Dnešní Svébořická ulice obdržela svůj název až r. 1900. Předtím se od 1. listopadu roku 1883, kdy v 10 hodin dopoledne zástupci města a jeho obyvatelé přivítali na dnešním Starém nádraží první osobní vlak z České Lípy, jmenovala Nádražní. Původní název však byl Maria Weintuchgasse, doslovně přeloženo jako ulice Marie slzící šátek, což však asi není správný význam.
Každopádně však souvisí s první kapličkou z patnácti polních kapliček, které nechal postavit v r. 1681 svobodný pan Jan Ignác Putz z Adlersthurnu při polní cestě z Mimoně do Svébořic. Tyto polní kapličky byly zasvěceny Tajemství tří růženců.

První stála vpravo na rozcestí Svébořické a Hvězdovské ulice vpravo části Svébořický ulice. Růžencové tajemství má tři částí, z nichž každá má 5 dekád. Celkem tedy bylo postaveno patnáct polních kapliček a každá obsahovala jedno zasvěcené tajemství. Jednotlivé části byly: radostná tajemství (1. zvěstování a 2. navštívení P. Marie, 3. narození Páně, 4. očištění P. Marie, 5. nalezení J. Krista v chrámu), bolestná tajemství (6. Kristus na Hoře Olivetské, 7. bičování, 8. korunování trnovou korunou, 9. břemeno kříže, 10. ukřižování) a slavná tajemství (11. vzkříšení a 12. Nanebevstoupení Páně, 13. seslání Ducha svatého, 14. Nanebevzetí P. Marie 15. korunování P. Marie na nebesích). Z tohoto lze usuzovat, že správný překlad původního názvu bude asi vycházet z některého z uvedených tajemství související s P. Marii. Tato ulice však ve své době zahrnovala pouze obydlenou část po odbočku cesty na Vranov (dnešní Ralská ul.). Dále již byla uváděna pouze jako cesta do Svébořic.
Cesta do Svébořic prožívala ve své době slavnostní dny a má vlastní historii. Kapličky od Mimoně byly až do roku 1777 zachovány ke svému původním určení a beze změn. 12. kapličku však nechal hrabě Hartig v uvedeném roce (viz obr. 6 v Průvodci historii Mimoně II ) odstranit a na jejím místě nechal na vlastní náklady postavit kostelík zasvěcený Nanebevstoupení Ježíše Krista. Od vysvěcení tohoto kostelíka v r. 1777 se na den Nanebevstoupení Krista konávala ze svébořického kostela pravidelná procesí. Od začátku 20. století se zde však v tento výroční den dopoledne konala slavnostní mše svatá, ke které se scházeli věřící ze širokého okolí. Roku 1883 byla šindelová střecha vyměněna za plechovou, která se však po 30 letech služby bez údržby částečně rozpadla, poškodila interiér, zvláště stropní malby, a proto muselo být vše urychleně rekonstruováno. Zrezivělý plech byl nahrazen eternitem. Opravy byly hrazeny ze sbírek a plechem byla znovu pobita pouze věžička a malá jižní část. Kostelík měl i vlastní zvon, který byl po jeho snesení ve válečných letech 1. svět. války r. 1928 nahrazen novým. Původní sloužil blízkému statku Nový Dvůr (viz obr. 7 v Průvodci historii Mimoně II) v období 1920-1938 jako remonter a v období 2. svět. války se měl nacházet v jistém Berthelsdorfu v Německu.
Kostelík měl původně nad postranním vchodem štítový nástavec s železným křížem a letopočtem 1777. Při celkové renovaci r. 1938 byl snesen. Po r. 1947 přešly veškeré objekty pod vojenskou správu. Některé význačné památky byly sice zachovány, většina však byla, pokud nebyly zcizeny, demolována. Dnes jsou z 3. až 5. kapličky zachována pouze ve vysoké trávě zarůstající svalená torza. 1. a 2. kaplička stejně jako 7. až 15. včetně kostelíka byly odstraněny zcela. Zachována zůstala pouze 6. kaplička8, ovšem bez jakékoliv ozdoby. Na ní lze vidět, jak se zvýšila silnice. Původně před těmito kapličkami klečel při motlitbě kněz na schodech.
Zpracoval Osvald Hons

p.s. Jedinou zbylou kapličku č. 6 se podařilo opravit díky iniciativě pana magistra Zadáka, majitele lékárny U Salvátora v Mimoni, který se nabídl sponzorovat opravu této kapličky.
Oprava této jedinečné památky z konce 17. století byla zahájena na sklonku května 2005 malou řemeslnickou partou zedníků pod vedením pana Vojtěcha Krále. Zednické práce vykonávající tuto práci spolu se svým šéfem jsou dále pánové Alois Lesní a Petr Krejnar.