zpětně z ofiko webu města. Nikdo o tom nebyla ani zmínka. Proč ?
10. října byla slavnostně ukončena 1. etapa rekonstrukce bývalého městského parku na vrchu Kalvárie - tj. na výjezdu z města na Českou Lípu vpravo.
Na ofiko webu je takové povídání o tom, fotka jedna a proto jsem se tam v sobotu vypravil.

Již po páté se konal v sobotu 11. října "Posvícenský výstup na Ralsko" - akce, kterou organizuje Společenství historie Mimoně, Ralska a okolí.
Přestože byla akce avízovaná měsíc dopředu sešlo se - jak je v Mimoni již tradicí - celých tiřnáct účastníků + jeden pes.
Velmi pikantní na účasti pak je skutečnost, že skoro čtvrtinu zúčastněných tvořili turisté až z dalekých Pardubic. Nevídané, leč pravdivé. Zdá se, že mimoňáci dali opět přednost lenošení u výtečné programové skladby našich TV stanic.

Ano, již začala. Někdy začátkem ledna se tu již jednou o "humanizaci" Pražské ulice psalo. Pro přesnost tadyhle.
Ona humanizace má být vlastně takové zkulturnění, nebo řekněme zkrášlení ulice, která je příjezdovou do města. Prostě aby se to těm, co přijíždějí do města na první pohled u nás líbilo.
Došla mi majlem fotka z Pražský - díky za ní.
No v současné době se ten příjezd do Mimoně líbit určo musí.

Zhruba po třech nedělích jsem se byl podívat zase na parčík za kostelem, jestli ještě chátrá a pustne, jako tomu bylo v polovině měsíce září.
Tentokrát jsem se ale už nedostal dovnitř.
Na vratech visí zbrusunová cedule, která nám sdělí, že návštěva jest možná již jen v sobotu a neděli a to od března do října.

Tohle se netýká přímo Mimoně, ale je to o našich sousedech v Ralsku.
Ve vzkazech jsem objevil zajímavou věc. A protože možná je všichni nečtete, tak se o ní musím podělit.
V jednom pořadu ČT se objevila v souvislosti s Ralskem záhada hodná vyřešení Herculem Poirotem.

Tuhle jsem šel po městě a všiml jsem si, že Mimoňská komunální prodává tu ubytovnu, co je nahoře na konci na Pražský.
Jsa nosem zvědavým jsem se tam zašel o víkendu podívat.
A opět jsem zase jenom zíral.

Hodně se toho už napsalo a napovídalo na téma herny. Nu a aby toho nebylo málo, tak včera se objevila další.
Kdysi bývalou kavárnu Reny již delší dobu vlastní vietnamci a ze začátku snad to dokonce i fungovalo. Pak bylo hodně dlouho zavřeno a včera s objevily nové "poutače".
Nově otevřeno.
Herna, bar, Pohoda.

Tenhle kuk snad ani není potřeba komentovat.
Pochopil bych ještě, kdyby se jednalo o "stavební nepořádek".

Do Besedy jsem chodil rád a dost dlouho. Život chce však změnu a ta nastala tak nějak najednou a nenápadně. Nejsem zastáncem názorů, že tam a tam už nikdy nejdu, nebo to a to už nepiju, páč jsem se po tom zmazal jako kůň atd. atd.
Leč to, co jsem absolvoval, chvíli potrvá než se to u mne "vsákne". Stížností na Besedu jsem poslední dobou slýchal dost a dost - např. na obsluhu, ceny a porce jídel - jen jsem se jim usmíval. Nakonec to "padlo" i na mne.
10. září 2008 jsem uspořádal pravidelné tradiční setkání bývalých horníků dolů Hamr I a Křížany ve vinárně hotelu Beseda.
Akci jsem dva měsíce předem projednal a zajistil se šéfem hotelu, objednal občerstvení.
Vyvěsil jsem plakátky a těšil jsem se na setkání s kamarády.
Co následovalo, předčilo nejen moje představy.

Nedávno jsem tu napsal o našem opraveném nádraží. V souvislosti s nádražím vyšel i článek v MFDnes v němž bylo několik nesrovnalostí.
Uvedeme ne na správnou míru.
V článku „Mimoň má nové opravené nádraží“ se uvádí, že bylo uvedeno do své původní podoby
z počátku minulého století.

Osvětlení ulic v Mimoni bylo zavedeno poměrně pozdě, teprve v druhé polovině 19. století. Byly to petrolejové lampy a rozsvěcovaly se jen za bezměsíčních večerů počínaje měsícem září a dubnem konče. Lampy se rozsvěcovaly po setmění a náplň petroleje vydržela do deseti, zřídka do jedenácti hodin. Záznam z roku 1870 uvádí že výdaje na osvětlení ulic obnášely 200 zlatých ročně. Město se však rozšiřovalo, bylo třeba zřídit další lampy a tak v roce 1897 stouply náklady již na 950 zlatých. V roce 1890 začíná město projektovat připojení Mimoně na elektrickou síť, aby bylo možno osvětlovat nejen ulice, ale i domácnosti a modernizovat v podnicích výrobu pomocí elektrických motorů.

Šest let jsme nebyli na monstrózní akci jménem Zahrada Čech v nedalekých Litoměřicích. Přiznám se bez mučení, že po nedávné návštěvě této akce zřejmě opět budeme dlouho absentovat.
Z původní "Zahrady" zbyl jen jeden či dva pavilony, kde se vystavuje sem tam nějaká zelenina a ovoce a kytka, aby se neřeklo.
Celý areál v době konání však funguje jako jedno obrovské tržiště.
Bez vietnamců, ti jsou venku před areálem.

Jsem moc rád, že se najdou lidi, kteří mají zájem se podělit o dění v Mimoni. Včera večer mi došel jeden majl s fotkama a povídáním.
Moc za něj děkuju a podívejme se na něj.

Dnešní Svébořická ulice obdržela svůj název až r. 1900. Předtím se od 1. listopadu roku 1883, kdy v 10 hodin dopoledne zástupci města a jeho obyvatelé přivítali na dnešním Starém nádraží první osobní vlak z České Lípy, jmenovala Nádražní. Původní název však byl Maria Weintuchgasse, doslovně přeloženo jako ulice Marie slzící šátek, což však asi není správný význam.
Každopádně však souvisí s první kapličkou z patnácti polních kapliček, které nechal postavit v r. 1681 svobodný pan Jan Ignác Putz z Adlersthurnu při polní cestě z Mimoně do Svébořic. Tyto polní kapličky byly zasvěceny Tajemství tří růženců.

Zdá se, že pryč je doba, kdy se říkalo : "..když se chceš umazat, jeď vlakem..". Dost dobře si člověk pamatuje na špinavé vlakové soupravy a hlavně na špinavé a zašlé nádražní budovy, které vypadaly tak, že o ně od dob France Josefa kdy byly postaveny, nikdo nepečoval. Kapitolou samou pro sebe byla nádražní WC.
Nedávno jsem se dostal po dlouhé době na mimoňské nádraží a nestačil jsme žasnout.

Minulý týden jsem se byl podívat u kostela na parčík. Delší dobu byla brána zavřená, leč ve čtvrtek byla odemčená.
V parčíku byl krásný klid, nikde ani noha.
Je to opravdu moc hezké místo, jen mi přijde, že tam všechno usnulo a pomalinku polehounku pustne a zarůstá.