Park leží u řeky Ploučnice, která odděluje centrum města a park. Propojení však není přerušeno úplně, v severozápadní části je park propojen s náměstím Zámeckým mostem a v jihovýchodní části se nachází další most, Poštovní, přes který ale vede komunikace. Vedle něj, směrem do parku stojí druhý, užší most, určený pro pěší či cyklisty. V okolí parku se nacházejí důležitá místa pro občanskou vybavenost, jako Základní a mateřská škola, městský úřad, pošta či kulturní dům.
Nejdůležitější místo, ke kterému náležel park, samotný zámek, již dnes neexistuje. Na jeho místě je pouze travnatá plocha. Park byl propojený s městem pohledovými osami. Ty však během let částečně zanikly kvůli nedostatečné údržbě. Jednalo se především o výhled z nejvyššího místa v parku (původní vyhlídky) na zámek, tedy směrem k náměstí a další významnou osou byl pohled na kostel sv. Petra a Pavla. V okolí se nacházejí i další křesťansky významné stavby, jako například Kalvárie, sousoší Agonie v Getsemanské zahradě nebo kaple Božího hrobu.
Na severu a po celé východní straně přiléhá k parku obytná čtvrť, která sestává převážně z panelových domů. Jedná se tedy o nemálo obyvatel, kteří mohou park využívat. Poloha parku je v centru města. Obyvatelé se tak mohou jinak než autem dostat do centra a využít služeb města. Park dokonale odhlučňuje hlavní komunikace směřující do Jablonného v Podještědí a do Mnichova Hradiště, významný směr mezi severními Čechami a Prahou.
Jedná se o zelenou plochu v samotném centru města. Park má tři části, a to jižní – okolo rybníku, severní – v ploše bývalých tůní a louku – kolem řeky Ploučnice. Park je lokálním biocentrem ÚSES.
V jižní části okolo rybníka prochází štěrková cesta, která navazuje na rozcestí ve středu parku. Uprostřed rybníku je ostrůvek, na který se ale nyní není možné pěšky dostat. Z protilehlých stran z vody na ostrůvek vystupují menší nástupní dřevěné rampy. Vodní plochu obývá řada vodních ptáků a jiných živočichů. Jižně pod rybníkem, v obvodové zdi parku je zachovaná vstupní brána.
Severní část parku má nejvyšší terénní převýšení z celého parku. Od tůní, které dříve ležely téměř v celé severní části, se lze dostat až na nejvyšší bod v parku. Tady původně stála vyhlídka, odkud byl průhled na zámek u náměstí. Dnes tento průhled neexistuje kvůli vzrostlým stromům. Ve svahu je umístěn pomník římského básníka Horatia a nedaleko od něj jsou do skály vytesané groty. Severní část je oproti jižní výrazně vlhčí. Zejména v prostoru kolem tůní. Napovídá tomu i výskyt hadů a hojnost hmyzu. Tůně byly revitalizovány a zvětšeny do původní velikosti z 18. století během oprav v roce 2022. U tůní, na jejich severním konci, se dochoval výklenek nad pramenem Géronstere. Jde o historický název, nikoliv o léčivý pramen. Asi nejmladším prvkem parku je budova u severní obvodové zdi parku. Stojí na pravděpodobně původním místě hájovny. Nyní je ve špatném a zchátralém stavu. Cestní síť pokračuje v úrovní tůní ve stejném materiálu jako kolem rybníka. Naopak ve vyšší východní části jsou cesty pouze vyšlapané. Směrem k sídlišti na východní straně je postaveno schodiště z betonové dlažby se širokými stupni a zábradlím.
Třetí část, louka kolem řeky Ploučnice, leží na západní straně parku. Je dominantně tvořena travnatým porostem. Skládá se ze dvou terénních stupňů. Nejnižší stupeň na úrovni řeky Ploučnice tvoří její rozlivovou bermu. Ve druhé úrovni se nachází rovinatá luční část s cyklostezkou. Tvarové uspořádání vzniklo v rámci napřímení toku řeky. Zcela na západní straně parku, odděluje řeku Ploučnici a prvních pár metrů trávníku asfaltová cesta. Východně směrem do středu parku navazuje louka s keři a vyššími dřevinami. Řešené území se nachází kolem toku řeky Ploučnice, konkrétně v oblasti Horní Ploučnice, která je součástí Evropsky významných lokalit.
Výrazným a hlavním prvkem je alej procházející parkem z jihu na sever. Pohledové osy na místo, kde stával zámek a kostel sv. Petra a Pavla již dnes nejsou zachovány. Velká část cestní sítě je vyšlapaná, zbytek tvoří buď cesty štěrkové nebo asfaltové. Drobný podíl pak zbývá na cesty z betonové dlažby. V celém parku jsou nové lavičky z kovové konstrukce s dřevěnými latěmi a jsou doplněny ve stejném designu odpadkovými koši.
V parku se dochovaly tyto historické objekty:
• budova na místě bývalé hájovny
• výklenek nad pramenem Géronstere
• pomník římského básníka Horatia
• vytesaná grota
• části obvodové zdi parku
Vegetace je v parku velmi rozmanitá. Na nejvyšším místě v parku je složené stromové patro s převahou buků (Fagus sylvatica). Ty obklopují i místo bývalé vyhlídky. V této části je možné najít také plochy s konvalinkami (Convallaria majalis), které sem byly pravděpodobně vysazeny a poté se v parku volně zplaňují. Alej, která prochází parkem, tvoří vzrostlé staré lípy (Tilia sp.), duby (Quercus sp.) a buky (Fagus sylvatica). Za obvodovou zdí na severní straně parku se nachází další alej, výrazně mladší. Její druhové složení je především z lip (Tilia sp.) Alej znamená významný kompoziční prvek, který je dobré zachovat.
V krajinářské tvorbě začaly vznikat již během baroka, dále se nejvíce objevovaly v období romantismu. Prostřednictvím alejí jsou umocňovány pocity malebnosti, sentimentu a romantiky. V severní části parku, u obvodové zdi, se dochovalo několik původních rododendronů (Rododendron sp.) Volba těchto druhů odkazuje na asijské motivy, které byly v romantické podobě parku uplatňovány. Kromě severní části se nachází ještě jeden exemplář východně mezi tůněmi a cestou pod stoupajícím terénem. U dochované budovy v severní části roste mnoho náletů, převažují zde dřeviny na kyselejších půdách, např. smrk ztepilý (Picea abies). Cestu podél řeky Ploučnice lemují břízy bělokoré (Betula Pendula), javory mléče (Acer platanoides) či porosty růže svraskalé (Rosa rugosa).
Park, obvodová zeď, vstupní brána, tůně a rybník s ostrůvkem jsou památkově chráněny od roku 1958. Jedná se o nemovitou kulturní památku. Zároveň se jedná o ÚSES, také chráněno. Zájmová oblast se nachází v záplavovém území, vyhlášeno jako záplavové území Q100.
Analýza stávající vegetace:
V parku je velké zastoupení starých stromů. Analýzou stávající vegetace bylo zjištěno:
• chybí řádná péče o tyto stromy
• provozní bezpečnost stromů je silně snížená
• časté hniloby, zlomy, infekce, tlaková větvení a statické defekty
• je třeba stromy ošetřit řezy a vazbami, tzn. stabilizace stromového patra
• prodloužení životnosti stromů na stanovišti
• staré stromy jsou dnes jedna z největších výhod parku
• z mladých náletů lze zapěstovat perspektivní jedince
• u nových výsadeb je třeba provádět výchovné řezy a zapěstovat podchozí výšky
• dochovaly se staré rododendrony (odkazují na romantickou podobu parku s asijskou tématikou)
• velké solitérní duby v lokalitě tůní – dominanty
• buková alej napříč parkem – krásní vzrostlí jedinci
• lipová alej směrem k bažantnici – mladá alej se zanedbanými výchovnými řezy a bez zapěstované podjezdné výšky
• původní zbytky bylinného patra – zplaňující konvalinky, kokoříky
• vlhkomilná společenstva kolem tůní – chybí jim barevný aspekt
• park je velmi hodnotnou městskou zelení
Závěr analýzy stávající vegetace v parku zní následovně: je potřeba stabilizovat stromové patro. Ideálním pro spolufinancování těchto zásahů je Operační program životní prostředí, který poskytuje dotaci 85 % do ošetření a dosadby stromů. V ÚSES to je až 100 %.
Související projekt - rekonstukce tůní a cest v parku:
Projekt Terénní úpravy Zámeckého parku v Mimoni – obnova tůně, doplnění cestní sítě (Ing. Lubomír Macek, CSc.) z roku 2022 řeší vedení cestní sítě v severní části parku. Celkem se jedná o tři cesty, z toho dvě propojují budovu u severní obvodové zdi a cestu vedoucí z jihu parku na severovýchod a třetí cesta propojuje jednu z hlavních cest na západní straně s již zmíněnou cestou vedoucí z jižní strany pod terénním převýšením. Povrch cest je mlatový. Jelikož cesty vedou přes tůně, bylo třeba na dvou místech vytvořit lávky. Délka dvou cest je přes 170 m a třetí měří 132,5 m. Maximální sklon by měl být do 8 %.
Koncept zámeckého parku navazuje na tento projekt a pouze doplňuje již navrhnuté cesty. Umístění a rozsah cest byly ponechány dle předchozího projektu.
Zmíněný projekt – obnova tůně, doplnění cestní sítě, navazuje na další předchozí projekt, a to projekt Obnova tůně v Zámeckém parku v Mimoni. Obnova tůní již byla téměř dokončena. Výkopové práce probíhaly na jaře roku 2022, předpokládané ukončení realizace celého projektu by mělo být 30.09.2024. Ale již nyní lze konstatovat, že voda je velmi dobře zadržována v tůních, čistota vody dobrá a jak lze vidět na přiložených fotografiích, vegetace se přirozeně zapojila.
|