Takto přistupuji k cestování. Cestování není pro mě dávno už jen několikadenní návštěva pláže, hotelu či prohlídka pamětihodností v dané destinaci. Až teprve delším pobytem, při kterém několikrát musíte i zatnout zuby, abyste vydrželi zdánlivou překážku, začínáte chápat, jak se žije jinde, jak se tam lidé cítí, a získáte tu pravou perspektivu. Každopádně pro takové věci v životě se musíte rozhodnout, resp. dozrát a pak vaše dobrodružství a nenudný život začíná znovu a naplno.
Již od sbalení kufru a opuštění vlasti (i když já už za vlast považuji "svět") jste pak ve stavu FLOW, ve stavu čistého bytí, svobody a lásky. Jste otevření a reagujete na situace, do kterých jste denně vrženi, a když se nebráníte, můžete prožívat život plnými doušky a zakoušet nevýslovné štěstí. I toto může být cesta, jak se vymanit ze současné, na první pohled beznadějné situace panující poslední rok v Evropě. Mou pracovní destinací č.3 v životě, když nepočítám domácí vody, resp. české tenisové kurty, se stává tentokrát Omán, ležící na nejvýchodnější straně Arabského poloostrova.
Pátral jsem, abych zjistil, proč se mu přezdívá "Arabské Švýcarsko". Hned na počátku mi bylo osvětleno, že to není horami, které se tyčí zde všude kolem, ale spíš neutrálním postavením Ománu vůči jiným zemím světa. O toto diplomaticky přívětivé postavení se postaral minulý sultán, který byl přesným opakem svého otce. Díky němu se "Sultanát" (což je zatím podle mě nejpříhodnější státní zřízení) otevřel před pár lety světu a stal se taky nejumírněnějším islámským státem, což je opravdu cítit. K zemi, která má kolem 1000km pobřeží Indického oceánu, které se táhne od severního hlavního města Muscat k jižnímu Salalahu a čítá 3 milióny Ománců (v minulosti minimálně z poloviny zkřížených se Zanzibarem z nedaleké Afriky) můžete přičíst třeba další 2 miliony expatriotů, z nichž někteří před pandemií odešli. (berte, prosím, má data s rezervou) Po mým zkušenostech z muslimského světa mohu jen potvrdit, že místní lidé jsou opravdu velmi pohodoví a pomohou v každé situaci, proto se nemusíte vůbec bát. Ománce poznáte, že má na hlavě "kumu" a oblek "dyšdaš". Všechny žijící kultury se zde respektují a nejsou ortodoxní. Přestože Omán patří do zemí bez řek, nabízí vše ostatní + něco ojedinělého, co nemá žádná země na světě, těžko se to konkrétně popisuje. Asi nejzajímavější jsou WADI, takové nahodilé oázy plné průzračné vody, kde si můžete zaplavat. Dále to může být pláž, kde obrovské želvy kladou vejce. Může to být táhlá 50km beach road v Muscatu, nabízející každý den jiný západ slunce a taky příjemný vánek, který přeci jen dělá tuto destinaci i pro nás Evropany snesitelnou. Můžou to být zajímavé pracovní příležitosti. Jelikož je ománský rial skoro 3x silnější měnou než americký dolar, takže pokud vám zrovna neběží stálý plat, země vám tady denně dává vše ostatní, o čem jste ani nesnili. Na prvním místě je určitě benefit oceánu a slunce, tedy zdravé klima pro vaši fyzickou i duševní stránku. Tu doplňuje výtečná pouliční kuchyně, která není jen asijská, ale je, řekl bych, zasažena např. indickou kuchyní, Leckdy si dáte shawarmu nebo chicken masalu, a sice jen za půl riálu (30Kč) a poté už nepotřebujete nic jiného. A co teprve noční život, pokud nejsou zrovna co-vidová opatření. Ve srovnání s Dubajem a umělou výstavbou v dalších státech Středního Východu typu Bahrajn či Katar (které mě ale také velmi lákají k prozkoumání), si Omán ponechává svou přirozenost a přírodu. Sultán řekl, že si nechce zastínit výhled mrakodrapy, proto ho mimo jiné místní tak milovali. Omán vás nechává v klidu v pátek a v sobotu, kdy je zde víkend a dále ve všední dny po poledni, kdy při vysokých teplotách (40 stupňů Celsia), není doporučeno být venku. Z hlediska ročního cyklu se říká, že nejlepší je být v Ománu od října do března, kdy jsou teploty velmi komfortní, ale např. pro návštěvu jižního Salalahu se doporučuje červenec. Tehdy je tam neuvěřitelně zeleno, a i proto si nelze Omán představovat jen jako vyschlou pouštní krajinu. Nečekané povodně jsou svátkem, na který se těším i já. Tolik telegraficky :-) z Muskatu, kde právě probíhá Ramadán.
Modlím se za ČR, ať se tam situace zlepšuje, rozvolňuje, a ať je znova cítit svoboda, na kterou jsme byli zvyklí. Posílám také teplo, neboť vím, že letošní zima tam byla po všech stránkách krutá.
Jára
|