Blížíme se pomalu ke konci kroniky města, kterou sepsal kamarád Osvald Hons. V dnešním pokračování se podíváme na další náměstí.

Školní náměstí (Schulplatz) - původně Johannes Platz
Kdy toto náměstíčko u vstupu na dnešní serpentiny ke škole obdrželo svůj původní název nebylo dohledáno, každopádně jeho původní název Janovo (Johannisplatz) je odvozen od zde v minulosti stojící sochy sv. Jana Nepomuckého, která stála přibližně uprostřed prostranství. V roce 1896 bylo v souvislosti s dostavbou nové školy na Böhmově vrchu (v roce 1894) přejmenováno na Školní náměstí (Schulplatz), tento název se zachoval až do října 1945, kdy došlo k novému pojmenování všech náměstí a ulic v Mimoni.

Školní náměstí bylo tehdy přejmenováno na Náměstí M.R.Štefanika. Tento název se zachoval až do června 1958, kdy došlo k jeho přejmenování na Stalingradské náměstí. Ani tento název neměl dlouhého trvání. V souvislosti s odhalením kultu osobnosti J.V.Stalina došlo přibližně v polovině šedesátých let ke zrušení všech názvů, které připomínaly jakýmkoliv způsobem tuto osobnost. Předchozí název Náměstí M.R.Štefanika však již nebylo obnoveno a celé prostranství bylo rozděleno mezi ulice Mírová, Nádražní a Mostecká.

Na tomto náměstí se až do roku 1900 odehrávaly různé církevní slavnosti, spojené se zde stojící sochou sv. Jana, odkud se pak pokračovalo Kostelní ulicí do kostela sv. Petra a Pavla. Za sochou stávala také veřejná pumpa. Náměstí bylo také jakousi městskou křižovatkou Školního příkopu a ulic Mostecká, Velká a Kostelní.

Plánek Školního náměstí v roce 1900, kdy bylo náměstí přejmenováno z původního Johannes Platz na Školní náměstí (Schulplatz). 1 - socha sv. Jana Nepomuckého, 2+6 - pumpa, 3 - fara, 4 - policejní stanice, 5 - původně pumpa, později meteorologická stanice, —— kanál odvádějící dešťovou a přebývající vodu od pump

Mezi schodišti k serpentinám byla ve třicátých letech 20. stol. zřízena meteorologická stanice, která se dochovala dodnes. Z význačných objektů lze uvést dnešní hotel Beseda (dříve Ernst), bývalou pekárnu Müller (po válce pekárna pana Hukala, známá především všem školákům, kteří navštěvovali obecnou a měšťanskou školu (nyní ZŠ Mírová).

Zbožnost před sochou svatého Jana z Nepomuku na Janově náměstí ~ v roce 1899. Dnešní hotel Beseda zasahuje asi o 3 m více do dnešní Nádražní ulice, tehdy ještě jako Školní příkop (Schulgraben). Vpravo jsou viditelné schody k serpentinám ke škole.
Socha Jana Nepomuckého je ozdobena a před ní je umístěn malý oltář, kde probíhá vlastní zbožnost.. Pravděpodobně se jedná o poslední náboženskou slavnost před přemístěním sochy k faře kostela. Za sochou je viditelná obecní pumpa a zcela vlevo je kavárna a pekárna Müller.

Při bombardování Mimoně byla zasažena budova čp. 80/III, která sice úředně přináležela do dnešní Mírové ulice, zasahovala však i na toto náměstí. Budova byla posléze odstraněna a na jejím místě zřízen památník Rudoarmějce, který byl odhalen 15. května 1949. V listopadu 1955 byly u památníku uloženy prstě obcí Lidice a Ležáky.
Náměstí se nachází ve III. městské čtvrti.

Pohled na Schulplatz ze serpentin školy konce třicátých let 20. století. Budova vlevo (čp.80/III)byla při bombardování Mimoně zcela zničena a následně odstraněna.

Náměstí Milana Rostislava Štefanika v roce 1954. V pozadí je vidět část školy z roku 1894, před ní jsou serpentiny s přístupovými schody , mezi kterými stojí meteorologická stanice mezi dvěma javory. Vlevo bylo v přízemí pánské kadeřnictví, vpravo, na místě vybombardovaného domu čp. 80/III, byl zřízen památník rudoarmějce.

Náměstí československé armády - původně Mariánské náměstí (Marienplatz)
Toto náměstí leží na rozhraní II. a III. městské části a dnešní podoba vznikla až po bombardování Mimoně 8. května 1945. Náměstí je v podstatě křižovatkou směrů do Doks Okrouhlickou ulicí, Mnichova Hradiště přes Poštovní most a Husovou ulicí a České Lípy a Liberec Malou ulicí.

Původně byl celý střed tohoto náměstí trojúhelníkově zastavěn. Na severovýchodní frontě procházela Mostecká ulice (Brückengasse), podél jihovýchodní fronty procházela Lipská ulice (uváděna obecně jako Mariánská ulička) a západní frontu tvořilo Mariánské náměstí. Svůj název získalo po soše Panny Marie tzv. Imakulátě, stojící katastrálně na západní straně II. městské části. Pro její nepraktické umístění, kdy vadila zvyšujícímu se automobilovému provozu, byla r. 1931 přemístěna na jiné místo mimo dopravní provoz.

Mariánské náměstí na sklonku 19. století. Vlevo je tehdy dosud funkční panský pivovar z roku 1666, vpravo je r. 1860 Fr. Beckertem přestavěný objekt (postavený před r. 1770) na jednopatrový obchod (asi řeznictví), který sloužil i jako pohostinství se sálem. V pozadí je tehdejší městský úřad se spořitelnou a policejní stanicí.

Mariánské náměstí kolem roku 1910 zachycuje sochu Panny Marie (Imakuláta), blíže městskou váhu, za ní dům čp. 90 a ústí do Okrouhlické ulice. Vlevo v popředí je západní fronta hotelu Krone, vpravo šikmá část je opěrná stěna panského pivovaru.

Z tohoto náměstí vedla z jihozápadního rohu na západ obydleným údolím tzv. Alte leipaer Weg čili Stará lipská cesta (z Kuřívod do Lípy přes Boreček). Později byla označena jako Lipská ulice (Leipaergasse), dnes se jedná o ulici Příkop. Na jižní frontě vpravo (západně) od ústí do Okrouhlické ulice mezi domy č.p. 90. a 57 vedla vzhůru souběžně s Okrouhlickou ulicí Horská ulice. Okrouhlická ulice vedla uprostřed jižní fronty náměstí směrem na jih. Na severozápad z náměstí navazovalo Mariánské náměstí na Mosteckou ulici. Dnešní Mostecká ulice prakticky již neexistuje a z náměstí ČSL armády vede severozápadně ke Křižovatce do Mírové a Malé ulice, severně poblíž Poštovního mostu na Mlýnskou stezku. Poštovní most se nachází na východní straně.

Mariánské náměstí kolem roku 1935 pohledem od hostince U modré hvězdy na rohu Okrouhlické ulice a Mariánské uličky. V pozadí je rozbočení bývalé Mostecké ulice a Malé ulice a konce Mariánského náměstí. Místo pivovaru stojí kino a mezi ním a obchodem s alkoholickými nápoji tzv. U Hekšů (Heksch) je vidět vstup do Kostelní uličky. Vlevo je budka městské váhy, v popředí vpravo stojí tehdejší prodejna a opravna obuvi. Na rohu této budovy je v patře patrný výklenek se soškou neznámého světce jako ochránce budovy

Pohled od Poštovního mostu směrem k dnešnímu Náměstí ČSLA kolem roku 1935. Celé náměstí bylo tehdy zastavěno. Vpravo vede Mostecká ulice, vlevo se scházelo Mariánskou uličkou na tehdejší Mariánské náměstí a doleva k Nábřežní ulici.

Jako historickou cestu lze uvést tzv. Kostelní uličku, která ústila mezi dnešním kinem a bývalou vinárnou U Hekschů. Škoda, že vedení města prodalo ústí této uličky do soukromého majetku, takže již nelze tento nejstarší objekt v Mimoni (známý již v období zde prokazatelně sídlících Keltů) v této dolní části projít. Cesta vedla až na vrchol Kostelního vrchu. Později navazovala na Kostelní ulici.

Z historických objektů na bývalém Mariánském náměstí je zajímavý především panský pivovar, který byl založen r. 1666 (sloužil až do r. 1919). Roku 1930 bylo na jeho místě postaveno městské kino, které slouží dodnes.
Naproti pivovaru stál známý hotel Krone, který jako obytný objekt se uvádí již před rokem 1770. Majiteli až do roku 1912 byli řezníci a hostinští rodu Beckert, do r. 1935 byl majitelem poslední sládek mim. pivovaru Bartoň a posledním majitelem hotelu je zaznamenán hoteliér Palme. Tento hostinec se uvádí i v souvislosti s prusko-rakouskou vojnou v r. 1866, kdy v něm byl zřízen jeden z vojenských pruských lazaretů.

Mariánské náměstí se sochou Panny Marie a za ní hasičská přípojka.

Upravený plán Mariánského náměstí s vysvětlivkami z konce dvacátých let 20. století.


Budova čp. 30/II byla známá od r. 1842 jako prodejna ovoce a zeleniny, od r. 1875 jako cukrárna a jako výše uvedená prodejna lihovin a vína U Hekschů od r. 1890 až do r. 1946. Protože se jednalo o židovskou rodinu, byl jejím majitelem ve válečném období 1939 až 1945 prorežimním majitelem, který zachoval prodejní sortiment, který se stal při bombardování Mimoně 8.5.1945 pro mnohé obyvatele osudným. Mnozí totiž spěchali právě si nakoupit lahodný mok, který byl vyhlášen mimořádně k prodeji od 14 hodiny, právě v době, kdy došlo k náletu. Celé náměstí bylo prakticky samé prodejny různého zboží a služeb a to i okolo zastavěné plochy dnešního náměstí.

Pohled na zastavěnou plochu dnešního Náměstí ČSLA z věže kostela na počátku 20. století. Vpravo dole je vidět Imakuláta a hostinec U modré hvězdy, vlevo se nachází hotel Krone. Vlevo zcela dole je část střechy pivovaru.

Mimo jiného se poblíž sochy Imakuláta nacházela i mostní váha pro váhovou zátěž 7 tun. Váha byla instalována roku 1901. Stejná váha byla v únoru 1925 zřízena i na Tržním náměstí s odůvodněním, že se zde konají dobytčí trhy, kde se musí dobytčata převažovat.

Náměstí pohledem od Poštovního mostu na počátku padesátých let 20. století. Zcela vlevo je zaznamenatelné sousoší, za ním hostinec U modré hvězdy a dále ulice Příkop. Na čelní frontě (západní) mezi kinem a cukrárnou (dříve Heksch) je dosud volně přístupná dříve známá Kostelní ulička, za nimi kostel a fara.

Vydláždění Mariánského náměstí bylo provedeno roku 1931 (nákladem 84.000 Kč). Současné náměstí ČSL armády bylo zřízeno do současné podobě v r. 1946, když dříve bombardováním narušené objekty středové zástavby byly odstraněny. Práce z velké části musely provádět němečtí občané, kteří byly následně odsunuty do Německa. Na jižní frontě byl odhalen v r. 1949 pomník ČSL armády sestávající z rolnice, dělníka a vojáka na kvádrovém podstavci. Zadání vypracoval MNV, návrh a zhotovení provedla sochařská škola v Hořicích. Uprostřed komunikační křižovatky před kinem byla postavena plastika Ptáci, jejímž autorem je akademický sochař Moravec.

Pohled na Náměstí ČSL v roce 2002 z lucerny věže kostela. Tento pohled v roce 2012 bude již minulostí, protože střed tohoto náměstí nahradí kruhový objezd.

Zpracoval : Osvald Hons ©