První část trasy nás zavedla na začátek Kokořínského dolu. Cesta po červené turistické trase nás vedla po úpatí krásných skal údolím Pšovky. Skály byly krásné, ze silnice však nejsou vidět. První zastávka byla na Harasově, kde stojí prvorepublikový nádherý objekt bývalého hotelu Harasov. Hotel v zatáčce u Harasovského rybníka byl otevřen v roce 1912 a byl vyhledávaným výletním místem s bohatým zázemím. Po dobu komunistické éry byl neveřejný a sloužil jako rekreační středisko. Po revoluci byl vrácen původním majitelům, poté opakovaně prodán různým majitelům a mezitím chátral. Teď se majitelé snaží jej opravit, zatím tu je k dispozici nový srub, ve kterém je občerstvení s výtečnou žateckou devítkou, dále je k mání Kemp a koupání v rybníku. Cíl cesty byl v penzionu U báby Šubrový, kde jsme měli zajištěno pohodlné ubytování.
Druhý den jsme si prohlédli okolí Kokořínského hradu. Nejprve jsme po zelené vystoupali pár schodů nahoru do vsi Kokořín, kde je sic pěkný zámek, ale nepřístupný a zdá se, že by také potřeboval opravu. Dále pak k hradu Kokořín, u něho jsme se pokochali klasickým "fantastickým" výhledem z Máchovy vyhlídky - samozřejmě z ní není lautr nic vidět, pokácet pár náletových stromů v PR Kokořínský důl by byl smrtelný hřích a tak jsme se chystali na věž hradu. Fronta cca 30 lidí nás však odradila(letos všude mraky lidí) a my šli dolů do údolí na výtečný oběd v restauraci Pobuda s neméně výtečným stejnojmenný pivem z pivovar Neumann. Na zpáteční cestě k ubytování nelze přehlédnout to, co zbylo ze slavného koupaliště, je to obrázek zmaru. Hlavně, že je kde parkovat. A samozřejmě, kdo nebyl v hospodě U Grobiána - ten jakoby na Kokoříně nebyl. Doporučuji navštívit - výtečné pivo, výtečně vaří, velké porce, zkrátka za jedna!
Třetí den nás pak červená značka dovedla krásnou roklí Kočičina přes Sedlec do malého městečka Mšeno. Krásně opravené náměstí s několika kavárnami - např. velmi příjemná Baťovna s čepovaným pivem z Únětic přišla v tom horku velmi vhod.
Pak už zbývalo pár kilometrů tentokrát po modré značce a přivítala nás malebná vesnička Lobeč. Zde jsme měli zajištěno ubytování na zámku Lobeč, který je ve vlastnictví rodiny Šimonků. Asi největší atrakcí této vesničky je vyhlášený Parostrojní pivovar.A nutno konstatovat, že právem vyhlášený. Jejich piva jsou výtečná, kuchyně je vynikající. Doporučuji i prohlídku s ochutnávkou. Čtvrtý den jsme podrobili obec Lobeč důkladnému prozkoumání. Je tu k vidění pěkné malé muzeum Eduarda Štorcha (Lovci mamutů) , dále je možnost navštívit i výrobnu cidéru Bacha! - leč ten je asi pro opravdové znalce, bo nám ale vůbec nechutnal. Další atrakcí je pak tzv. stezka kolem Lobče. Ale ouha! Zásadně nedoporučuji, neboť úvozy, po kterých vede, jsou zcela zarostlé, jinak ale to nemusí být špatná procházka. Všude ji inzerují, ale i místní se tomu trochu smějí a i nedoporučují tam jít.
Poslední den putování nás pak zavedl přes malou vesničku Nosálov a přes Vrátenskou horu - šli jsme po žluté okolo, neboť jsme na ní již několikrát byli - na Housku. Představovat zámek Houska asi nemá smysl, je stále fajn. Po prohlídce zámku jsme pak navštívili poslední bod našeho putování - svéráznou hospůdku Na konci sil, kde naše cesta skončila.
Musím konstatovat, že jsme si to velice užili. V některých lokalitách bylo lidí jako much - viz Kokořínský hrad, nebo Houska - ale v některých skoro ani noha. Počasí až na dva dny, kdy chvílemi docela hustě pršelo, vyšlo na jedničku.
Tento výlet opravdu doporučuji, samozřejmě jsme spoustu atraktivních míst vynechali, neboť jsme je navštívili dříve.
Ale opravdu je na místě konstatovat - v Čechách je moc krásně!!
|