Rod neznámého původu, jehož příslušníci se vyskytují v písemných pramenech 13. a 14. stol. jako rytíři z Nimans, Niemandes, von Nymas apod. bývá uváděn v souvislosti s malým statkem von Mimon. Posledním, kde se uváděl jako z Mimoně (von Mimon) a také na mimoňské tvrzi sídlil je uváděn jistý Beneš z Mimonu, jež se objevuje v právně finančních spisech jednání v 70. a 80. letech 14. století (ve věci sporu arcibiskupa Jana z Jenštejna a Helfenburku). V té době přikoupili městečko M. pravděpodobně páni z Vartenberka, kteří byli vlastníky rozsáhlých držav a hradů, zejména Ralska a Stráže (rozuměj pod Ralskem). Od roku 1359 se do jejich držení dostal i hrad a panství Děvín, který putoval z královských rukou do vlastnictví různých majitelů. Bratři Jan a Vaněk z Vart., držíc nejdříve veškeré statky společně, si vymohli r. 1371 od Karla IV. potvrzení prastarých celních práv a mýta, spojené s ochrannými povinnostmi z jejich strany - tj. závaznost, že aby kupci z Čech a Žitavy a naopak jezdili východně po Mimoňské silnici, což značnou měrou sloužilo k rozkvětu Mimoně. Tyto výnosy byla tak význačné, že i po smrti Jana z V. se jich nikdo z jeho dědiců nechtěl vzdát. Např. Petr z V., který obdržel jako dědický podíl Děvín s příslušným panstvím, obdržel navíc ještě 1/4 dílu z celních výnosů a k tomu odpovídající část městečka Mimoň.
Nejstarší ze synů Jana z V. Jan opovrhnul kanovnictví a převzal majetek Ralska a věnoval se vlivného politického životA. 2 X se protivil králi Václavovi (IV.) a naopak horlivě sloužil Zikmundovi, který jej považoval za sloup katolické víry v zemi. Pro tento jeho postoj, přitáhly r. 1426 husité k M., kterou vypálili. Vartenberkové se v té době zabředli do sváru s Lužičany, které vedly ke krvavým půtkám, loupeživým tažením a nakonec k popravě Jana z Ralska ml. v r. 1433. Vartenberkové dílem po dobrém, dílem z přinucení vstoupili do spolku s kališníky. Na hrad Ralsko byla přijata posádka Jana Čapka ze Sán, který byl vrchním hejtmanem sirotků, kteří odtud i z okolních hradů škodili Lužičanům.
Ani po uzavření míru se nedostaly hrady do rukou pravým dědicům, ale přecházely z ruky do ruky provázeny neustálými soudy a dobýváním, sloužícím jako východisko dalších válečných akcí, zejména když se Lužičané protivili králi Jiřímu z Poděbrad. Z těchto let jsou o Mimoni jen letmé zmínky, jako příkladně spor Jana ml. z V. na Děčíně, který dědictvím a koupí získal panství Ralsko (r.1457) s některými okolními vesnicemi; k němu náleželo i mimoňská celní stanice. Děpolta z Rizenburka, spoludržitel Stráže, obvinil Jana ml. z V. že mu zadržuje tutu celní stanici. Tento Děpolt tvrdil, že již přes 40 let náleží Stráži toto clo. Toliko je zadáno, že za velkého lužického tažení ze Žitavy proti přívržencům Jiřího z Poděbrad byla Mimoň velmi zpustošena.
Ale i po uzavření míru těchto událostí zůstává Ralsko hnízdem loupeží a zlodějství, stalo se postrachem svého okolí, hlavně však kupeckých cest. Proto jej Král Vladislav v prosinci 1481 nechal prohlásit za ODÚMRŤ a právo k němu udělil nejdříve Linhartovi z Gutersteina, tehdejšímu pánu na Stráži, po jeho smrti pak pánu Šťastnému z Valdštejna a posléze však své nároky prokazoval Hanuš Cedlic z Cedlic, kladský rytíř, který jej koupil od Kryštofa z Vart., syna Jana z Vart. , r. 1481.
Cedlicové zde pravděpodobně dlouho nebyli, neboť r. 1505 se dovídáme, že 24.června uvedeného roku (1505) uděluje mimoňským jisté výsady Oldřich z Bibrštejna jakožto majitel Ralska. Od něj odkoupil pustý zámek Ralsko s pustým poplužným dvorem a pustou vsí, městečkem Mimoň a ves Okrúhlá, syn Kryštofa z V. Jan z Vart., který k Taulkenberku (?) přikoupil r. 1511 děvínské panství, sestávající tehdy z poplužného dvora a městečka Osečné, vsí Břevniště, Utěchovice, Chrástná, Kotel, Svébořice, Žibřidov (asi Žibřidice pz.), Hamr, Ostrov, Noviny, Palohlavy, Náhlá a Medný.
Jan z Vart. udělil mimoňským 22.5.1516 mnohé městské výsady, ale ještě téhož roku prodává tyto statky představující celé panství Ralsko a Děvína. Více jak půl století pak jsou to panství v rukách Bibrštějnů.
Oldřichův syn Jáchym z Bibrštejna prodal totiž statek své manželky Jitky z Landštejna na Moravě, a zato mu bylo zemským soudem uloženo, aby v téže sumě nakoupil statky v Čechách. Jednal proto s Janem z V. o zakoupení Děvina a Ralska. Koupě pak byla uložena do zemských desek 5.12.1516.
Po smrti Jáchyma z B. r. 1521 přešlo zboží dočasně na jeho syna téhož jména (Jáchym z B. ml.), od něj pak na jeho bratrance Jana a Bedřicha z Bibr., Jan z B. však brzy svoji polovinu prodal Bedřichovi z B.. Bedřich z B. věnoval 6.500 zlatých uherských na panství Ralsko a Děvín své manželce Zikuně Šlikovně, která tu po jeho předčasné smrti r. 1530 vládla za nezletilého Karla z B.. Tak jako za všech Bibrštejnů, tak i za ní propukávaly různé majetkové spory. Zikuna se provdala r. 1534 za Zikmunda Berku z Dube, s nimž měla syna Petra Berku. Po její smrti r. 1548 věnoval Děvín a Ralsko tentokrát Karel z Bibr. své ženě Elišce Minkvicové. Karel z B, vedl velkolepý život renesančního kavalíra. Na svých panstvích velmi mnoho stavěl. Stavěl kostely, v Mimoni postavil panský dům (pozdější zámek na náměstí -pz.OH). Sídlíval i na přestavěném Děvině. Přestože zastával vlivné a význačné úřady -byl radou, hejtmanem hlaholského knížectví a nejvyšším mincmistrem - měl neustále značné finanční potíže, které vedly k rozprodávání jeho majetku (panství)
Roku 1569 prodal Žibřidice a Osečnou spolu se 4 dalšími vesnicemi, r. 1577 prodal dvůr Ralsko včetně lesů, rybníkem a mlýnem Hraniční Erazimu Hyrspergarovi ze Stráže, r. 1578 prodal ves Břevniště a Utěchovice, r. 1581 Chrástnou + 2 vesnice a r. 1582 Svébořice.
|