Po pivovarech a palírně, o kterých jsme si přečetli v prvním díle, se dostáváme k hospodám. Pojďme se tedy na ně podívat.

Hostince do r. 1820.

K nejstarším hostincům, které byly zaznamenány, patřily hostince stavěné podél známých cest. V období před rokem 1600, podle záznamů v kostelních knihách, se jedná o hostince U bílé labuti (Zum weisen Schwan) náležející Georgu Zipkemu a U černého medvěda (Zum schwarzen Bären) patřící Peterovi Würfelovi.
Nepřímo je zaznamenáno v kostelních knihách, že při křtu r.1616 byla kmotrou šenkýřka z radnice a roku 1633 se uvádí jako kmotr šenkýř Mathias Liebstein. Obě osoby jsou ze staré radnice.
O hostinci U černého medvěda se zachovala zkazka, že v něm často pobýval i saský kurfiřt při svém putování po prastaré Záhošťské cestě ze Žitavy do Prahy. Vztahy mezi tehdejším hostinským a saským kurfiřtem se ukázaly jako velmi vstřícné. Při jisté cestě se jednou stalo, že saský kurfiřt při nasedání na koně ze žertu prohlásil k hostinskému, že budou-li mimoňští potřebovat od císaře nějakou přímluvu, rád se stane jejich zprostředkovatelem. Na toto odpověděl hostinský stejným tónem, že mimoňáci by rádi chtěli privilegium, že kdo dopije, může zase začít pít z nového. Kurfiřt velmi rád se smíchem odpověděl, že toto rád zařídí. V této hospodě a také v okolí bývalo zvykem, že tehdy společnost u stolu pila ze společného džbánu na stole a ten, kdo poslední dopil, měl právo se napít jako první z čerstvého džbánu. Jistě to byl asi dobrý zvyk ve prospěch hostinského. Oba tyto hostince však v následné době zanikly stejně jako ten, který je uváděn jako první u přívozu nebo spíše brodu poblíž soutoku Panenského potoka a Ploučnice, kde měla být blízko i celní stanice a kde si pocestný mohl odpočinout i se svým zápřahem a doprovodem.

Mezi písemně doložené podklady se jako velmi staré hostince označují dva objekty a to Radnice a Panský dům.

Panský dům (náměstí 1. Máje, 135/III, původní čp. 160)
Vzhledem k tomu, že čp. 135/III má původní čp. pouze 160, je možno jej zařadit mezi nejstarší hostinské objekty ve městě. Uvádí se, že jej postavil majitel panství Mimoně a jako hostinec sloužil již v polovině 17. století. Majitelem tohoto objektu měl být od r. 1650 majitel panství Jan Putz s Adlerthurnu, který jej měl pronajímat. Mezi první zaznamenané provozovatele pohostinství je uváděn roku 1693 hostinský Franz Prokop, 1706 hostinský Ignaz Gürth, 1739 Mathias Wollmann, 1740 Johan Wolmlman, 1741 pekař a hostinský Anton Wagner, 1744 Ignaz Heinrich, 1771 Josef Vogel, 1775 řezník Lorenz Swoboda, 1780 řezník Josef Jaksch, 1790 následuje jeho zeť Josef Kiesslich z Novin, syn rolníka Ant. Kiesslicha, který se oženil 19.IX.1796 s Johanou rozen. Jaksch z čp. 1/IV. Rodina Kisslich měla tento hostinský objekt v nájmu až do roku 1903, kdy umírá poslední nájemník tohoto rodu. Od konce června 1898 byl tento hostinec uzavřen a otevřen o rok později novým nájemcem Heinrichem Palmem. Od listopadu 1906 byl opět uzavřen. Toto otvírání a uzavírání trvalo až do roku 1915, kdy se dostal objekt do držení sester Berty Matzigové a Pavly Schicketanzové, které definitivně uzavřely objekt pro jiné záměry. Nově byl pro pohostinské účely, bez možnosti ubytování, otevřen až na počátku sedmdesátých let 20. století a slouží dodnes jako restaurace Ralsko.
Objekt byl přestavěn do dnešní podoby roku 1751, kdy byl pravděpodobně na vstupní bráně v dnešní Mírové ulici zhotoven i hraběcí erb Hartigů.
Tento Panský dům měl pravděpodobně ve městě, ve své době, výsostné postavení. Jeho nájemci byli jako svobodní lidé osvobozeni od jakýchkoliv robotních povinností a daní. Při křtu jejich dětí se uváděli jako kmotři vysocí panští úředníci a dokonce i samotná vrchnost. Jako významný objekt jej také navštívili korunované osobnosti. Císař Josef II. zde dlel 20.IX.1783, císař Franz II. 13.X.1804 a císař Ferdinand, uváděný jako Dobrotivý, zde měl pobývat 15. července 1820.

Panský dům v r. 1870 je na obrázku vlevo. Vpravo dům s věžičkou je radnice.
Na radnici (náměstí 1. Máje, 56/III, původní čp. 260)
Roku 1655 svobodný pán Jan Putz z Adlerthurnu nechal postavit na náměstí (Ringplatz) radnici, ve které byl zřízen rovněž hostinec. Uvádí se, že 27.IV.1667 zemřel měšťan řezník a radniční šenkýř Christoff Klär, v letech 1738 až 1740 se uvádí Josef Dittrich, rukavičkář a radniční výčepní, 1741 se uvádí Christoff Ulrich, v letech 1752, 1756 a 1759 je zaznamenán Baltazar Klehr, 1756 Franz Bergmann, 1797 Ignáz Jaksch, 1810 Andreas Schmidt, po něm Josef Greger, r. 1812 Josef Weiss, 1813 Josef Punzmann a 1827 Wenzel Lexa.
Hostinec byl původně zřízen přímo v hlavní budově na náměstí, po požáru roku 1806 byla na severní straně dvora postavena nová kamenná patrová budova, ve které v přízemí byly výčep a krámy, v poschodí sál, kde bylo možno pořádat i taneční zábavy. Tato budova při 2. přečíslování obytných domů v roce 1814 obdržela čp. 378 a po požáru r.1806 měla rekonstruovaná radnice čp. 377.
Název hostince Na radnici nebyl písemně dokladován, v lidovém podání však byl jako takový tento název obecním lidem vnímán. Činnost hostince byla ukončena r. 1894 a vlastní objekt jako takový byl odstraněn 30.6.1986.

Uprostřed je radnice přibližně v r. 1870. Vlevo od radnice se nachází hostinec Panský dům.

Odpal radnice r.1986.
Zpracoval : Osvald Hons ©