Dnes Vám přináším poslední, třicátý díl Kroniky Mimoně, kterou sepsal kamarád Osvald Hons. Kronika končí - zatím - popisem náměstích ve městě. Jako další by měly přijít na řadu ulice města. Ty jsou ve stádiu rozpracovanosti a tak nám nezbývá než čekat, až autor dílo dokončí.
Každopádně bych touto cestou Osvaldovi moc a moc poděkoval za jeho badatelskou činnost při zpracování této kroniky. Dozvěděli jste se určitě spoustu věcí, které jste nevěděli. Díky mu za vše. Pojďme se podívat na závěrečnou část.

Tyršovo náměstí (Jahnplatz)
Prostor pod Křížovým vrchem, v místě kde z dřívější Poštovní ulice, vedoucí od Poštovního mostu směrem na Kuřívody, odbočovala cesta na Hvězdov a Svébořice, byl roku 1901 odhalen památník na připomínku padesátiletého úmrtí německého průkopníka tělovýchovy Friedricha Jahna.

Policie má stále co dělat, jak je vidno ze dvou případů, které se týkají našeho města. Zdroj je na : www. policie.cz

Mezi 2. a 4. dubnem se někdo vloupal do řeznictví na Mimoňsku. Zloděj z prodejny odnesl menší finanční hotovost a vepřové maso. Konkrétně se jedná o 5 kilogramů krkovice, 8 kilogramů kotlet, 12 kilogramů kýty a 4 kilogramy uzeného bůčku.

Blížíme se pomalu ke konci kroniky města, kterou sepsal kamarád Osvald Hons. V dnešním pokračování se podíváme na další náměstí.

Školní náměstí (Schulplatz) - původně Johannes Platz
Kdy toto náměstíčko u vstupu na dnešní serpentiny ke škole obdrželo svůj původní název nebylo dohledáno, každopádně jeho původní název Janovo (Johannisplatz) je odvozen od zde v minulosti stojící sochy sv. Jana Nepomuckého, která stála přibližně uprostřed prostranství. V roce 1896 bylo v souvislosti s dostavbou nové školy na Böhmově vrchu (v roce 1894) přejmenováno na Školní náměstí (Schulplatz), tento název se zachoval až do října 1945, kdy došlo k novému pojmenování všech náměstí a ulic v Mimoni.

A je tu první květnový den, venku je docela hezky, ale fouká silný vítr. Jak to bylo s počasím - a nejen s ním - před deseti lety, se podívejme spolu s kamarádem M.H.

1. První květnový den, nebe bez mráčku, odpolední teplota 10°C. Vítr.
Včerejší čarodějnická noc proběhla na několika místech. Tradičně nejlepší to asi bylo na koupališti, kam přišla spousta lidí a taky čarodějnic. Míň už jich bylo v letním kině, které si pronajmul Koritenský a asi lidi odradilo vstupné 50 kaček. Čarodějnice ani jedna. Nakonec se čarodějilo u Emka, kde bylo taky dost lidí a byla i hudba.

Každé město má svá náměstí, ulice a uličky. Pojďme se na ně podívat očima kroniky města, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem.

Náměstí a ulice (a také uličky)

Náměstí 1. Máje - původně Ringplatz
Každá obec měla od nepaměti jisté shromaždiště, které se nacházelo přibližně uprostřed osídlení. Tak tomu bylo i v Mimoni v dávných dobách. Dnešní náměstí 1. Máje bylo uváděno od nepaměti, ovšem jeho umístění na počátku 20. století mělo excentrický charakter, třebaže počet obyvatel přesahoval více jak pět a půl tisíc obyvatel. Tato skutečnost byla dána tím, že Mimoň byla až do roku 1680 městečkem v rozsahu dnešní 3. a 4. městské části.

Do Hřenska, které je cca 65 km, jsme se vrátili na Velikonoce, přesně po 10ti letech. Strávili jsme tu celkem 3 dny a byli jsme zvědaví, jak to tam dnes vypadá.
Dlužno konstatovat, že naprosto stejně, ne-li hůř.
Pár poznatků Vám možná pomůže, čeho se vyvarovat. Pojďme nato.

V dnešním díle naší kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem dorazíme mosty a propustky a silnice.

Železniční překlenovací stavby jsou na katastrálním území Mimoně trojího typu. Nacházejí se zde železniční mosty, železniční náspy a viadukt.
Železniční mosty se nacházejí všechny jako překlenovací stavby toku řeky Ploučnice. Nejstarší z nich pochází z let 1883 a jedná se o železniční mosty lokální traťě Lípa - Mimoň. Tyto se nacházejí v úseku, kde železniční trať překonává údolní nivu Ploučnice, kudy protéká jak vlastní tok Ploučnice, tak i jeho slepé rameno, které bylo vyhloubeno jako umělý kanál náhonu a odhonu (odtoku) mlýna, ve kterém byla již výše uvedená manufaktura na výrobu drátu(1796).

V Panské ulici je jeden šmytec a na Mírovce je druhej...Nějak se nám to tu zavírá.
A co až bude vytoužený obchvat...

Alespoň že další kousek města prokoukne.

Dnes budeme v naší kronice, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, pokračovat v mostech přes vodní toky.

Barvířský most
je dnešní betonový most přes Panenský potok před jeho soutokem s Ploučnici, který byl v roce 1884 přestavěn na železný a roku 1925 na železobetonový. Ve své podstatě se však dnes jedná o pěší můstek (nebo širokou lávku ?), který mohl být v minulosti mostem spojující dnešní III. a IV. městskou čtvrť.

V minulosti provedené technické zásahy do přirozené trasy koryt vodních toků měly za následek ztrátu jejich přirozené členitosti. Narovnávání toků vedlo ke zrychlení vodních průtoků, ztrátě přirozené akumulace vody a ke ztrátě schopnosti zpomalit povodňové vlny.
Ne vždy je regulace vodního toku špatná, naopak jsou situace, kdy může významně pomoci, či je dokonce nevyhnutelná.

Březen je za námi, tak se podívejme spolu s M.H. nato, co se dělo ve městě před deseti lety.

1. Apríl. Je slunečno a teplo, 15°C.

2. V práci máme po dlouhé době zase osmihodinové směny. Kolegu J.B. povýšili. Z poskoka na parťáka. Gratulujeme Jardo! Odpoledne jsou ulice plné lidí, je pěkné počasí.
V Bruselu dokončují zprávu o tom, jak nás zasáhne oteplování.

Tento tip na výlet je trochu z ruky, ale rozhodně stojí zato ho jednou absolvovat.

Hustopeče jsou krásně jihomoravské městečko, které každoročně na jaře slaví to, co k nim neodmyslitelně patří. Jsou to mandloně a víno. Je to sice 280 km, ale rozhodně to stojí za návštěvu. Ubytování ve městě je možné v několika zařízeních, ať už v hotelu Rustikal, Vinopa či pro náročnější klientelu v hotelu Centro. My jsme zvolili Rustikal a dobře jsem udělali. Hotel je pěkný, dobrá cenová relace, dobře vaří a je přímo ve sklepní uličce :)

Jednou z velmi zajímavých postav narozených v Mimoni je jistá Stefanie Beata Rabatsch, o které můžeme hovořit jako o ženě, která mohla výrazně změnit dějiny světa.
Díky spolupráci s kamarádem Karlem V. a Osvaldem Honsem a samozřejmě také panem Googlem se pojďme podívat, jak to všechno třeba mohlo být, kdyby....

Obsáhlá kapitola kroniky našeho města, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem, se věnuje řece Ploučnici.

Brody, mosty, viadukty, lávky, náspy, tunely, hatě, propusti(regulace Ploučnice).
Brody :
Nejstarší formou překonávání vodních toků na katastrálním území Mimoně byly brody. V nejširším místě vodního toku byl průtok nejslabší a proto i v tomto místě bylo upraveno koryto tak, aby v místě brodu bylo pevné, nejčastěji kamenité s nejnižší hloubkou, třeba i uměle vyvýšené v určité šíři. Tyto brody byly na území Mimoně zaznamenány tři. V místě dnešního Písečného mostu u Božího Hrobu, v místě dnešního Zámeckého mostu hned za soutokem Ploučnice a Panenského potoka a v místě dnešního Poštovního mostu.

Pan Král mi poslal ke zveřejnění reakci na článek pana místostarosty ve Zpravodaji města.

V březnovém zpravodaji jsem si přečetl reakci pan místostarosty na můj článek ohledně jeho vedlejší pracovní činnosti a nestačil jsem se divit, co nám to tam pan místostarosta píše a jak dokáže přetvářet pravdu, aby vyšla dobře pro něj, no spíše tam veřejně lže.

V loňském roce získalo Mimoňské nádraží titul nekrásnější nádraží. Podívejme se, jak je v kronice sepsané kamarádem Osvaldem Honsem zachycena železniční doprava.

Železniční doprava
První údaj o Mimoni související se železniční dopravou je zaznamenán v souvislosti s výstavbou první železniční tratě na okresním hejtmanství Česká Lípa na 45 km dlouhé trati Bakov - Lípa, která byla otevřena 14. listopadu 1867. Stanice na této trati po území okresního hejtmanství Lípa byla uváděna Jestřebí, Zákupy - Mimoň a Lípa. Stanice Zákupy - Mimoň byla jako taková uváděna až do roku 1883, kdy byla otevřena místní železniční trať Lípa - Mimoň, a tato stanice byla přejmenována na dnešní název Srní.

V týdnu se dost překvapivě objevil nápis na dveřích jedné provozovny na Husovce, který oznamuje po 26 letech konec.

Dnešní část naší kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se bude věnovat cestám a silnicím kolem Mimoně.

Cesty a silnice a celní stanice
Nejstarší osídlení v severních Čechách, která zahrnovala v té době i dnešní část Horní Lužice, obdržela od svých pánů různé svobody a privilegia, která umožňovala rozkvět obchodu a řemesel. Získané výsady však nebyly v daných osídleních stejné. Jedno získalo výhody pro určitou oblast obchodu, jiné pro určitá řemesla. Jako příklad lze uvést Zhořelec, který měl přibližně ve 14. století výsadní práva pro soukenická řemesla,

Letos na jaře, dost možná už v první polovině března roku 2017 by se konečně měla rozjet oprava havarované části opěrné zdi u Rokyté s kompletní výměnou vozového povrchu. Kdo tuto trasu jezdí častěji ví, že o povrchu vozovky už se v těchto místech snad nedá ani mluvit. Zničený asfaltový povrch už je v tak dezolátním stavu, že začíná být nebezpečný, zejména obrovské díry nutí řidiče hrát kličkovanou. Celá papírová procedura už je naštěstí minulostí a firma Strabag se může směle pustit do práce a doufejme, že to bude co nejdříve.

O tom, co se dělo před deseti lety v Mimoni, se spolu s kamarádem M.H. podíváme v následujících řádcích :

1.Operátor výroby, v překladu dělník na montážní lince, začíná být v Česku velmi cenná profese. I v našem městě je jich dost.
Zahájilo svoji činnost nové restaurační zařízení pod názvem Pivní bar KLUBOVNA. Najdete ho v bývalém "domečku", kde měli klubovnu místní turisté.

2. Češi zřejmě zažili nejteplejší zimu za posledních 85 let.