MIMOŇSKÉ DISKUZNÍ FÓRUM

Krátké zprávy
Listopadový zpravodaj
13.11.18 12:27 Pep@k

Nezvykle brzo byl zveřejněn listopadový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady
ZPRAVODAJ ŘIJEN 2018
26.10.18 16:02 Pep@k

Opět na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 23.10. říjnový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
ZPRAVODAJ ZA ZÁŘÍ
04.10.18 12:35 Pep@k

Teprve na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 3.10. zářijový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
Obce Stráž p. Ralskem
oficiální stránky

Stráž p. Ralskem
neoficiální stránky

Město Ralsko

Noviny p. Ralskem

Vyhledávání
TOPlist
 

krampus

Krampus čerti v areálu diskotéky New York !

 Kronika Mimoně - díl osmnáctý
Publikováno:  23. ledna 2017

historieDnes je na řadě další válečná kapitola a tou je první světová válka a začátek druhé světové války.

První světová válka –1914 až 1918
Sociální a nacionální napětí zatěžovalo, ale stále ještě násilně nenarušovalo, občanský rozvoj města vypuknutím 1. světové války. Strašná bilance této světové války vykazuje pro Mimoň nejméně 227 obětí z celkového počtu 491 vojáků, kteří museli narukovat na frontu : 123 padlých, 23 nezvěstných, a 81 zemřelých na následky válečných útrap.
Z padlých bylo 72 obětí na ruské frontě, 19 na srbské a 32 na italské frontě. Z mimoňských, kteří se většinou dostali do válečného zajetí již v zimě 1914/1915 při ztrátě pevnosti Přemysl, se dostali většinou přes sběrné zajatecké tábory v Kyjevě do Turkestánu a na Sibiř.

obr126

V Mimoni pak byly ihned zřízeny dva záložní lazarety. V listopadu byl zřízen záložní lazaret v zámku, který byl ošetřován hraběnkou z Hartigu a jejími dcerami. Tento lazaret však byl v únoru 1915 opět zrušen. Záložný lazaret zřízený v listopadu 1914 v Lorinserově tělocvičně, mající 100 lůžek, byl zrušen až na jaře 1919. Tímto lazaretem prošlo přibližně na 2000 zraněných. Z tohoto počtu zemřelo 26 osob. Pro místní tak zvané válečné mrzáky, válečné vdovy a bílé ošetřovatelky byl vytvořen místní výbor, který byl bohatě zajištěn dary. Ihned po vypuknutí války byly zahájeny odvody branců, prakticky všechny ročníky od roku 1865. K prvním odvodům museli branci odjíždět ještě na své náklady až do Turnova. Později se odvody konaly v České Lípě.

Civilní provoz po železnici byl ihned po vypuknutí války pod dozorem a později i omezen; veškerý přepravní vagónový park byl vyčleněn pro přepravu mužstva na bojiště, stejně tak jako válečný materiál. Velmi mnoho těch, kteří byli na cestách, byli vypuknutím války překvapeni a mnohdy museli zůstat po velmi dlouhou dobu na svém místě, kde se právě nacházeli. Každý civilní cestující si musel zaopatřit potvrzení s uvedením cíle a účelu cesty. V obou směrech na trati z Mimoně do Liberce a do České Lípy jezdily denně pouze dva vlaky.

Válečný život v Mimoni byl stejný jako všude jinde, to znamená, že zde rovněž byly organizovány různé sbírky a sponzorské akce, které směřovaly na potřeby válečných nákladů a na zaopatření zraněných v průběhu děje. Zlato dávám na železo. To bylo motto sbírek, které vstoupilo do všech domácností a do osobního životního stylu. Snubní prsteny a jiné cenné předměty se staly mnohými oběťmi.

Nejcitlivější oběť, kterou musela přinést rovněž i Mimoň, bylo upsání se od listopadu 1914 až do července 1918 na osm válečných dluhopisů s 5,5 % daní a se zpětnou splatností v hotovosti. Všude se muselo pro toto agitovat. Od obyvatel města bylo pro první tři válečné dluhopisy získáno 3 830 676 korun. Na čtvrtý válečný dluhopis poskytla městská spořitelna Mimoně sama 1 000 000 korun a městská obec 100 000 korun. Pro až do roku 1925 zpožděné a následné plně nedostatečné proplacení těchto dluhopisů uvedených finančních válečných škod zcela zničila mnohé lidi, kteří nakonec neviděli žádného jiného východiska z této následné válečné bídy než-li sebevraždu.

obr127

Jízdy autobusů propagovaly válku. Nad čelním sklem řidiče byl nápis : Mit Gott für Kaiser und Vaterland čili česky : S Boží pomocí za císaře a vlast.

Rovněž zvony oněměly uprostřed války. 3. srpen 1916 byl určen pro Mimoň k sejmutí. V předvečer tohoto dne zazněly naposledy slavnostně ale smutně jejich hlasy. Nejprve se umlčel Malý zvon, poté tzv. Nový zvon a naposledy se umlčel i Velký zvon. Obyvatelé města si však vyprosili ještě jedno slavnostní zvonění ráno 30. srpna. Odpoledne tohoto dne byly zvony na věži rozřezány a roztříštěny. Úlomky těchto zvonů pak byly shozeny z věže na stranu kostelního hřbitova. Velký zvon vážil 1400 kg. Zvonovina měla převážně sloužit pro výrobu modré skalice, kterou měli získat poté majitelé maďarských vinic.

obr128

Rezervní polní lazaret v Mimoni byl zřízen již v roce 1914 v Lorinserově tělocvičně.

Brzy se ukázaly také jiné válečné nesnáze ve městě. Továrny nemohly pro nedostatek surovin a odborných pracovníků pracovat v plném rozsahu celý týden. Musela být zavedena zkrácená pracovní doba. Výdělky klesly, ale život stále více se prodražoval. Rovněž kulturní život ochaboval. V prvním pěveckém mužské sboru o původním počtu 39 aktivních členů bylo koncem roku 1916 narukováno na frontu již 34 členů.

obr129

Část zraněných a nemocných před Lorencovou tělocvičnou-dočasným lazaretem se svým ošetřujícím personálem a některými hosty-příbuznými na sklonku války.

Nejhorší válečnou nouzí doma bylo však neustálé snižování potravinových dávek, které na druhé straně vedly k neustálému zvyšování jejich cen. Již 1. srpna 1914 byla vydána císařská vyhláška proti lichvářským cenám potravin a přestože hrozily velmi přísné tresty za zneužití potravinářské nouze pro osobní obohacení, nepomáhaly žádné vyhlášky a nařízení. V únoru roku 1915 byl zaveden státní monopol na obilí a institut válečné obilní dopravy. Bylo vytvořeno množství středisek : Středisko válečného zemědělství s odděleními pro píci – sádlo – máslo – cukr až po středisko pro maso atd, k nim přibyly středisko pro kůži a středisko pro oblečení atd. Státní plánovací hospodaření bylo perfektní. Státní vyhlášky a nařízení překypovaly a vzájemně si odporovaly. Tisíce úředníků a jejich pomocníků bylo povoláno do služeb v těchto státních plánovacích hospodářských úřadech. Náklady na udržování těchto osob (včetně provozních nákladů těchto středisek) pohltil brzy celou jednu třetinu celkové hodnoty. Kávové středisko například to dotáhlo tak daleko, že cena maloobchodu přesáhla pětinásobně cenu velkoobchodu. Šmelina kvetla mezitím stále více, takže ceny vystoupaly až 10-ti a dokonce i 20-ti násobně nad předválečnou úroveň. Po zavedení uvedených středisek (pro zboží) byly ustanoveny pevné nejvyšší ceny, zboží bylo vykoupeno a vydáváno domácnostem dle počtu jeho osob. Byl zaveden první lístkový systém prodeje potravin.

První poukázky na chléb byly v Mimoni vydány 2. dubna 1915. Každý obdržel 1,5 kg chleba na týden. Od prosince 1916 poklesla dávka již jen na 1,26 kg na osobu a 0,5 kg mouky. Barva poukázky na chléb měnila každý týden svojí barvu. Od 20. února 1916 pak byly tyto poukázky vydávány vždy na 14 dnů a následně na 4 týdny. Místo mouky bylo možno získat náhradní potraviny : hrách, kroupy, kukuřičnou mouku. V červnu a červenci roku 1918 byla k rozdělení pouze ještě půlka chleba a mouka nebyla již vůbec. Cena 1 kg chleba činila v r. 1918 1,48 korun. Chléb však nebyl jen stále dražší a bylo jej méně, ale i jeho kvalita se neustále zhoršovala. Výroba jemného pečiva byla zcela zastavena. Kolik bylo středisek, tolik bylo poukázek. Na tyto poukázky čekali lidé velmi často celé hodiny v den jejich vydávání v jejich výdejnách. Muselo se velmi často vydržet při silných mrazech i ve velmi chatrném oblečení, pokud se nechtěl vzdát svých nároků na potraviny byť i v nepatrném množství. Někdy se také stávalo, zvláště v posledních dnech válečného období, že na poslední čekající se již potravin nedostalo i přesto, že na ně čekaly celé dlouhé hodiny. V době vydávání masa stály čekající frontu již od čtyř hodin ráno. Existovaly poukázky na 50 gramů másla na týden, sádla na 30 gramů, masa na 140 gramů. Na osm týdnů byly poukázky na 375 gramů kávy. Brambor a cukr byl přidělován v množství 1 kg na čtyři týdny. Pro kuřáky byly zavedeny kuřácké poukázky v množství přibližně 27 cigaret na týden, z nichž však bylo možno vydat pouze 9 až 12 kusů.

Problémy byly i v zajišťování otopu, protože malí i velcí v létě museli sbírat dřevo v blízkých lesích. V zimě většinou vždy dosti mrzlo, takže o topivo byla nouze. Petroleje byl velký nedostatek i pro svícení. Každá domácnost, ve které nebyla dosud zavedena elektřina na svícení, seděli prostě ve tmě. Na vesnicích se zavedly opět louče. Pro lepší využití denního světla byl v roce 1916 zaveden tzv. letní čas.

Protože úředně přidělené potraviny nestačily pokrýt skuteční potřebu, bylo nutno se vydat na venkov za tak zvaným křečkováním. Pašování kvetlo přes veškeré velmi přísné kontroly, které však způsobovaly, že stát se stával stále více nenáviděnějším. Mnoho mimoňáků odcházelo za potravou hluboko do vnitra Čech, protože bylo obecně známo, že se zde dá sehnat snáze potraviny, protože zde nucené odvody zemědělců nebyly tak nemilosrdně vymáhány jak v německy mluvicí části Čech. Na venkově však byly často horentně vysoké lichvářské ceny, které často stonásobně překračovaly mírové ceny.

Velký význam pro obživu bylo válečné stravování v tzv. válečné kuchyni. V lednu 1915 byla takováto zřízena také v Mimoni. Z asi 700 přihlášených mohlo však být uspokojeno pouze 250. Tato vyvařovna vydávala jídlo na dvou místech. Jak velká byla bída na sklonku války přibližuje následující příklad : Na jaře roku 1918 se měly přivést na drážní překladiště poblíž panského statku tři vagony sadbových brambor. Dělníci a dělnice o tom informovali další. Sotva bylo započato s vykládáním prvního vagonu přišlo náhle na 200 osob, kteří rychle vyprázdnili celý vagon. Zaměstnanci panství byli proti tomuto náporu zcela bezmocní. Než-li přišli četníci, bylo celé prostranství prázdné a pouze ještě malé zbytky brambor ležely tu a tam. Na podzim šli lidé s nůžkami na pole, aby odstříhali klasy ze snopů panáků obilí. Za účelem rozdělování produktů byla vytvořena místní hospodářská rada, kterou zastupovali zástupci různých stavů a politických organizací.

obr130

Fronta na potraviny, jmenovitě na maso před řeznictvím ve Velké ulici (dnešní Mírová), které mělo současně i vlastní hostinec U beránka

Nejvíce trpěly nedostatkem výživy děti. Již roku 1917 se začaly objevovat známky podvýživy. 21. listopadu 1917 bylo proto vytvořena místní skupina žen, zabývající se starostí o ochranu dětí a mládeže. Tato skupina měla na 60 členů. V létě roku 1918 byla založena poradna pro nastávající matky a péči pro kojence. Byla věnována pozornost i na zřízení domova pro sirotky, který byl otevřen v domě čp. 9/II nákladem 30.000 korun. Skupina navázala též kontakt na společenství Kinder zu Gast, což lze přeložit jako pozvání dětí na návštěvu, jehož myšlenkou byl samotný poslední rakouský císař Karel. Důkazem toho bylo, že roku 1918 bylo na 100 dětí z Mimoně a okolí na osmitýdenní zotavené v Horním Rakousku.
Do Mimoně přibyli již na samotném počátku války r. 1914 zvláštním vlakem z Haliče první váleční uprchlíci. Jednalo se v podstatě o samé polské Židy. Nejdříve byli ubytováni v hostinci Schisgarten (Střelnice – vlevo při výjezdu z Mimoně na Lípu). Většina z nich si brzy obstarala vlastní byt a začali zejména provozovat obchod s drůbeží, takže ceny drůbeže rychle začaly stoupat. Mezi těmito utečenci byl i rabín, který v domě čp. 18/II držel bohoslužby. Tito polští Židi zůstali v Mimoni po celou dobu války.

Po celou dobu této války byl jakýkoliv novinářský tisk a informace obecně vůbec pod státní cenzurou, takže příkladně o zhroucení c.k. armády v Srbsku se mimoňští mohli dovědět až od vojáků, kteří se dostali domů na dovolenou a to ještě velmi opatrně. Vítězství byla vždy s velkou slávou oslavována, jednou dokonce velkolepým slavnostním průvodem. Všeobecně se však přeci jen různými nelegálními cestami stále více rozšiřovaly zprávy o skutečném průběhu války. Očekávaný konec Rakouské císařské říše se stal stále jistější.
Konec války nastal 27. října 1918.

Po válce bylo místo na dolním hřbitově v Mimoni pohřbených zemřelých vojáků v záložní polní nemocnici Lorinserovy tělocvičny prohlášeno městským zastupitelstvem za vojenský hrob s tím, že jej nesmí zrušit žádné rozhodnutí následných městských správ s výjimkou, že se zruší celý hřbitov.

Všem obětem 1. světové války z Mimoně byl zřízen obecnou sbírkou Spolku vysloužilých vojáků nákladem 36.000 korun památník, který byl odhalen 2. září 1923 u venkovní hřbitovní zdi Božího Hrobu vpravo od hlavní vstupní brány do areálu Božího hrobu. Vysvěcen byl svébořickým farářem Vilémem Hamannem, který byl sám, jako polní kurát, účastníkem 1.světové války. Jména všech obětí byly vepsány na památníku.
Zemřelých v nemocnicích bylo 56, nezvěstných 23, v bojích padlo 115, celkem se jednalo o 194 občanů Mimoně.

obr131

Vojenský hrob na dolním hřbitově v Mimoni zemřelých vojáků na následky zranění a nemocí z 1. světové války ve vojenském lazaretu zřízený v roce 1914 v Lorinserově tělocvičně v Mimoni. Tři zemřelí byli pochováni v rodinných pohřebních místech. Mezi pochovanými v tomto vojenském hrobě je i děd autora těchto řádků Wilhelm Barsch.

Seznam padlých, nezvěstných a na následky zranění a útrap zemřelých mimoňských občanů v 1. světové válce.
Přehled padlých na různých válečných bojištích :

V roce Italie Rusko Srbsko celkem
1914 - 12 9 21
1915 5 27 6 39
1916 5 15 2 22
1917 7 9 - 16
1918 13 5 - 18
Celkem 30 68 17 115

Jména padlých, jak byla zaznamenána na pomníku.

R u s k o

1914 1915 1916 1917 1918 .
Beckert Ernest Böhm Adold Beckert Gustav Böhm Adolf Hinke Eduard
Flanderka Jos. Bothe Ludwig Demuth Anton ml. Gröger Rudolf Erbstein Ambrož
Gúrlich Adolf. Effert Franz Eichler Eduard Kessler Gustav Kirschner Heind
Hanich Oskar Fechtner Oskar Fehlinger Ferd. Randnička Frant. Schicketanz Rudolf
Hanich Wenzel Heilek Josef Gürlich Karel Reichelt Rudolf Schneider Alfred
Herrmann Jindř. Illmann Rudolf Kirschner Rud. Janč Karel
Hesse Jindř. Jáger Alfred Lehman Emil Schubert Rudolf
Lehman Josef Klehr Wilhelm Rauch Franz Ungermann Adolf
Mander Karel Kozak Jan Runge Heindrich Weiss Alois
Reichelt Josef Lode Frant. Runge Rudolf
Rössler Karl Pass Antonín Schäfer Emil
Seide Adolf Paul Josef Schneider Otto
Puhl Wilhelm Wenzel Gustav
Teubner Franz Ulrich Wenzel
Schicketanz Ad. Schneider Lud.
Schwarz Franz. Schäfer Heinrich.
Schweiger Karl
Suske Josef
Tischer Josef
Fischer Rudolf
Tischler Franz
Ullrich Jindřich
Wollman Rudolf
Altman Josef
Svačina Emil

I t á l i e

1915 1916 1917 1918 .
Artl Karel Bothe Anton Fiedler Franz Bartsch Raimund
Bartoň Otto Bergmann Franz Günther Josef Bláha Jan
Köhler Alois Kačerovský Jos. Hubalovský Jos. Milde Karl
Schicketanz R. Schneider Karl Köhler Hans Hosák Rudolf
Buml Alexandr Strasser Ferd. Scheibl Emil Kabátek Bedřich
Seidl Heinrich Kessler Franz
Sobota Josef Laubner Franz
Luwig Ludwig
Müller Moritz
Piegert Rudolf
Schicketanz Ernst
Schmidt Heinrich
Tschirnich Ernst

S r b s k o

1914 1915 1916 .
Beringer Rudolf Kirschner K.ml. Pohl Franz
Dinnebier Karl Runge Rudolf Schwarzbach Ernst
Kessler Josef Sprenger Emil
Lerche Rudolf Schütz Hans
Lohe Ladislav Ullrich Rudolf
Reichelt Fried. Zumpe Jsosef
Schicketanz Ad.
Schicketanz Emil
Schmidt Karl


Zemřelí na následky zranění

Euer Hans Böhm Anton Fischer Josef Herbrich Anton
Barsch Wilhelm Demuth Ant.st. Fritsch Heinr. Hosak Emil
Bayer Hans Ertelt Emil Gumpert Karl Jáger Otto
Bergmann Franz Ettrich Rudolf Hanig Josef Jahn Franz
Jaroš Karel Minnich Franz Prokop Rudolf Svoboda Herman
Jaschke Alois Moravec Frant. Riedl Rudolf Stroh Rudolf
Suske Karl Müller Heinrich Růžička Karel Teubner Julius
Jirka Rudolf Müller Johann Schneider Franz Tille Robert
Kirschner K.st. Müller Josef Schneider Karl Tischler Josef
Kirschner K.ml Nittl Emil Schmitzer Ant. Tischler Rudolf
Klaus Karel Opitz Emil Schubert Anton Troglauer Josef
Klehr Emil Panzner Franz Seide Anton Wenzel Karl
Kunert Adolf Pecháček Frant. Selinger Wenzel Wieden Max
Liske Wilhelm Pelz Josef Stand Wenzel Vodička František

Nezvěstní

Beckert Franz Eger Josef Niering Wilhelm Seidl Fridrich
Bratka Rudolf Geissler Adolf Pelz Emil Selinger Wilhelm
Brech Josef Gürth Heinrich Rauch Franz Tille Franz
Brenner Josef Kirschner Franz Ruscher Karl Vetter Hugo
Doms Josef Linke Adolf Schneider Karl Wöhl Fritz
Dvořák Josef Michler Josef Scholze Raimund

obr132

Odhalení a vysvěcení památníku obětem 1. světové války v Mimoni 2.března.1923

obr133

Památník obětem 1. světové války kolem roku 1933.
Uprostřed památníku nahoře je černý válečný kříž na bílém poli, pod ním je černá deska, na níž jsou dva nápisy. Nápis velkými písmeny hlásá :
DIE HEIMAT IHREN GEFALLENEN HELDEN (Vlast svým padlým hrdinům).
Nápis menšími písmeny uvádí :
Ihr Habt verteidigt Haus und Herd
Und seid für die heimat gefallen
Auch jetzt bleibt Ihr uns lieb und wert
Vergessen sei keiner von Allen !
( Vy bránili jste náš dům a krb -- A padli jste pro svojí vlast
I dnes vás milujeme a ctíme - - Nikdo z Vás nikdy nebude zapomenut )


Druhá světová válka.
Předzvěst nových změn v politickém uspořádání Evropy se ukázal již roku 1933, kdy došlo k politickým změnám v Německu. Vliv těchto změn se postupně prolínal i do všech oblastí okolních států, kde žili německé menšiny. V témže roce došlo ke změnám ve vedení čsl. Armády. Byl předložen záměr na opevnění celého pohraničí pevnostmi, následujícího roku byla prodloužena základní vojenská služba na 24 měsíců.

V Československé republice, kde žilo v příhraničí s Německem a Rakouskem přes tři miliony Němců, začínala mít značný vliv sudetoněmecká strana—SdP, založená r. 1935 K. Henleinem. Tato byla fakticky následnickou stranou sudetoněmecké vlastenecké fronty, jež byla v ČSR jako nacistická strana zakázána hned ve svém zárodku roku 1933. SdP se stala postupně druhou nejsilnější stranou v Československu a její vliv od r. 1935 neustále rostl. Samozřejmě její vliv se ukázal i v Mimoni, která byla svým složením považována za město německé (~ 90 % Němců, 10 % Čechu).
16. března 1935 byla v Německu obnovena všeobecná branná povinnost, čímž bylo opětovně porušeno další ustanovení tzv. Versailské dohody, řešící konec 1. světové války. Bylo proto přirozenou reakcí československého státu, že téhož roku bylo rozhodnuto o přípravách na výstavbu opevnění celého příhraničního pásma v bezprostřední blízkosti hranic s Německem.

Tato výstavba však byla zahájena až v červnu roku 1938, kdy nárůst ohrožení svébytnosti ČSR vrcholil. Proto také pro náhlý sled událostí v Evropě nebylo možno jí dokončit. Hlavní vinu na této skutečnosti měla Francie a Anglie, které porušily smlouvy s Československem o pomoci v případě jejího napadení. Jednalo se o podepsání tzv. Mnichovské dohody uvedenými státy 29.9.1938, čímž celé příhraniční území obývané německým obyvatelstvem připadlo pod správu Německé říše. Zrada těchto států pokračovala i 15. března 1939, kdy Německo zahájilo okupaci i zbývajícího území tzv. 2. Československé republiky, od které se 14.3. 1939 odtrhlo Slovensko a ze zbývajícího území této 2. republiky byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Tato druhá etapa se však Mimoně přímo netýkala, protože byla v té době již součásti Německé říše.

obr134

Závěrečná část Mnichovské dohody s uvedením datumu 19. September 1938 a podpisů Adolfa Hitlera za Německo, Benita Musoliniho za Italii, Éduarda Daladiera za Francii a Nevilla Chamberlaina za Velkou Britanii.

Důkazem neustálého nárůstu vlivu SdP byl v Mimoni protestní průvod v roce 1938 na 1. máje, kdy se tato strana profilovala již jako strana, která převyšovala ehdejší nejsilnější agrární stranu v ČSR. Tyto protestní průvody se konaly prakticky ve všech městech, kde SdP měla svojí sílu. Všeobecná mobilizace, která 21. května 1938 překvapila především obyvatelstvo sympatizující s SdP a následným započetím již zmiňovaných opevňovacích staveb poněkud ochladilo výbojnost příznivců o odtržení příhraničních oblastí od ČSR, ale nezastavila.

obr135



Mobilizace byla vyhlášena zcela tajně a o přípravách nevěděli s výjimkou nejvyšších představitelů SOS ani jeho příslušníci z řad civilního obyvatelstva, kteří jako vybraní a prověření obyvatelé měst a obcí byli do této organizace Stráž obrany státu (SOS) začleněni. O svém zařazení a členství prakticky ani sami nevěděli. V Mimoni byla na četnické stanici zřízena tajná místnost, která byla prakticky tajným skladištěm zbraní a všeho potřebného pro případ vyhlášení tajného kódu ochrany státních hranic. O své příslušnosti v řadách SOS a jejich specializaci a zařazení se dozvěděla drtivá většina jejich příslušníků až po výzvě k dostavení se na tzv. vojenské cvičení, což byla prakticky v tomto rozsahu vyhlášení mobilizace. Městem tehdy projížděla auta SOS z vnitrozemí směrem na hranice, mnozí z nich byly příslušníci pražského četnictva a státní policie. Přijížděli i dělostřelci se svojí výzbrojí, kteří se přesouvali směrem k Ještědu.

obr136

Část velkého průvodu na 1. máje SdP přichází od fotbalového hřiště, dnešního Sídliště Pod Ralskem, Polní ulicí a stáčí se do Ralské ulice. V čele je nesena československá vlajka, kterou však její vlajkonoš pevně svírá oběma rukama, zatím co prapor SdP volně vlaje.
Mezi členy SOS byli zařazeni i prověření Němci, kteří však při vyhlášení této mobilizace byli soustřeďováni v okolních lesích jako tzv. zelené kádry. Mnozí z nich pak byli posíláni za hranici do Německa se svým speciálním posláním.

obr137

Celý průvod na 1. máje 1938, organizovaný SdP přichází z Mostecké ulice kolem městského úřadu u kina. V popředí je vidět hlava českého strážníka, za ním je nesena čsl. Vlajka a za ní les praporů se symboly SdP.
Jak je již zmiňováno, výbojnost sympatizantů SdP prudce ochladla, mnozí z nich začali mluvit opět česky a i česky zdravit, ale po zklidnění a návratu do běžného života začalo vše nanovo, i když již s určitým respektem. Že se nezměnil vliv SdP na německy mluvící obyvatelstvo se ukázal při komunálních volbách do městského zastupitelstva, které se konalo 12. června 1938.
Kand. Listina č. Počet hlasů Zisk mandátů %
1—Jednotná čes. hraničářů 416 4 9,98
2—Něm. Soc.demokratická 155 1 3,73
3—Komunistická 208 2 5,01
4—SdP (Henleinovská) 3373 29 81,24
Neplatné volební lístky 18 - 0,04
Celkem 4152 36 100,-

Do těchto voleb již předem abdikoval dosavadní starosta Prade (povoláním byl zahradníkem ve Svébořické ulici) a jeho následovníkem se stal již předem vybraný Franz Puhl (povoláním strojník) za henleinovskou stranu SdP. Budiž uvedeno ke cti všech členů z kandidátních listin poražených stran, že setrvali ve městě i po začlenění města do Německé Říše.

Opevňovací práce v okolí Mimoně byly započaty v červenci a dle některých dílčích informací měly náklady zde dosáhnou přes 9 miliónů Kč. Charakter opevnění byl označován jako lehký. Celá soustava opevnění v oblasti kolem Mimoně byla začleněna do tzv. Liběchovské příčky, což byla součást vnitrozemské pevnostní linie. Jen v samotné této linií mělo být vybudováno přes 580 pevnostních objektů, ovšem jen zhruba polovina byla dokončena. Mimoň byla zařazena do úseku označený jako R1, který zahrnoval pravý břeh Ploučnice u Srního potoka přes silnici do Jablonného v Podj., přes Pertoltice a kolem vrchu Strážný směřoval přes silnici do Zákup směrem na bývalou osadu Schindelbusch (dnes již zaniklou) u železniční trati západně od dnešních Slovan při výjezdu z lesa (zde R1 navazoval na stavební úsek Q1-Jestřebí).

obr138

Půdorys malé pevnosti vzor 37, typ A 180 (tzv. řopík (autor kresby J.Tille)

obr139

Řez bunkru tzv. řopíku

Na východní straně navazoval úsek R1 na úsek R2-Ralsko, který směřoval od levého břehu toku Ploučnice podél severního úpatí Raklska až k loveckému zámečku Velké Ralsko (dnes zařízení s.p. Diamo), odkud směřoval severně až do Stráže k Horáckému jezeru, kde navazoval na úsek S1-Stráž pod Ralskem.

obr140

Řopík na západní straně Ralska (východně od Srního Potoka (XI.2007) se využívá jako úkryt pro hospodářská zvířata.

Jednotlivé pevnůstky - bunkry byly v uvedených úsecích vzorového typu 37-A180, obecně označované jako řopík podle původního opevňovacího programu ŘOP z 12.XII.1935 (ŘOP=ředitelství opevňovacích prací).

obr141

Plán rozmístění bunkrů (typu řopík) v okolí Mimoně (J.Tille)

obr142

Bunkr v oblasti přechodu úseku Q1 a R1

Vedle těchto malých pevností byly vystavěny ještě pozorovací stanoviště, což byly prakticky dřevěné rozhledny nad korunami stromů. V Mimoni byla takováto postavena v místě dnešního Sídliště pod Ralskem severovýchodně od SV cípu letního kina. Tato rozhledna zde stála ještě na počátku šedesátých let 20. století.

obr143

obr144

Nahoře pohled na pozorovatelnu od zámecké zdi ~ roku 1938, pod tím pohled od fotbalového hřiště v říjnu 1957.
Na sklonku školních prázdnin (1938) však některé rodiny začaly přestěhovávat své děti do vnitrozemí, což se odrazilo samozřejmě i při zahájení školního roku, kdy dětí již bylo podstatnou měrou méně. Stěhovaly se především rodiny, které se jednak bály budoucnosti, a jednak rodiny, které dosud neměly tzv. Domovské právo.

Počátkem září se opakovala akce SOS, ovšem nyní byla situace již podstatně jiná a neměla již stejný efekt jako v květnu. Všeobecně se již očekávalo, že výsledky jednání již výše uvedených mocností Francie a Anglie s Německem nebude mít pro ČSR kladný výsledek. Příslušníci SOS z Mimoně nastoupili do Jiříkova a Varnsdorfu, kde se však začala projevovat pesimistická nálada mezi některými velícími kádry. Na příkaz velitele Rumburské vojenské oblasti se musela část mimoňského SOS dislokovaný ve Varnsdorfu vzdát Němcům, kteří již podstatnou měrou ovládali Šluknovský výběžek až po Chřibsko. Jednotka SOS, která se musela vzdát, byla poté internována v Magdeburku, odkud byla propuštěna až po záboru Mimoně pod německou správu. Tím se velmi oslabila pozice čsl. armády v této oblasti a měla vliv i na celkovou náladu. Naopak se podstatně zvýšila aktivita německých skupin SdP podporované velmi silně údernými seskupeními NSDAP z Německa. Německé obyvatelstvo se tímto ještě více nacionalisticky naladilo.

Vyhlášení všeobecné mobilizace 24. září 1938 sice částečně zklidnilo náladu obyvatel, avšak zahraniční jednání o nás bez nás netrvalo dlouho a bylo mnichovským diktátem ze dne 29. září 1938 prakticky ukončeno. Československo muselo na nátlak svých spojenců Francie a Velké Britanie v duchu práva národů na sebeurčení odstoupit všechny oblasti, ve kterých převládalo německy mluvící obyvatelstvo Německé Říši (obr. viz str. 212). Tento akt byl završen 12. října 1938 vstupem německé branné moci do všech převážně německy mluvících měst a obcí Československé republiky, mezi něž náleželo také naše město Mimoň.

Ještě před vstupem německých vojsk byla 8. října 1938 provedena v celém rozsahu úprava dopravních předpisů a to ve směru jízdy po všech komunikacích. Od uvedeného dne bylo jednoduše nařízeno, že se musí od 00:00 hodin jezdit všude vpravo namísto dosavadní jízdy vlevo. Jednoduchý příkaz, který byl všeobecně bez porušování respektován.

Zpracoval : Osvald Hons ©

Počet komentářů: 2  Komentáře ... (poslední: 25. ledna 2017 20:52)
Autor: Osvald Hons
Přečteno: 1404x 
Zpět na předešlou stránku

© Pep@k 2005

 
Reklama

Zajímavé odkazy
www.alkehol.cz
Alkehol
oblíbená kapela


www.skrleta.com


i-noviny
Pivovar Cvikov oslaví čtvrté narozeniny
Hokejisté České Lípy přivezli všechny body z Lomnice!
Večer ČSSR-SSSR přátelství po 50 letech
Partyzánka přivítala děti ze tří zemí