A je tu další už sedmé pokračování o mimoňských hospůdkách, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem.
Tentokrát začneme Corsem.

Corso - (Mírová ul. 69/III (původní čp. 269)
Hostinec v domě čp. 69/III byl otevřen nájemníkem Franzem Plachtou z čp. 71/IV. Později byl opět uzavřen, ovšem 1.III.1908 opět v novém prostředí otevřen jako kavárna a od května téhož roku byl pojmenován Café Placht. Majitelé tohoto objektu se uvádějí již od r. 1751, kdy zde vlastníkem domu byl kovář Ignáz Wollmann a jako kováři v jedné linii se uvádějí potomci stejného jména až do r. 1856. Jako další majitel se uvádí r. 1862 také Wollmann Edward, který však měl být pekařem (+1906). Roku 1906 uváděný Karl Wollmann byl rolníkem, který se však roku 1908 odstěhoval do Kuřívod, když tento dům prodal hostinskému Gustavu Beckertovi z čp. 52/III a po něm převzal živnost i s domem jeho syn Emil Beckert roku 1930, kdy současně tento hostinec a kavárna byly přejmenovány na Corso.

Hostinec a kavárna Corso z padesátých let 20. stol. je jako Jídelna vpravo. Je zachycen pouze jižní trakt. Vedle Corsa byl hostinec U města Hamburku, ob dva domy dále byl hostinec v čp. 73/III.
Hostinec v dnešní Mírové ulici v domě čp. 73/III (původní čp.273)
Jako první majitel je zaznamenán roku 1778 pekař Johann Ulrich, který však stejně jako další majitelé nebyl hostinským. Roku 1867 je zaznamenán majitel švec Franz Steinfelder, jehož manželka-vdova po jeho smrti (+1874) se 1875 provdala za krejčího Antona Kieße ze Tří seker u Mariáských Lázní. Zajímavostí bylo, že tento krejčí provozoval také hostinskou živnost. Roku 1902 byl hostinec změnou majitele pravděpodobně uzavřen, ale 31.III.1908 byl prokazatelně opět v provozu.

Hostinec či správně restaurace v Malé ulici U pošty v čp. 168/III je na obrázku první objekt vpravo
Hostinec v Malé ulice 168/III (původní čp. 307)
Tento objekt byl postaven roku 1895 klempířem Emilem Schweigerem na stavební parcele č. 307 poblíž jeho domu čp. 155/III. Jmenovaný po dostavění tohoto objektu čp. 168/III v něm zřídil hostinec. V roce 1902 nechal přistavět přístavek. Hostinec byl uzavřen v dubnu 1939. V posledních letech byl hostinec v provozu nájemníků. Emil Schweiger zemřel v únoru 1945.

Hostinec v Okrouhlické ulici čp. 85/II (původní čp. 315)
Majitelem tohoto domu, který byl postaven před rokem 1770, byl jako první vlastník zaznamenán v r. 1788 Kajetan Tille, od r. 1800 Cajetan Tischler, 1806 Franz Rößler a od 14.X.1825 se uvádí jeho zeť Johann Doms, který jej odkoupil od svého tchána. Tento Johann Doms byl ranhojič a syn Josefa Domse obchodníka z Markvartic u Jablonného. Ranhojič Doms se oženil 18.XI.1823 s Terezou, dcerou Franze Rößlera. Další majitelé se uvádějí r. 1840 Franz Doms, 1860 Maria Doms, manželka Fr.Domse a další Doms z této rodiny jako dědictví a r. 1925 opět jako dědictví pro Antonii Doms. Poslední jmenovaná jej prodala roku 1932 řezníku Svobodovi. Jako nájemník hostince se uváděl před rokem 1900 Wenzel Mücksch, poté řezníci J. Helzel a Jos. Nittel.

Hostinec čp. 85/II v Okrouhlické ulici je třetí objekt zleva (patrový dům s valbovou střechou). V pozadí objekt s vysokým komínem je panský pivovar na Mariánském náměstí (1910)

U pastýře - (Okrouhlická ul. 74/II., původní čp. 323)
Prví majitel objektu postaveného před r. 1770 se uvádí r. 1765 Leopold Rosenkranz. Roku 1850 koupil objekt od Josefa Müllera Stefan Kunert, který je uváděn jako zakladatel zdejšího hostince bez jakéhokoliv pojmenování, ale brzy získal v lidovém podání název hostinec U pastýře (Gasthaus beim Schafmeister). Roku 1870 následoval jeho syn Heinrich, po jeho smrti se vdova po předchozím uvedeném majiteli Beata Kunertová znovu provdala roku 1900 za jistého Novotného. Uvádí se také, že rodina Kunert sama nevedla hostinec, ale měla nájemníka řezníka a hostinského Antona Schwaba

Hostinec U pastýře čp.74/II v Okrouhlické ulici je na obrázku ~ z r. 1925 druhý zleva.

U skalních sklepů - (Příkop 57/II., původní čp. 308)
Jako většina objektů ve II. městské části Mimoně postavené dřevěné stavby s doškovou střechou lehly popelem při zhoubnému požáru r. 1806. Za oběť padl i tento dům, který byl rovněž postaven před rokem 1770 a byl následně přestavěn na kamenný s nehořlavou střechou. Jako majitel byl zaznamenán v letech 1780-1800 koželuh Josef Pautsch z Lindavy. Roku 1804 jeho syn přestavěl celý objekt, který za dva roky lehl popelem a musel být vystavěn znovu jako kamenný. 1860 se uvádí jako majitel obchodník Josef Ludwig, který zde po nutných úpravách otevřel hostinec. V hostinci byla krátce po roku 1870 ustanovena sociální demokracie do tzv. Oborového spolku (Fachverein) nebo také zkráceně uváděný jako Oborník (?)(Facher). Hostinec se v lidovém podání nazýval Hala. Roku 1885 si hostinec pronajal kovář Karl Richter z čp. 139/II. Roku 1900 byl hostinec uzavřen. Roku 1890 se uvádí jako majitelka vdova Barbara Ludwigová, ji následovala roku 1905 její dcera Eleonora, která při bombardování Mimoně 8.5.1945 zahynula ve věku 84 let po přímém zásahu objektu bombou. Kdy a jak hostinec obdržel název U skalních sklepů nebylo dohledáno, obecně však byl jako takový uváděn i při různých příležitostech.

Hostinec čp.57/II U skalních sklepů v JZ rohu Mariánského nám. směrem do ul. Příkop ~ r.1914.
Zpracoval : Osvald Hons ©