K tomuto nazírání přispěl jeho průmyslový a kulturní rozvoj, a také jeho společenský respekt, který si převážnězískal na samém sklonku 19. století v souvislosti se stavbou transversální železniční tratě Teplice Šanov - Liberec.
Ke společenskému věhlasu přispěly zajisté i církevní slavnosti. Zvláště každoroční velikonoční Slavnosti vzkříšení v Božím hrobě a roku 1922 obnovené velkolepé uvedení Pašijových her, které (od roku 1923 byly uváděny v pravidelném pětiletém intervalu) dostaly Mimoň do celostátního povědomí i za hranicemi republiky. Tyto církevní slavnosti byly známy v Mimoni již od druhé poloviny 17. století.
V Mimoni nebyly prakticky zaznamenány až do počátku roku 1944 žádné přímé vojenské aktivity, třebaže zde byla od roku 1939 stále více se rozvíjející sekundární proněmecká armádní výroba. S touto výrobou zde byla současně zajišťována i dosti početná komunita zahraničních pracovních sil z řad civilních zaměstnanců z Německem okupovaných území i z řad vojenských zajatců některých západních a jižních evropských zemí. Je tedy dosti nepravděpodobné, že by o zdejší výrobě nebylo nic známo na druhé straně fronty.
Od r. 1921 byla sice v lokalitě Nového Dvora v sousedícím území vytvořena chovná stanice koní pro potřeby armády. Lokalita dnešního letiště Hradčany - Ploužnice byla také na seznamu pro případné cvičné záložní polní letiště. V jižní lokalitě Mimoně podél silnice na Boreček si vybudoval podnikatel Doms vlastní soukromé letiště, na kterém v říjnu 1938 přistála poprvé a také naposled letadla Luftwafe.  Výběh koní na západní straně Nového Dvora na katastru obce Hvězdov. Tento statek se nacházel asi 1 km západně od Svébořic. Chov koní pro armádu zde byl založen 27.listopadu 1921.
Podstatná změna nastala na sklonku roku 1944, kdy za východním katastrem Mimoně ve směru na Svébořice zřídila německá armáda polní letiště Kummer-Ost a v předjaří 1945 na jih od Mimoně polní letiště v Kummru (v místě dnešního letiště).  Pohled na Kummer (Hradčany) od Tvarožníku z počátku třicátých let 20. stol. Rozlehlá světlá plocha vpravo není vodní plocha, ale louky a polnosti. Při zřízení polního letiště v únoru 1945 zde bylo nutno zasypat i dva malé rybníky, tzv. Flössel Teich a Jordan Teich, které nejsou vidět.
Příchod Rudé armády do města se oficielně uvádí datem 10. 5.1945. Ze vzpomínek pamětníků je však známo, že tomu mělo být již druhý den po bombardování města. Po odchodu všech nacistických politických a vojenských složek z města a po bombardování (8.5.1945) byly ve městě vyvěšovány bílé vlajky a očekávala se ve všeobecně nervózním napětí, co se bude dít dál. Ve městě zůstali pouze představitelé správy města a její obyvatelé. Bývalí členové českých a německých politických stran, které byly hned na počátku obsazení Mimoně německou armádou 10. října 1938 zakázány, spolu s několika dalšími občany, kteří byli později označeni také jako antifa. (Byli to převážně nepolitičtí Němci, kteří se nepostavili na stranu německého nacionalismu). Tito občané, spolu s několika Čechy, kteří se nepřihlásili k německé národnosti, se ujali neoficielně dohledu a ve směru na Jablonné, Cvikov a Českou Lípu postavili hlídky, které měli přivítat Rudou armádu a informovat jí o situaci ve městě.
Matka autora těchto řádků dělala spojku mezi hlídkami v Pertoltické a Žitavské ulicí, protože právě z těchto směrů se hlavně očekával příchod Rudé armády. Hlavní předvoj přijel od Jablonného. Po prvním setkání hlídek s tímto předvojem, který je informovala o současné situaci ve městě, odjela matka spolu s velícím důstojníkem a jeho motospojkou na motorce domů do Skřivánčí ulice čp. 377/I, kde se umyli, oholili, najedli, krátce odpočinuli. Následovalo krátké neformální setkání se sousedy, kteří se přišli podívat, jak Rusové vypadají a co jsou zač. Při tom došlo i k úlekům, když chtěl podřízený ukázat, jak se bude nakládat s nacisty. Velicí důstojník musel všechny uklidnit. Už je konec války a střílet se už nebude. Poté v doprovodu mého otce a dědy, kteří se pěšky vrátili ze své hlídky, odjeli na městský úřad za starostou Puhlem (Franz), aby velící důstojník převzal od dosavadního starosty Puhla město jako jeho přechodný velitel. Později bylo zjištěno, že tímto velícím důstojníkem byl majo Novikov, který si zřídil své velitelské stanoviště v hotelu Ernst, dnešní Beseda. Posádka Rudé armády ve městě setrvala jen krátce.  Velitel Mimoně v květnu 1945 major Novikov.
 Pamětní deska o přítomnosti Rudé armády v hotelu Beseda roku 1945
Po odchodu Rudé armády byla v hotelu Beseda krátkodobě umístěna 16. července1945 posádková správa čsl. armády.
Správa města byla předána pravděpodobně téhož dne Josefu Kočímu, který se tak stal prvním českým představitelem Mimoně. Místo starostenského úřadu v Mimoni byla ve smyslu dekretu presidenta republiky ze dne 4. prosince 1944 pod číslem 18/1944 jmenována tzv. místní správní komise, do jejíž čela byl jmenován předseda. V Mimoni to byl již výše uvedený Josef Kočí. Tyto místní správní komise byly jmenovány nadřízeným orgánem nebo přechodně místním vojenským velitelem a dodatečně byla schválena nebo upravena vyšším orgánem. Správní komise byly jmenovány ve smyslu výše uvedeného prezidentského dekretu v místech, kde se nacházelo politicky nespolehlivé obyvatelstvo, kam Mimoň s většinovým německým obyvatelstvem samozřejmě náleželo.
Jmenovaná místní správní komise v Mimoni měla následující složení :
Předseda - Josef Kočí, místopředseda Jan Čistecký, členové Jan Vitík. Václav Štěnička, Josef Hons a František Mayer (německý antifašista).  Josef Kočí, první český představitel Mimoně v roce 1945.
Na své první schůzi po svém jmenování byly ustanoveny referáty správy obce a hunkce : referát zásobování (Vitík Jan), finanční (Chalupný Bohumil), bytový (Hábl František), kultury a školství (Zavřel Jan), hospodářství (Káninský František), stavební (Judr. Melichar Jan), personální (Čistecký Jan), bezpečnostní (prozatimně Káninský Fr.), poradce pro otázky s německým obyvatelstvem (Mayer Franz), zástupce dělnictva a pracujících (Spudich Rudolf), správce městských jatek—Hons Josef, pomocný jateční (prozatímně Helze Franz), tajemník města (Noll Václav), městský úředník (Bartušek Jindřich). Toto složení však bylo později doplněno o osídlovací komisi (Švanda M). Na složení této správní komise měly velký vliv politické strany. Proto také na nátlak krajského sekretariátu ČSSD se vzdal 8. listopadu Josef Kočí, jehož funkci přechodně převzal Josef Menec.
Na základě vládního nařízení z 28. srpna 1945, č. 48 Sb byly i v místech s dosud jako politicky nestabilním obyvatelstvem zřizovány národní výbory namísto dosavadních správních komisí. V Mimoni byl místní národní výbor ustanoven na veřejné schůzi, při kterém bylo zvoleno následující složení prvního místního národního výboru (MNV) :
Předseda : Blažek Josef, úředník fy. Hutter & Schranz, (člen KSČ),
1. místopředseda : Chalupný Bohumil, přednosta Poštovního úřadu v Mimoni, (čsl.strana nár. soc.),
2. místopředseda : Kozák Ladislav, ředitel měšťanské školy v M., (ČSSD)
Členové rady :
za KSČ : Jirkovský Jan, Blažek Josef, Pokorný Jan, Frolík Václav,
za stranu soc. demokratickou : Kozák Ladislav, Řezníček Stanislav, Huml Osvald, Resl Václav,
za stranu národně socialistickou : Hrubý Ant., Hartman Jindřich, Chalupný Bohumil, Klusáček Bohumil,
za Jednotný svaz zemědělců : Zavřel Jan.
Komise a jejich členové komisí :
Bezpečnostní : Jirkovský Jan, Kozák Lad. Zub Bedřich,
Finanční : Hušek Václav, Kozák Lad. Svoboda Fr.
Stavební : Chalupný Boh., Souček Jindřich, Kálecký Josef,
Bytová : Hartman Jind., Frolík V., ing. Staněk Josef,
Zemědělská : Zavřel Jan, Pác Václav, Černý Jan
Sociální : Klusáček Boh., Šturcová Božena, Havlová Blažena, Totlbachová Anna, Zlevor Jan.
Zásobovací : Řezníček Stan., Rohan J., Musal Fr.,
Živnostenská : Pokorný Jan, Hrubý Ant.,
Osvětová : Frolík V., Růžička Karel, Jindřich Stanislav, Adámková Božena,
Personální : Pokorný Jan, Košťál Josef, Slavík Karel,
Dopravní : Jirkovský Jan, Resl Václav, Řehounek Sergej,
Kontrola nár. správců : Huml Osvald, Hušek V., Musal Fr., Sysel Fr., Řehounek Sergej, Hábel Fr.,
Bytový referent : Sehyl Rudolf
Stavební referent : Honc Jan
Městský tajemník : Šubarský Josef.
Poválečný vývoj byl ve svém počátku velmi bouřlivý. Bylo nutno přikročit k mnohým změnám, které zcela změnily dosavadní charakter města.
Ve vztahu k německému obyvatelstvu bylo vydáno již v počátku nařízení, že všichni Němci, kteří se neprokázali svojí antifašistickou účastí musí být označeni bílou páskou (zpočátku to byly pásky žluté). Němci, kteří se prokázali svým antifašistickým postojem chodili s páskou červenou.  Bílá páska pro pracující Němce v českých obnovených továrnách byla určitou výhodou při cestě do práce i pohybu po městě v době, kdy byl omezován pohyb německého obyvatelstva. Označení P znamenalo, že se jedná o pracujícího Němce nebo Němky u firmy, jejíž název byl vyznačen razítkem. V našem případě se jednalo o Národní správu fy Hutter a Schranz a.s. Mimoň.
Kulaté razítko náleželo Okresnímu úřadu obnovy práce. Pobočka Mimoň
Jak byla vydávána postupně městská nařízení a oznámení ve vztahu k německému obyvatelstvu, je uvedeno v následujících výpiscích z městské kroniky (nejdříve se uvádí měsíc a následovně den jako na př. 08.09. = srpen 9. čili 9. srpna ):
Rok 1945 :
08.09. Prodej masa z nucených porážek bude prováděn na červené legitimace pro Čechy a na bílé pro Němce. Prodejní doby budou odděleny podle barev legitimace.
08.09. Zřízeny Pracovní čety na odklízení následků po bombardování M. Vedením ustanoven četnický strážmistr Václav Kučera.
08.25. Přemísťování Němců z jednoho bytu do druhého se bude provádět za vojenské asistence a na příkazy bytového referátu podepsaného Václavem Harbichem.
08.25. Schváleno udílení povolení k dobrovolnému vystěhování Němců. Mohli si vzít sebou tolik majetku, kolik unesli, mimo klenotů a cenných předmětů. Na nádraží byly prováděny kontroly komisí ustanovenou SK (Kytlička Eduard, Judr. Melichar Jan, Hons Josef za doprovodu dvou členů z bývalé Národní stráže.
08.26. Arnoštu Bělohlávkovi, jirchářskému učni, vystěhovanému do Žitavy (Německo) bylo povoleno vrátit se do Mimoně.
08.26. Junák v M. požádal o umístění tabulky na cestu vedoucí kolem domu čp. 431/1 se zněním Průchod pro osoby německé národnosti zakázán. SK nápis nepovolila.
08.26. Nábytek a svršky byly svezeny z určených skladišť jen se svolením bytového referátu. Střežení zajišťovala Národní stráž.
08.26. Nákupní doba pro Němce stanovena denně od 16.–18. hod., v sobotu od 11.-13.hod.
08.26. Odměna německým zaměstnancům jsoucích dosud ve službách SK jsou vypláceny měsíčně : svobodní 800 Kč, ženatí bezdětní 1000Kč, ženatí s dětmi 1400 Kč.
08.26. Příprava a zajištění odsunu Němců. Nutnost přítomnosti 2 lékařů k zajištění lékařských prohlídek před vlastním odsunem.
08.26. Růžena Müllerová roz. Veselská z M. čp. 455/1 žádá o přijetí synů Rudolfa a Ericha do české školy.
08.26. SK jednala o přidělení majetků českých osob označených za udavače, zrádce, kolaboranty a jiné napomáhače Němcům.
08.26. SK projednala oběžník Okr SK Č.Lípa čj. 6826/45 z 10.8.1945 o odsunu Němců a zajištění jejich bytů a majetku.
08.26. O přijetí do české školy požádal pro svojí dceru Margaretu pokladník městské spořitelny v Mimoni pan Antonín Seman.
09.15. ONV v Č.L. vydal oběžník o provedení odsunu Němců a osob pocházejících ze smíšených manželství. Místní odbavovací rada si stěžovala na odsun Němců. O evakuaci bude rozhodovat příště MNV v M.
09.15. Opětně uvědoměna biskupská konsistoř ř.k. církve v Litoměřicích o ustanovení kněze v Mimoni znalého českého jazyka, aby mohl být stávající kaplan zařazen do odsunu.
09.15. Pietní odstranění nápisů jmen padlých Němců z M. na deskách u B.H. provedou pozůstalí do 15.10.1945. Toto nařízení se týká i nápisů na městském hřbitově. Hrobník a majitel pohřebního ústavu jsou o tomto uvědomeni. Zatím bylo vše zabedněno.
09.15. Potvrzení o loajálním chování Němců za okupace vydáno pro : Grumichová Marie, Baierová Truda, Horecká Anna, Pešková Ingeborg, Horecký Václav, Max Antonín, všichni z Mimoně..
09.15. Správa státních lesů v Zákupech žádá o ponechání dělníků Němců pro lesní provoz nepostradatelných až do konce roku 1945.
09.15. Za odvoz evakuovaných Němců zaplaceno automechanikovi V. Bártovi 1500 Kčs
10.16. Dle sdělení posádkové správy, Annalies a Marie Wolmanova překročily nedovoleně hranice. Byly nejbližším transportem vyhoštěni zpět. Wolmann byl obchodníkem se zlatem ve velkém.
10.16. Hospodářské družstvo M. žádá o ponechání Němců, pro nedostatek prac. sil
10.16. Karel Pietsch poslal hlášení o své antinacistické činnosti za okupace ČSR
10.16. Předseda Živnostenského referátu v M. oznámil, že v nejbližší době uzavře provoz všech obchodů provozovaný Němci.
10.16. V. Chládkovi, pisateli žádostí pro Němce pohroženo, že bude proti němu zavedeno řízení.
10.16. Ze Žitavy požádali o povolení pobytu v Mimoni A. Strohová a Marta Strohová. Žádost byla zamítnuta.
10.31. Na 11 usedlostech dosud hospodaří Němci.
10.31. Okr. správní komise projednala oběžník ONV v Č.L. o odsunu rakouských st. příslušníků, kteří si mohou vzít sebou svoje zavazadla bez omezení.
12.03. Anna Dvorská – Grabingerová byla členkou BDM a zuřivou členkou své strany. Bacovská – Kisewetterová, jejíž manžel stál jako čestná stráž při průjezdu vůdce A. Hitlera do Prahy. Wilhelm – Betriebsleiter, sloužil u Freikorpsu a ve Svébořicích založil SDP a nechal všechny členy komunistické strany pozatýkat.
12.03. MNV odebral české potravinové lístky 15 osobám (většinou ze smíšených manželství), kteří se hlásili za okupace k Němcům, u nichž se dodatečně zjistilo, že se nechovali řádně jako Češi a nebyli loajální ani vůči Čechům.
12.03. Personální referát oznámil ONV, že obec zaměstnává celkem 47 Čechů a 13 Němců (celkem 60).
12.17. Karel Tille čp. 81/1 se dobrovolně vystěhoval do Německa a byl umístěn v chorobinci v Žitavě,
Rok 1946 :
01.03. Smíšená manželství (otec Němec nebo kde se Čech za okupace hlásil k Něm cům) byla nadále ponechána v jejich původních bytech až do vyřízení jejich čsl. st. občanství.
01.03. Úřad ochrany práce žádán o pracovní brigádu 6 Němců jako stálá pohotovost.
01.03. Zamezeno soustředění většího počtu Němců v kostele sv. P+P místním národním výborem. Na faře provedena 5ti členy MNV prohlídka.
01.10. Zdravotní komise ONV v Č.L. zajistila ordinaci Mudr. Pathe a zbavila jej výkonu lékařské praxe, což bylo provedeno za přítomnosti Mudr. Kotta, členů social. referátu MNV a členů SNB.
01.15. Byl proveden sběr něm. knih.
01.15. Nábytek po Němcích odprodán bytovou komisí.
01.15. Němcům byla odebrána jízdní kola.
01.15. Rakouským občanům byla vrácena radia
01.21. Okr. a Zem. NV podáno hlášení o pokoutním vyučování německých dětí na faře.
01.21. Z nepracujících dělníků – Němců byly vytvořeny pracovní kolony. V případě neuposlechnutí následují tresty.
02.08. Německé knihy odvážel potah z jatek
02.14. Vytvořena evakuační komise (tzv. Vystěhovalecká), ve které měl svého zástupce každá pol. Strana, včetně svazu zemědělců, místní odborové rady, koordinačního výboru (2 členy) a SNB (2 členy).
02.18. Na Kozinově nám. byl odstraněn Kudlichův pomník a před Starou školou památník něm. básníka Fridricha Schillera. Na místo památníku Jahna na dnešním Tyršově náměstí měla být postavena socha Dr.Mir. Tyrše.
02.18. Nacistické archiválie převezeny do muzea v Liberci.
04.01. Měly být odsunuty sestry německé Kongregace milosrdných sester. MNV žádal správu kláštera o jejich ponechání ve zdejším ústavě.
04.15. Projednávání otázky Sběrného tábora pro Němce zařazené do odsunů.
04.30. v 5,00 hodin začal první odsun Němců ze Stalinova nám v M. do sběrného tábora v Č.Lípě.
05.11. ve 4,30 hodin začal druhý odsun Němců, čítal asi 300 – 400 osob.
09.12. Sběr německých knih
10.04. hrabě František Hartig pobýval v Mimoni - odvoz svršků do Rakouska. Sledovala jej bezpečnostní komise.
11.15. Kronikáři J. Tillemu poukázáno 5.000 Kč za 5. svaz. rukopisnou kroniku
12.13. Záznam německého kronikáře v jeho kronice se uvádí na str. 129 V. dílu, že v Mimoni zůstalo na konci roku 1946 (v září již jen málo Němců.
Rok 1947 :
05. 10. Jednáno o odstranění nápisů německých vojáků a nahradit je deskou Hrob bojovníků Rudé armády 1945 a kolem upravit zahrádku živým plotem až k budově Musea.
10.03. Trh starého nábytku po Němcích. V případě nezájmu, bude zbytek nabídnut jiným zájemcům mimo město, do vnitrozemí event. na Slovensko
10.03. Veškerá mládež školního věku bude navštěvovat školu v Mimoni.
10.06. Ve dnech 6. a 8.10. proběhne další sběr německých knih
10.10. Jednáno o nedovolené překročení hranic 4 mimoňských občanů něm. národnosti.
Rok 1948 :
01.05. ONV nařídil MNV vytvořit předpoklady pro plánované přemístění Němců i případných smíšených manželství.
06.15. Sběr něm. knih provedla školní mládež, knihy byly uskladněny v hotelu Modrá hvězda. Odvoz knih zajistilo vojsko.
Rok 1949 :
10.05.Bere na vědomí sdělení o konfiskace majetku Berty Erbenové, hostinské v Mimoni. Jako odůvodnění MNV v M. je nebezpečí zvýšené nenávisti českých starousedlíků vůči MNV.
Rok 1953 :
09.09. Odstranění všech dosavadních německých nápisů, které se ještě nalézaly na budovách ať státních, družstevních či soukromních.
Rok 1954 :
07.14. Předložení žádostí německých spoluobčanů o povolení pravidelné mše v ř.kat. kostele v M v německém jazyce.
11.10. Projednání žádostí něm. spoluobčanů ze 14.7.54. Žádost se zamítá s odůvodněním, že mše se zúčastňují i čeští a slovenští občané a mše se nekoná odděleně.
Rok 1958 :
04.05. Shromáždění obyvatel M. německé národnosti v Kulturním domě – účast 120 osob, hovořil Edmund Hünigger z Liberce. Akce byla opakovaná 28.4., ovšem účast byla již pouze 13 osob.
09.01. Ve dnech 1. až 7. září se konal v M. týden Německo – Českého přátelství
Vedle těchto výpisů z městské kroniky z roku 1945 bylo v Mimoni zaznamenáno množství dalších aktivit vůči německému obyvatelstvu, které však v kronice zaznamenány nejsou. Tyto události však zůstaly v paměti starousedlíků i mnohých nových osídlenců, kteří o tehdejší situaci podali informace, které z důvodů politických zájmů se ve své době do kroniky nedostaly. Níže uvedené poznámky se povětšině týkají těch, kteří sami nepoznali, co je to ponižovaní či každodenní persekuci německé politické nadvlády v dané době, kteří pouze zneužívali danou dobu ve svůj osobní prospěch bez ohledu na skutečnost, že ubližují nevinným. Tito často napadali i ty mimoňské Němce, kteří příkoří nacistické zvůle poznali na vlastní kůži (byli řádně označeni jako Němci s červenými páskami, mohli se prokázat na místě příslušným dokladem vydaný místní správní komisí, ale jejich provinění bylo to, že mluvili německy).
- Na počátku června se pilně pracovalo na úpravách bývalé české školy v Komenského ulici, což prováděli navrátivší se čeští učitelé společně s novými českými učiteli, kteří přišli do Mimoně (p.Šťastný). Protože se jednalo o občany, kteří nenáleže-li mezi rabující německé domy, spali také prozatímně skromně ve škole. Dle vyprávění manželky jednoho z učitelů se stalo, že byli v noci přepadeni právě takovýmito rabujícími osobami, které se vydávaly za Rudé gardy, které vyzbrojeny zbraněmi požadovaly od těchto učitelů především zlato, peníze a cennosti. Když neuspěly, rychle se zase ztratily v temnotě noci.
- Český příslušník Národní stráže, který měl německou manželku, celou válku bydlel jako loajální občan v Mimoni, který nikdy nepoznal příkoří a útisk ze strany německé moci neváhal zastřelit mladého německého chlapce jen proto, že nestačil odhodit do Panenského potoka zbraň, kterou našla stará sousedka, která se bála jí sama odhodit do vody.
- V době mezi 10. a 30. květnem bylo odhaleno a zatčeno mnoho občanů Mimoně, kteří měli být aktivními členy nacistických organizací. Ve vyšetřovacích vazbách podstoupili velmi tvrdé vyšetřování, kterému někteří podlehli.
- 30. května bylo přivedeno na náměstí v Mimoni před zámek asi 30 mužů s bílými páskami, ti se zde museli obnažit, kleknout a byli biti kabely tak tvrdě, že Richard Tischer z Panské ulice a Rudolf Blümel z Lipské ulice (dnes Příkop) byli ubiti a následně bez obřadu pohřbeni na neznámém místě. Je nutno dodat, že oba byli již v seniorském věku.
- Na třicet německých rodin bylo zavlečeno do okolí Chrudimi na nucené polní práce u tamních sedláků.
- Farář Ripp byl hnán pod namířenými zbraněmi a za neustálých výstřelů za zády přes Příkop ke kostelu a na věž, kde údajně měli být ukryty příslušníci SS.
- Do města přijížděli denně jednotlivci a někdy i skupiny, z vnitrozemí, kteří se vydávali za nové přistěhovalce. Tito většinou nezašli ani na úřad, aby si vyžádali přidělení německého domu, ale jednoduše je vykradli často i za přítomností jejich obyvatel. Pokud se jeho dosavadní majitel ohradil a postavil se proti, odešli na úřad na příslušný přistěhovalecký odbor Správní komise v Mimoni, kde si vyžádali potvrzení o převzetí příslušného domu a nebo se vrátili někdy i s ozbrojeným doprovodem Národní stráže, aby dosáhli svého.
- Znásilňování mladých Němek nebylo rovněž žádnou zvláštností. Vždy se jednalo o dobrovolný vztah, který nebyl postižitelný a často ze strachu nebyl ani hlášený. Je uváděno i znásilnění těhotné německé ženy, za což však byl příslušný násilník potrestán zastřelením na místě svým představeným.
- Všichni Němci s bílými páskami museli povinně navštívit sovětský film Ona brání vlast, který měl pro ně zvýšené vstupné a byl podmínkou pro vydání potravinových lístků. Bylo nařízeno, že kdo z nich nepředložil vstupenku z tohoto představení, neobdrží pro dané období potravinové lístky. Dle jiných svědectví se jednalo o film popisující hrůzy v německém koncentračním táboře Ausschwitz.
Vedle těchto výše uvedených excesů se však dochovaly i vzpomínky některých německých občanů, kteří nenáleželi sice mezi přímé antifašisty, ale jako loajální občané pracovali na úřadě, kde byla jejich práce hodnocena jako velice kvalitní a byli jako spoluobčané vážení. Jakmile vyšli na ulici, raději chodili vedlejšími cestami, aby se nedostali do styku s výše uvedenými novodobými ochránci.
Že se však i na úřadě zneužívala získaná moc pro osobní obohacení dokazuje i vzpomínka jednoho z úředníků tehdejšího MNV v Mimoni, který byl Němec a pracoval na bytovém úřadě. Jeho sdělení je vzhledem k přesností údajů velmi věrohodné. Z jeho zprávy sice zaznívá místy smutek nad svým osudem, který však je respektován vzhledem k danému vývoji, zachovává si však upřímnost a otevřenost.
Při obecních místních volbách se stal představitelem města Josef Blažek (viz str.274), který náležel mezi nové přistěhovalce, a mnoho se o něm nevědělo. Protože se však hlásil k tehdejší nejsilnější politické straně ve městě, získal si důvěru svých stejně smýšlejících. Jak si představoval svůj přístup k vývoji dokázal sáhy, když svůj první byt v domě jistého pana R. Porsche v tehdejší Cvikovské ulici (dnes Pertoltická) čp. 173/4 záhy po jeho vyprázdnění vyměnil za nově zařízený byt v Žitavské ulici pana Adolfa Richtra. I tento byt velmi brzy zase vyměnil, samozřejmě již zcela vyprázdněný za opět nově zařízený byt v dnešní Komenského ulici. Všechny uvedené byty byly uváděné jako nepřiměřené pro jejich dosavadní nájemníky, kteří byli přestěhováni do bytů jim odpovídajícím (staré dřevěné domy, které byly určeny k budoucí demolici).
Toto vše muselo probíhat velmi rychle, protože bylo nebezpečí, že jej může někdo předběhnout. Autor těchto vzpomínek byl sám také ze svého bytu vystěhován, protože se zalíbil novému osídlenci z vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že pracoval na městské správě, byl mu přidělen byt menší a v lokalitě, kam nesměřoval zájem tzv. také osídlenců. Jako jiný příklad lze uvést p. Alois V., který přišel do Mimoně, kde zabral v Novopolní ulici snad nejlukrativnější vilu v Mimoni, která byla majetkem vysokého nacistického pohlavára, který jej zaplnil nakradeným majetkem z oblasti východní fronty. Protože tuto vilu nebylo jen tak vyprázdnit během několika dnů přivezenými kufry, jmenovaný byt skutečně obydlel, ovšem po několika letech se ziskem prodal a opustil několika stěhovacími vozy. I takovéto metody se provozovaly.
Jednou z nejzávažnějších poválečných otázek bylo řešení otázky německého obyvatelstva v příhraničních oblastech označený jako Sudety. Tato otázka se řešila již v období po zvolení dr. Ed. Beneše po r. 1935, jež nepřestala být řešena ani v průběhu 2. světové války. Právě tato válka však umožnila vyřešit tuto otázku ku prospěchu určitého politického názorového proudu, kde zvítězila národnostní nenávist. Jistě není tajemstvím, že právě president dr. Beneš byl zastáncem vysídlení celého německého národa z těchto oblastí, takže se stal pravým opakem českého krále Přemysla Otakara I., který do České země na rozhraní 12. a 13. století povolal zpět do neobydlených příhraničních oblastí germánské kmeny. (Starogermánské kmeny Markomanů obývaly území Čech po odchodu Keltů až do příchodu Slovanů). Zda řešení odsunu Němců bylo tím nejsprávnějším je stále otázka, ve které se hlavní důraz nyní klade hlavně na majetnické vztahy. Každopádně však lze položit velmi závažnou otázku, kam se naše město dostalo, když Mimoň v období konce 19. století až do roku 1938 bylo neoficiálně považováno za druhé nejbohatší a nejkulturnější město na severu Čech hned za Jabloncem nad Nisou.
Odsun Němců započal bezprostředně po příchodu Rudé armády. Zpočátku se všeobecně ani nepředpokládalo mezi německým obyvatelstvem, že něco takového nastane. Již druhý den po příchodů Rudé armády do Mimoně a jeho okolí se však stávalo, že mnoho německých rodin ve strachu dobrovolně opustilo své domovy a přestěhovalo se za hranice ČSR. Svou úlohu zde jistě sehrála i bývalá propaganda nacistického Německa, která uváděla odstrašující hrůzy o Rusech. Povětšinou s našeho okolí odjížděly směrem na Žitavu. Tyto rodiny buď opustily domovy pěšky nebo se, a to většinou, za úplatu nechaly převést malými nákladními auty Rudé armády za hranice. Jak protikladné, že právě ti hrůzostrašní Rusové převáželi vystrašené Němce za hranice ČSR. Ojedinělé hlášky, že tito Rusové likvidovali cestou tyto běžence se nepotvrdili. Skutečností však je, že je převáželi do nejbližšího osídleného místa na území Německa, odkud museli pokračovat vlastními silami. Naopak se však prokázalo, že některé skupiny Němců si za hranicemi z této činnosti vybudovali poměrně dobrý obchod.
Když přišel ve známost záměr uskutečnit totální odsun Němců z republiky, docházelo mezi německým obyvatelstvem v příhraničních oblastech republiky ke zděšení. Tento záměr exilové vlády v Londýně však musel být stvrzen vítěznými mocnostmi SSSR, USA a Velké Britanie, což se uskutečnilo až uzavřenou Postupinskou dohodou. Někteří horlivci v oblastech obnovené ČSR si tento záměr vysvětlili po svém a ihned konali. Tak tomu bylo i v našem obvodu Okresní správní komise Česká Lípa, kde tehdejší okresní vojenské velitelství vydalo vojenský rozkaz o odsunu následujícího znění :
Rozkaz místního vojenského velitelství
Obyvatelé německé národnosti městských částí Česká Lípa, Stará Lípa , bez rozdílů stáří a pohlaví, opustí 15. června 1945 v 5 hodin ráno svoje domovy a přes Křížovou a Pivovarskou ulici se dostaví na shromaždiště u pivovaru v České Lípě.
V Mimoni se shromáždí okolo Kříže 200 m západně od viaduktu (silnice směrem na Zákupy).
Toto nařízení se nevztahuje na následující osoby a jejich rodiny :
I. 1. Lékaře, zvěrolékaře, lékárníky a hasiče 2. Živnostníky a zaměstnance, kteří zajišťují zásobovací provozy 3. Kováře, zámečníky, řidiče a opraváře aut, krejčí a ševce, kteří provozují svoje řemesla 4. Zaměstnance činných továren a podniků 5. Zaměstnance železnic, pošt a dopravních podniků.
Osoby uvedených profesí pod číslem 1 až 5 se musí prokázat dokladem o tomto svém zaměstnání. Jestliže se vzdálí, budou navráceny zpět a potrestáni.
II. Vyhoštění se nevztahuje na příslušníky komunistické a sociálně strany, kteří se prokážou legitimací příslušné strany a mohou prokázat svůj kladný vztah k ČSR, že byli svého času pronásledováni, vězněni nebo zbaveni svého postavení.
Každá jednotlivá osoba, na kterou se vztahuje vyhoštění, má právo si vzít sebou :
a) Potraviny na 7 dní b) Nejnutnější věci osobní potřeby v množství, které je schopen sám nosit c) Osobní doklady a veškeré potravinové lístky včetně domovních a kmenových listin.
Cennosti : Zlato, stříbro a všechny předměty vyrobené z těchto kovů (prsteny, brože apod.), zlaté a stříbrné mince, vkladní knížky, pojistky, hotové peníze s výjimkou 100 říšských marek na osobu jakož i fotoaparáty se musí odložit do sáčků nebo do zavázaných papírových obalů a s přílohu přesného písemného seznamu těchto cenností a přesného uvedení stávajícího místa bydliště, ulice, bytu a čísla domu. Tyto cennosti v sáčcích budou odevzdány na shromáždištích.
Upozorňují, že každá jednotlivá osoba podstoupí přísné osobní prohlídce. Rovněž obsah zavazadel bude přísně překontrolován. Jakékoliv uschování uvedených předmětů na těle osoby či v oblečení , obuvi nebo i v jiných částech, jakož i v zavazadlech je zbytečná a bude přísně potrestáno.
Domovní dveře zůstanou na místě bez přemístění, seznam zvířat s uvedením místa, ulice a čísla domu se budou spolu s klíči odevzdávat na shromaždišti.
Nemovitý majetek a jeho zařízení, jakož i různé stroje, zemědělské nástroje a nářadí se musí ponechat v místě jeho uložení. Každé jeho viditelné poškození této nemovitosti či jeho zařízení bude přísně potrestáno. Současně bude předání uvedených předmětů a zařízení do úschovy jiným osobám přísně potrestáno. Klíče : Při odchodu je nutno uzamknout všechny domy a vstupy do bytů jakož i vstupy do objektů dvora, do dílen a provozoven, klíče je nutné od všech objektů svázat provázkem a každý jednotlivý klíč popsat kam patří a celý svazek pak označit přesnou adresou. Popisy musí být uvedeny na silném papíře. Při odchodu každého z bytu a domu musí být každý jeho vstup uzamčen a páskem papíru přelepen tak, aby zakryl klíčový otvor. V domech, kde zůstane nadále nájemník se musí uzamknout pouze vstupní dveře do jednotlivých bytů a klíčové díry přelepit papírovou páskou. Po převzetí klíčů budou všechny objekty ihned prohledány vojenskými a četnickými orgány. Osoby, které neoprávněně a úmyslně objekty neopustili, musí očekávat velmi přísné potrestání. Nemocní, kteří jsou však transportu způsobilí dopravními prostředky, budou přineseni domácími příslušníky na shromáždiště, odkud budou dále přepravováni prostřednictvím příslušníků Červeného kříže.
Česká Lípa dne 14. června 1945
Velitel místního vojenského velitelství :
Pplk. Voves vlastní rukou  Fotokopie dokumentu, který byl vydán 14. června 1945 dvoujazyčně a vyhlášen obecním bubeníkem po 22. hodině 14.6.1945
Tento vojenský rozkaz datovaný 14. června 1945 s účinností od následujícího dne však byl vyhlášen až po 22. hodině večerní, kdy již platil všeobecný zákaz vycházení pro německé obyvatelstvo, takže vybubnovaný rozkaz se dostal německému obyvatelstvu prakticky jen náhodně, když někteří čeští horlivci z řad mladých mužů běhali po městě a snažili se místy vyhánět německé občany z domů ještě téže noci. Všeobecně se však obyvatelé o tomto rozkazu dozvěděli až ráno, takže se tohoto odsunu ani nezúčastnili. Několik rodin se však přesto do tohoto divokého odsunu dostalo, byly soustředěni v České Lípě, kde prožili i vánoce a teprve následující rok pak byly odsunuty do Německa. Důvod byl zcela prostý. Nebyly dořešeny základní organizační otázky způsobu a hlavně místa vysídlení. Zpět do svých domovů se však již nedostaly. Přítrž těmto tzv. divokým odsunům učinila následně Postupimská konference, která se konala ve dnech 17. července až 2. srpna 1945. Výsledkem této konference byla tzv. Postupimská dohoda, ve které byla zakotvena i otázka odsunu Němců, jež stanovovala základní prováděcí humanitní pravidla. Bylo nutno ještě podrobně dopracovat jednotlivé odsunové obvody (řešily se zpravidla podle soudních okresů) a jejich cílová místa v Německu. Mimoňskému soudnímu okresu připadla cílová stanice Ingolstadt v Bavorsku (spolu s ním připadla tato cílová stanice jihočeskému soudnímu okresu Prachatice). Než se tak stalo, docházelo přesto k odsunům, které se označovaly jako dobrovolné. Tyto dobrovolné odsuny však směřovaly, stejně jako ty zcela první útěkové (po 9. květnu 1945), bezprostředně za nejbližší hranice ČSR, kde byly ponechány svému osudu. Rozdíl byl pouze v přepravcích. U těch zcela prvních utečence přepravovali Rusové, u těch dalších dobrovolných odsunutých to byli čeští přepravci.
Dle německých pramenů se měl konat 20. března 1946 ze sběrného tábora v České Lípě odsun všech těch, kteří nebyli v pracovním zařazení. Jednalo se převážně o staré a nemocné lidi a rodiny s dětmi bez otce. Zda se jednalo o odsun občanů německé národnosti, kteří byli z tak zvaných divokých odsunů či již řádných v duchu Postupimské dohody se však neuvádí.
První řádný zákonný odsun občanů německé národnosti v duchu pravidel Postupimské dohody započal v Mimoni až 30. června 1946 a měl se týkat 400 osob. Tito odsunutí obdrželi vyrozumění tři dny před odsunem, shromaždiště bylo v 5:00 na Stalinově náměstí (dnes 1. Máje), odkud byli přesunuti do sběrného tábora a odtud dále odjeli nákladními vlaky směrem do Bavorska.
Druhý řádný odsun Němců se uskutečnil 11. května 1946, měl čítal okolo 300 osob a měl směřovat následně do Sovětské zóny.
Vedle těchto odsunů se uskutečnil ještě i tzv. transport antifa, což byli Němci, kteří se nemuseli z ČSR vystěhovat, ale jako Němci - antifašisté se rozhodli dobrovolně vystěhovat s cílem naplnit svoje heslo : Budovat nové Německo. Tito Němci si na rozdíl od nuceně vystěhovaných Němců, kteří si mohli vzít pouze věci osobní potřeby v celkovém množství nepřesahující 30 event. 50 kg na osobu, vezli sebou veškerý svůj majetek, který se vešel do půlky nákladního vagonu (často se stávalo, že jej ani nevyužili). Přesný počet těchto dobrovolníků nebyl zatím dohledán. Jejich sběrný tábor byl nedaleko Žitavy, kde setrvali až do konce roku 1947 a poté byli převezeni do svých nových domovů. V případě mimoňských antifa se jednalo o oblast v pohoří Harz, jmenovitě město Wernigerode a jeho okolí.
Osidlování Mimoně po 8. květnu 1945
Mimoňský kronikář konce 19. století a počátku 20. století Josef Franz Tille ve svém posledním pátém svazku ručně psané kroniky města Mimoně v roce 1946 uvádí, že Mimoň přestala být německým městem. Dovršila se snaha některých nacionalistických politiků první republiky vyřešit německou otázku Českoslovesnké republiky, zvláště v pohraničních hornatých oblastech. Jestli řešení tímto způsobem bylo tím nejsprávnějším je stále filosofickou otázkou, na kterou mnohý se neodváží odpovědět. Každopádně naše město ztratilo zcela určitě svůj statut bohatého a kulturního města.
Jestliže měla Mimoň na sklonku první republiky přes 6 tisíc obyvatel, tak tento počet se sice po odsunu Němců celkem vbrzku rychle vyrovnal a za půl století i zvýšil, ale svého dřívějšího postavení již nikdy nedosáhl.
Během odsunů Němců se dosavadní poměr na 90 % Němců, kolem 9,5 % Čechů a zbytek Ukrajinců, Rakušanů a Židů prakticky obrátil. Dosud německé město se stalo městem českým, ale podstatnou měrou se změnil i vztah obyvatel ke svému městu. Vrátili se sice téměř všichni Češi, kteří opustili Mimoň před 10. říjnem 1938. Přibylo i mnoho poctivých Čechů, kteří zde hledali nové uplatnění, na druhé straně sem přibylo i mnoho zlatokopů (ti na štěstí většinou brzy zase opustili město), dobrodruhů a hlavně nekvalifikovaných pracovníků, kteří se museli naučit řemeslu a také pracovat. Toto bylo patrné zvláště v zemědělství, kde neodborníci zabírali selské usedlosti bez znalosti problematiky. Ti také s lehkým srdcem vstupovali v padesátých letech do nově vznikajících zemědělských družstev, ta však také velmi brzy zanikla, aby z nich vznikly státní statky. Tito lidé neměli k zemědělství vztah a neměli hlavně ani vztah ke svému novému městu, protože se narodili někde jinde. Oblast, odkud přišla hlavní část nových osídlenců našeho města je možno označit městy Kolín, Nymburk, Český Brod. Menší část přišla ze Slovenska, některé rodiny v letech 1946 až 1947 přišla z Volyně. Tito tzv. volyňští Češi byli převážně zemědělci, kteří náleželi mezi tu skupinu rolníků, kteří své práci rozuměli a s městem se velmi rychle sžili.
Romská národnost se začala objevovat v Mimoni až po zrušení zákona o Domovském právu (1.1.1949). Do té doby zde žil pouze jeden Rom, který žil ve smíšeném svazku. První skupina Vietnamské komunity se do M. dostává až v souvislosti s posilováním dělnických profesí v období osmdesátých let 20. století. Velký nárůst komunity občanů mluvicích rusky se v Mimoni na dlouhou dobu objevuje v souvislosti s násilným vojenským obsazením ČSR 21. srpna 1968, což je poslední etapa válečných událostí, které se města Mimoň dotýkají.
Mimoň jako vojenské město a vznik vojenského prostoru.
Bezprostředně po odchodu Rudé armády z města byla výnosem místní správní komise (dále jako MSK) ze 16. července 1945 v dnešním hotelu Beseda umístěna Vojenská posádková správa československé armády. Příslušníci této malé jednotky v počtu 10 vojáků byli ubytováni rozptýleně v soukromých bytech. 26. července t.r. pak byli společně ubytovaní v čp. 24/4, který byl původně přidělen jistému Fr. Vardovi ze Svadbina.
V té době začaly opětovně odvody na vojenskou presenční službu, kterou zajišťovala již výše uvedená posádková správa. Rozhodnutí místní správní komise z 26. srpna stanovilo datum konání odvodů na 14. srpna 1945 v Jahnově tělocvičně (původně to byl hostinec u Zeleného stromu, později známý Kulturní dům a ještě později jako znovupostavený objekt kulturního domu Družba). Odvody se týkaly všech ročníků, které nemohly absolvovat vojenskou presenční službu po dobu 2. světové války. Tehdy bylo naznačováno, že se o zdejší oblast zajímá ministerstvo národní obrany. Souvisí s tím i žádost MNO z 9. srpna 1945 o uvolnění místního zámku eventuelně bývalé německé školy, kde hodlalo zřídit školu pro důstojníky v záloze.
Kanceláře Posádkové správy byly rozhodnutím MSK ze dne 25. srpna 1945 přemístěny do patra kavárny Müller na Štefanikovém náměstí (dříve Školní, dnes bezejmenný prostor tří ulic před serpentinami ke škole), kde se v přízemí nacházela i pekárna dobře známa všem školákům.
Odsun Němců se samozřejmě týkal i německých obyvatel z okolních vsí, takže tyto vsi se často téměř vylidnili. Osidlování těchto obcí probíhalo obdobně jako v Mimoni, pouze ne tak rychle jak v Mimoni. Obce byly poměrně chudé a proto se zde nedalo tak rychle zbohatnout. Přesto se však pozvolna opět zaplňovaly novými obyvateli ze všech konců ČSR. Byli mezi nimi i obyvatelé, kteří až dosud bydleli v pohraničí, ovšem nevztahovali se na ně Benešovy dekrety a na venkově cítili možnost se osamostatnit.
29. listopadu 1946 obdržel MNV v Mimoni sdělení Úřadu předsednictva vlády o jeho rozhodnutí z 8. listopadu 1946 č.j. 40126-II.-8029-46, že se zřizuje ve východní oblasti soudního okresu Mimoň Vojenský výcvikový tábor s označením místa Bezděz.
23. dubna 1947 oznámil ONV v České Lípě své rozhodnutí o vyklízení celého prostoru VVT Bezděz. Došlo ta k opětovnému vystěhování celé oblasti civilního obyvatelstva, tentokráte však obyvatelstva českého. Celý prostor zaujímal více jak 250 km2. Byly stanoveny obce, které budou zcela likvidovány, byly stanoveny přesné hraniční čáry, které budou civilnímu obyvatelstvu nepřístupné, jakož i hranice střelnic a míst nejvyšší ostrahy. V souvislosti s těmito změnami bylo ihned přikročeno k rozšiřování působnosti Vojenské správy v Mimoni, které byl 27.4.t.r. přidělen s okamžitou účinností dům čp. 116/I v Husově ulici (dnes již neexistující, protože musel ustoupit výstavbě domu Družby).
První etapa vzniku vojenského tábora Bezděz byla téměř dokončena vysídlením celého prostoru od civilního obyvatelstva k červnu 1947. Zůstalo totiž dosud nevysídleno několik rodin, které se odmítaly vysídlit, protože jim nebyly uspokojivě vyřešeny majetkové vztahy.
Druhá etapa následovala přenesením správy obcí Svébořice, Kuřívody, Židlov, Hvězdov, Ploužnice a Horní Krupé na MNV v Mimoni (rozhodnutí ONV ze dne 18.7.1947). MNV v Mimoni pro nedostatek pracovních míst toto přenesení správy odmítalo. Odmítnutí pomohlo k rozšíření stavu pracovníků MNV, kterému byla dnem 4.2.1949 rozšířena správa dalších obcí a to o Holičky, Náhlov, Polohlavy, Křídu, Olšinu, Okna, Proseč, Jablonec, Černou Novinu a dalších podřízených osad jako na příklad Poustka, Chlum, Prosička, Boreček. V souvislosti s Borečkem však zůstávala nedořešena otázka předchozí přináležitosti. Až do r. 1848 náležel Boreček spolu s Brennou pod správu panství Zákupy, po roce 1848 až do vzniku VVT náležel správně stále pod správu Brenné, a ta pod správu soudního okresu Mimoň. Nikdy nenáležel přímo pod místní správu města, o kterou se dlouhodobě Mimoň snažila. Dle záznamů kroniky města z 12. října 1945 revoluční MNV v Mimoni rozhodl o jeho připojení k Mimoni, což však bylo rozhodnutí protiústavní, což dokladují i jednání s ONV v České Lípě ve dnech 9.5.1946 a 10.3.1947, kdy se jednalo o připojení obou obcí tj. Brenné i Borečku k Mimoni. Se vznikem vojenského tábora Bezděz se definitivně rozhodlo, že Brenná a Boreček byly odděleni. Brenná byla určitou dobu ještě samostatná a později připadla pod správu města Zákupy. Boreček byl začleněn jako součást VVT Bezděz. Tím se konečně nepřímo dostal Boreček pod správu Mimoně.
Prostřednictvím KNV v Liberci obeznámil v říjnu 1949 všechny zainteresované ONV okresů Česká Lípa, Doksy, Liberec, Mnichovo Hradiště a Turnov se záměrem ministerstva národní obrany (MNO) přetvořit dosavadní vojenský tábor Bezděz (týkalo se však všech VVT v ČSR) ve Vojenské újezdy. Usnesení v tomto smyslu ze dne 18.10.1949 ustanovila vláda názvy nových Vojenských újezdů a podle hraničních obvodů těchto újezdů přizpůsobila i hranice nově vzniknuvších politických okresů a krajů.
Vojenský újezd Ralsko vznikl na základě zákona č. 169/1949 Sb. s účinnosti od 1. července 1950. Tímto dnem definitivně zanikly dosavadní katastrální obce Černá Novina, Holičky, Horní Krupá. Hvězdov, Jablonec, Okna, Olšina, Polohlavy, Svébořice a Židlov včetně jim podřízené osady a samoty.
Od 1. července 1950 celý Vojenský újezd Ralsko spadal pod správu okresu Česká Lípa. Jeho sídlo bylo zřízeno v Mimoni v Husově ulici v čp. 116/I. Do tohoto Vojenského újezdu Ralsko spadaly i dosavadní obce, které dosud spadaly pod správu jiných okresů a naopak části obcí, které nebyly zahrnuty do Vojenského újezdu Ralsko byly vyňaty z okresu Česká Lípa a převedeny do příslušných okresů. Jednalo se o části obci Jezová a Kuřivody (okres Doksy), Křída a Náhlov (okres Turnov) a Proseč (okres Mnich. Hradiště). Všechny obce spadly pod součinnost MNV nejbližších obcí.
Nejdéle si zachovala samostatnost obec Hradčany, která v souvislosti s přestavbou dosavadního polního letiště rychle ztrácel svojí dosavadní výjimečnost letoviska. Od 1. července 1951, spadala obec Hradčany v plném rozsahu taktéž pod správu Vojenského újezdu Ralsko. Občané byli vysídleni, stejně jako ve všech dříve již uvedených obcích zahrnutých do VÚ Ralsko. Dosavadní obce nebo jejich části, které nebyly v roce 1949 zahrnuty do uvedeného obvodu Voj. újezdu, byly v letech 1951 až 1952 rovněž vysídleny, vyňaty z příslušných okresů a převedeny pod správu Vojenského újezdu Ralsko.
Vojenský výcvik byl započat bezprostředně po převzetí území armádou. V celém vojenském prostoru byl pohyb vázán na povolenky, které vydávala Vojenská správa v Mimoni. Dosavadní charakter celé oblasti jako letovisko zcela zanikl, což měl podstatný vliv na rozvoj města Mimoně. Průmysl se sice zachoval, ovšem rekreační charakter města zcela vymizel. Ralsko se stalo zakázanou oblastí pro jakoukoliv civilní návštěvnost.
Obsazení Mimoně Sovětskou armádou.
Armádní činnost se v celé oblasti neustále rozvíjela až do 21. srpna 1968, kdy v návaznosti na politické mezinárodní vztahy ve východní Evropě řešil danou situaci Sovětský svaz v součinnosti s dalšími státy (Polsko, NDR, Maďarsko a Bulharsko) násilným vstupem do Československa, jehož výsledkem byla okupace Československa Sovětským svazem až do r. 1990.
Obsazení letiště Hradčany bylo započato bezprostředně po zahájení okupační invaze. Pozemní vojska sovětské armády přijížděla do Mimoně především ze směru od Jablonného a Nového Boru. Již brzy ráno jich bylo všude plno. Bezprostředně bez výzvy, tak jako prakticky na celém území Čech a Slovenska, vyvstala otázka proč a lidé se snažili s vojáky domluvit. Většinou však narazili na mlčení. Na štěstí nikdo z těchto vojáků v Mimoni a nejbližším okolí nestiskl spouště zbraní.
Předseda MNV se sice divil, zpočátku se vyjádřil i proti této invazi, ovšem hned po zklidnění a ještě před normalizačním procesem stál již na druhé straně a dál pilně vykonával svůj úřad předsedy MěNV v Mimoni. Samozřejmostí bylo, že se aktivně podílel na normalizačních prověrkách. Přesným opakem však byl předseda MěV KSČ, předválečný člen komunistické strany, který vyjádřil svůj nesouhlas písemně, za což byl při normalizačních prověrkách zbaven všech stranických funkcí, odvolán z místa ředitele n.p. Mitop a vzhledem k důchodovému věku byl převeden do starobního důchodu se základním výměrem. Všichni jeho současníci v dané době měly důchodové výměry podstatně vyšší. Že byl stranicky potrestán bylo samozřejmostí. Toto jsou dva příklady, různých postojů a chápání tohoto aktu na nejvyšších politických a společenských místech ve městě.
Následná moskevská jednání po invazi 21.8., která se konala 23.-26.8.1968 stvrzovala oprávněnost okupace země a zavazovalo československou stranu k postupné normalizaci, na kterou samozřejmě dohlížela sovětská strana. V rámci tajných dohod došlo na několika místech naší republiky k výměně československých jednotek za jednotky sovětské, které tvořily tzv. Střední skupinu sovětských vojsk na území ČSSR. Mezi území, kam byla tato vojska dislokována náležel i zdejší vojenský újezd Ralsko v celém svém rozsahu. Byly sem vřazeny prakticky všechny druhy od pozemních vojsk až po letectvo. Některé oblasti byly dokonce tak přísně střeženy, že se při jakémkoliv narušení okamžitě střílelo. Po odchodu sovětské armády vešlo v obecnou známost, že se mělo jednat o raketové vojsko s jadernými hlavicemi.
Dosavadní československá armáda byla v prostoru vojenského újezdu Ralsko nahrazena v plném rozsahu sovětskými jednotkami. Jedinou výjimkou byla jednotka spojařů, která se nacházela v prostoru kasáren ve druhé městské části jižně nad ulici Příkop. Tato kasárna vznikla úpravami původního polovojenského tábora RAD (Reichsarbneitsdienst), což přeloženě znamenalo říšská pracovní služba, která byl prakticky odřadem NSDAP. Výstavba tohoto tábora RAD byla započata 27. února 1939 na katastru Spolku českých zahrádkářů (2,2 ha), jenž byl zkonfiskován začátkem února 1939 organizaci NSDAP. Tento tábor po svém vybudování tvořily 4 budovy pro mužstvo, jednou budovou pro vedení tábora, velkou zásobovací budovu, prvotřídní lázně vybavené dlaždicemi, sprchami a veškerým dalším sanitárním vybavením, jakož i společenský objekt. Tábor RAD byl po 8. květnu 1945 zcela opuštěn, jako vojenská kasárna přešel pod správu čsl. armády v roce 1946.
K výměně původních vojsk ve VVP Ralsko sovětskými okupačními vojsky došlo na sklonku podzimu roku 1969, kdy bylo místní nádraží přeplňováno přijíždějícími a odjíždějícími vojenskými transporty. Obdobná situace přeplněného nádraží sovětským vojskem nastal v roce 1991, naštěstí pro Mimoň však pouze jednosměrně, protože zdejší VVP Ralsko již nebyl zaplněn žádným jiným vojskem, ani československou lidovou armádou.
Přítomnost sovětské armády byla citelná ve všech oblastech každodenního života. Rodiny vojáků z povolání sovětské armády se nastěhovaly do bytů po rodinách československé armády (na sídlišti Letná), které byly převeleny do jiných měst. Protože však počty těchto rodin převyšoval počty rodin ČŠLA, bydlely tyto rodiny v bytech poměrně skromně, rodiny měly společné kuchyně a sociální zařízení, soukromí rodin bylo pouze v pokojích. Přes veškerou snahu však trvalo jistou dobu, než-li došlo k vzájemnému respektování života rozdílných lidských mentalit. Bytová situace byla pro sovětské rodiny velmi svízelná i v okolních obcích. V Hradčanech, na Ploužnici i Kuřívodech, kde dosud bydleli civilní osoby zaměstnanců čsl. vojenské správy, bydlely tyto rodiny v přepažených bývalých kulturních a školských zařízeních. Statek Nový Dvůr byl zcela vojensky změněn a přímo v lese postaveno malé vojenské sídliště, stejně jako v Jablonečku, Ploužnici či Kuřívodech.
Problémem bylo i zajištění školní výuky pro děti těchto rodin. V Mimoni byla postavena sovětská škola v místě dnešního gymnázia. 1. dubna 1971 byly slavnostně zahájeny první výkopové práce staveniště a 6. ledna 1972 byla již slavnostně otevřena tato škola, která byla pojmenována po prvním kosmonautovi Jurije Gagarina. Velké G na fasádě této školy po odchodu sovětských vojsk bylo příznačné pro označení gymnazia, které bylo v této škole posléze zřízeno. Vedle této školy byla zřízena škola i v Ploužnici.  Bývalá sovětská škola Jurije Gagarina v Mimoni na Letné ukončila svojí činnost 31. května 1990 v normálním termínu. Od 3. září 1990 bylo v této škole zahájeno vyučování jako české gymnázium, takže znak G symbolizující J. Gagarina nahradilo symbol označující gymnázium.
Menší problematikou bylo zásobování. Ve všech místech, kde byly ubytovány převážně rodiny vojenských osob, byly zřízeny vojenské obchodní centra, kde bylo dostupné průmyslové zboží běžné potřeby spolu se základními potravinami. Průmyslové zboží bylo většinou sovětského původu. Vedle těchto menších obchodních středisek bylo zřízeno v Milovicích velké obchodní centrum, které bylo zásobováno nadstandardním rozsahem veškerého zboží. Je nutno říci, že mnozí obyvatelé Mimoně a i jiných českých měst a vesnic tyto obchody navštěvovali. Současně v Milovicích bylo vedle tohoto obchodního centra i středisko kulturní a politické propagace, zaměřené především na „význam vzájemné vojenské a politické spolupráce“. Toto středisko bylo často navštěvováno různými politickými a společenskými prorežimními organizacemi jakož i pracovními kolektivy.
Vedle této oficielní obchodní činnosti bylo velmi rozšířené i různé podloudní obchodování. Vojenské osoby z povolání vozily z SSSR českými občany přímo objednané nedostatkové průmyslové zboží (barevné televizory, skládací kola a pod), prodávaly se i stavební hmoty od cihel, tvárnic až po cement atd. Mezi prostými vojáky bylo rozšířené obchodování s pohonnými hmotami a potravinami, které prostě byly v kasárnách zcizeny a výhodně pro čsl. občany prodávány.
Oficielní kulturní a politické akce v místě českou stranou se nikdy neobešly bez přítomnosti sovětských oficialit.
Velmi závažným problémem byla dopravní a společenská kriminalita. V obou směrech se vyšetřování táhla vždy velmi dlouho. Dopravní přestupky se mnohdy nepodařilo často ani došetřit pro „nedostatek důkazů“. Pokud se staly velmi vážné nehody, tak byla snaha vše zakrýt. Jako příklad může sloužit jedna z nejzávažnějších dopravní nehod na silnici z Mimoně do Mnichova Hradiště, kde zpozdilý tank nerespektoval dopravní provoz a prostě najel do projíždějícího zájezdového autobusu. Samozřejmě byla tato nehoda oficielně vyhodnocena jako bez vážnějších následků, s oboustranným zaviněním. Tanku se opravdu nic nestalo.
Velkým problémem pro sovětská vojska byla deserce sovětských vojáků. Řešení tohoto problému ze sovětské strany bylo velmi nemilosrdné, jak dokazuje příhoda v osmdesátých letech minulého století přímo na železničním nádraží v Mimoni před závodem národního podniku Severka.
Železniční zřízenec při kontrole tam stojících nákladních železničních vagonů zjistil, že se v jednom zdržují dva příslušníci sovětské armády. Měli jej prosit o jídlo, pití a civilní oděv, což jim slíbil, ale místo toho vše oznámil na bezpečnostní správě. Následky byly zdrcující. Přijel obrněný transportér sovětské armády, zaměstnankyně Severky byly vyzvány, aby odešly od oken, po krátké výzvě rozstříleli vagón a následně vyslali povolavší paní MUDr Regenermlovou z blízkého zdravotnického zařízení, aby provedla prohlídku jimi zhotoveného díla. Dle jejího vyjádření, měl být jeden voják již mrtev a druhý prosil o milost. Ovšem i ten následně skonal.
Narušování civilního života vojenskou činností bylo prakticky na každodenním pořádku. Projížďky kolon těžké vojenské techniky městem bylo pro velení SA samozřejmostí. Stížnosti města mnoho nepomáhaly. Teprve po zásahu na nejvyšších místech došlo k nepatrnému zmírnění. Stejně tomu tak bylo při častých přeletech letadel, kdy zvláště nadzvukové přelety v nižší letové hladině způsobovaly velké překračování zvukové hladiny. Velkým problémem byly přelety vrtulníkových formací, které létaly tak nízko, že z horních pater věžových domů byl vidět jejich rotor z vrchu. Velmi často tyto vrtulníkové formace létaly nízko, kdy v rámci výcviku kopírovaly prakticky terén. Mělo se prý jednat o hledání dezertérů termovizuální kamerou.
O přístupu příslušníků SA svědčí i opakující případy, kdy si vojáci jezdili do přilehlých hostinců na okraji města vojenskou techniku pro pivo. Byly zaznamenány případy, že si zajeli pro pivo i tankem.
Po odchodu těchto okupačních vojsk se následně vyhodnocovaly následné škody na okolní krajině, zvláště v oblastech bývalého VVP. Vedle nevybuchlé munice při vojenské činnosti byly učiněny i nálezy munice s prošlou garanční lhůtou, kterou prostě vysypalo nákladní auto někde v zapadlé části lesa. Autor sám nalezl výsypku pěchotních a protitankových min. Jak bylo později zjištěno, jednalo se o munici s prošlou garanční lhůtou, která prý nebyla již funkční.
Největší škody, které mají nedozírné následky pro spodní hladiny spodních vod dodnes, byla kontaminace půdy ropnými zplodinami. Jednalo se o nešetrné skladování pohonných hmot zvláště v oblasti vojenského letiště mezi Hradčanami a Ploužnicí.
Celý pobyt těchto sovětských vojsk na našem území lze kvalifikovat jako okupační v mírových podmínkách se všemi důsledky. Nebyla prakticky zaznamenána žádná snaha o ochranu přírodního prostředí ze strany okupující strany. Zvěř se střílela automatickými zbraněmi, kontaminovaná půda vylitými pohonnými hmotami nebyla odstraňována, vraky dopravních prostředků byly ponechávány na místě, následné odstraňování nevybuchlé munice po velkých vojenských cvičeních nebylo sledováno, natož odstraňováno.
Smutné na tomto krátkém výčtu je následování českými občany. Po odchodu sovětské armády se následně nacházelo v tomto VVP množství černých skládek různých dopravních prostředků, množství rozkradeného materiálů ze staveb, které postavily složky SA. Mnoho bytových jednotek v okolí Mimoně mohlo sloužit i českým občanům, pokud by se věnovala následná péče o ně. Při odchodu SA nebyla státními orgány prováděna náležitá ochrana příslušných zařízení v oblasti tohoto VVP, takže docházelo k drancování při jejich odchodu jakož i následně již po jejich odchodu. Tím se podstatnou měrou znehodnocovaly mnohé stavby, které se následně nákladně opravovaly státními prostředky. Tímto způsobem se celkové škody následně o tyto náklady navyšovaly. Příkladem toho může být dnešní sídliště v Ploužnici, které bylo přestavěno velkými náklady (okolo 100 mil. Kč) městem Mimoň.  Jeden z panelových domů v Ploužnici označovaný jako Kyjevak před rekonstrukcí (~1996)
Zpracoval : Osvald Hons ©
|
Dnešní díl Kroniky města sepsané kamarádem Osvaldem Honsem se bude věnovat armádě, která k městu dlouho dobu patřila.
Zpět na předešlou stránku
