MIMOŇSKÉ DISKUZNÍ FÓRUM

Krátké zprávy
Listopadový zpravodaj
13.11.18 12:27 Pep@k

Nezvykle brzo byl zveřejněn listopadový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady
ZPRAVODAJ ŘIJEN 2018
26.10.18 16:02 Pep@k

Opět na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 23.10. říjnový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
ZPRAVODAJ ZA ZÁŘÍ
04.10.18 12:35 Pep@k

Teprve na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 3.10. zářijový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
Obce Stráž p. Ralskem
oficiální stránky

Stráž p. Ralskem
neoficiální stránky

Město Ralsko

Noviny p. Ralskem

Vyhledávání
TOPlist
 

zpev

 Kronika Mimoně - díl třináctý
Publikováno:  12. prosince 2016

historieVe třináctém pokračování kroniky města, sepsané panem Osvaldem Honsem, budeme pokračovat v majitelích města, dnes to budou Vartenberkové.

Jan z Vartenberka byla významná osoba u dvora, což dokazoval mnohými svými službami králi.
15.dubna 1315 byl jmenován Jan z Vartenberka králem Janem za místodržitele na Moravě a v Čechách pak jeho nejlepší přítel Jindřich z Lipé. Uvádí se však, že Jan z V. se choval na Moravě jako lakotný úředník přející úplatkům. Nejinak se měl chovat i jeho přítel Jindřich z Lipé, který byl se souhlasem krále zatčen a uvězněn na hradě Týřov.

Jana z Vartenberka toto mělo velmi rozhořčit. Společně s rodem Berků u Českého Brodu začal verbovat vojsko proti králi. Na podzim poté táhl na Hradec Králové a posléze na Kostelec nad Orlici, kde královská strana měla tamní kostel opevnit hradbami. 5.ledna 1316 byl Jan z Vartenberka při jednom útoku zasažen ze samostřílu do čela šípem a následného rána zemřel (dle vatikan.archivů). Palacký uvádí, že dostal do obličeje kamenem vrženého prakem. Kronikáře Petr Žitavský uvádí, že byl on muž veskrze ušlechtilý a odvážný, jež velmi slavně bojoval, statný člověk vysokého rodu, štědrý a chrabrý v činech.

obr108

Erb pánů z Vartenberka jak jej uvádí J. Tille v kronice Geschichte der Stadt Niemes z r. 1905.

Tato vojenská vzpoura přeci jenom vyvolala obavu ze strany krále Jana, protože poslal do Německa pro pomoc. Rod Vartenberků však ztratila svůj vliv a část svých statků. (Starý Trutnov který obdržel v léno již 5 dní po smrti Jana z V. od krále Portho z Torgau, Jičin dostal 2.června 1316 Potho z Frydlantu a Schvaden pan Pešek z Kamýku, budovatel hradu Střeliv).

Téhož roku se král s Jindřichem z Lipé smířil, propustil jej z vazby a vrátil mu část jeho statků. Poté odcestoval král na více jak rok z Čech. Mezitím Jindřich z Lipé zosnoval nové spiknutí, do kterého se opět zapletli Vartenberkové. Jednalo se o syny nebohého Jana a jejich příbuzní Beneš z Vartenberka na Vysokém Veselí a jeho bratr Václav (Vanko) na Děčíně (spis d.d.Vídeň 27.prosince 1317).

Čeští baroni chtěli spolu s Bedřichem Krásným zbavit krále Jana trůnu, což zavdalo opakování krvavých střetů tak dlouho, až král Jan Lucemburský byl rozhodnut, že se vlády v Čechách vzdá. Do této situace však zasáhl Ludvík Bavorský, který jako prostřední na sněmu v Domažlicích 23. dubna 1318 sjednal všeobecné smíření. (Král Jan byl v přátelském vztahu s Ludvíkem Bavorským již od smrti svého otce, kdy se ucházel o německé císařské dědictví). Na základě tohoto smíru byla vítěznou stranou sice král Jan, ovšem veškerá správa státu prakticky přešla pod českou šlechtu, kde měl hlavní rozhodující moc Jindřich z Lipé (až do † r.1329). Tento také mocně této své nepsané výsady využíval, když na význačná místa v království prosazoval především své příbuzné a své příznivce, mezi které náležel i mladý Beneš z Varten­berka. Absolutistická moc krále Jana pominula a svůj pobyt v zemi značně omezil.
Podle kronikáře Petra ze Žitavy měli Vartenberkové v majetku : Děčín, Ostrý, Střekov, Tolštýn, Winterstein, Zdislavu, Ralsko, Stráž, Děvín, Jablonné, Lemberk, Benešov, Šluknov a Rumburk.
Jan z Vartenberka po své smrti (1316) zanechal dospělé syny Beneše, Jana a Václava a dceru Anežku, kteří své statky spravovali společně až do roku 1346. Společně jej i rozšiřovali. R.1325 za 150 kop si přikoupili Svébořice. Rod Vartenberků se postupně dostával zpět i do královských služeb. Jejich strýc z otcovi strany Václav se zúčastnil r.1337 tažení s králem Janem z Litvy proti pohanům a za své služby byl uveden do dědičného úřadu vrchního stolníka v Čechách. Dědil jej vždy nejstarší dědic rodu.
Při dělení majetku získal nejstarší Václav Stráž, Děvín, Svébořice, Osečnou, Brennou, Zákupy a Krásnou Lípu, prostřední Jan obdržel Děčín, Velké Březno, Rosavitz, Schoborn, Bundovec, Beneš jako nejmladší dostal Svádov, Střekov, Chlumec, Ebersdorf, Petrswald, Konigswald a Neschvitz.

Václav se stal r.1352 vrchním stolníkem, Beneš r.1364 vrchním komořím a Jan purkrabím pražského hradu. Beneš a Jan byli rovněž členy delegace u německého císaře Karla, který byl zvolen 11.7.1346 u městečka Rhens poblíž Rýna. Tato delegace prosila tohoto císaře, aby přijal rovněž z rukou Pražského arcibiskupa českou královskou korunu. Této prosbě bylo vyhověno a 2. září 1347 byl slavnostně korunován za českého krále jako Karel IV.
Václav z V. zastával po mnoho let úřad zemského soudce, jako svědek vystoupil při uzavření spojenectví Karla IV. s Lužicí (6.února 1350).

R. 1356 obdrželi Jan a Václav od císaře panství v Zákupech, které bylo před tím odejmuto rytíři Janu Panciřovi..
Velmi často jsou Vartenberkové uváděni jako patroni kostelů. R. 1357, 1360 a 1363 byl Beneš zmiňován jako patron kostela v Königswalde, v letech 1363 a 1366 v Ebersdorfu, ve Svádově 1363, v Neschvitzu r.1363, v Peterswaldu r.1367 a 1368.

Václav z Vartenberka byl jako patron uveden ve Svébořicích r.1359 a 1363, v Brenné r. 1360, 1361 a 1364, v Krásné Lípě r.1361 a 1367, ve Stráži r. 1362 a 1364, v Osečné r. 1362 a 1363. Společně s Andreasem ze Smojna v Zákupech r. 1363 a 1365 a ve Valteřicích r. 1363.
Jan z Vartenberka, vrchní purkrabí pražského hradu, uváděl jako patron kostela r. 1360 faráře v Zásadě (předměstí Litoměřic), r. 1364 a 1366 u sv.Vojtěcha v Litoměřicích, r.1364 ve Valteřicích a v letech 1364 a 1365 v Schönbornu.
Václav z Vartenberka, pán na Zákupech, zemřel r. 1367 (byl ženat s Anavgou z rodu Waldenburgů), jeho bratr Jan r. 1368 a Beneš, poručník dětí svých bratrů, zemřel r. 1372 (r.1370 vyhořel zámek Děčín).
Janovi synové se jmenovali Jan a Jan Gustardt.

Václavovi synové Jan a Václav měli mimořádný význam pro další historický vývoj Mimoně. Dne 24.června 1371 potvrdil totiž císař Karel IV. oběma jmenovaným prastaré celní právo v Mimoni. Jan z Vartenberka byl v té době purkrabím v Praze, spolu se svým bratrem Václavem převzali trh s celním právem na sebe. Tímto dnem v tomto roce se Mimoň dostala do držení rodu Vartenberků. Jméno prodávajícího na této listině uvedeno bohužel není, lze však předpokládat, že prodávajícím mohl být někdo z rodu pánů z Nymsu.
Jan z Vartenberka obdržel od svého otce Václava 6.května 1342 Krásnou Lípu (Zemská kniha Praha č.52 D13), kterou však musel následně přepustit svému bratru Václavovi, který zde uveden jako patron kostela. Václav rovněž přestavěl roku 1337 zničený hrad Tolštýn. Křížany připadly r.1325 koupí na pány z Vartenberka, jmenovitě na Jana na Děčíně a Václava na Děvíně.
8.ledna 1376 prodali Václav a Jan za 2000 kop grošů panství městečka Slavětín Vilémovi Zajíci z Hasenburka, když jej koupili od bratří ze Slavětína. (Archiv český III.466).

R. 1377 došlo na dělení společného majetku obou bratrů a to tak, že Jan, který byl ve velké oblibě u císaře a který byl od r. 1369 purkrabím pražského hradu, získal Ralsko a Stráž, zatím co Václav převzal hrad Děvín, Zákupy a Tolštýn.
Prvním písemně uváděným majitelem Děvína měl být král Václav II., který jej prodal r.1283 spolu s hradem Velešín a Ostrý spolu s přináležejícími městy a vesnicemi spolu s dvorem Vítějov Janu z Michalovic. Jeho syn Beneš vlastnil Děvín od r. 1311 do 1322, poté jej vlastnil probošt Jan na Vyšehradě. Roku 1359 se uvádí jako vlastník tohoto hradu vdova po Benešovi na Děvíně, Alžběta. Její synové Ješek, Hyacint a Beneš jsou zaznamenáni jako patroni kostela v Jablonném.
Ralsko předal Jan svému sloužícímu jménem Heřman jako léno, a když 8. prosince 1380 od Friedmanna ze Smojna získal i dvůr Medný, svěřil mu i tento. Ponechal si ve své péči pouze lesy. Ve své závěti ustanovil, že v případě dřívějšího skonu než Heřman, bude tento osvobozen od všech závazků vůči svému pánovi.
Jan i Václav byli opakovaně jmenováni jako patroni kostelů na farních místech přináležející jejich panství. Jako příklad lze uvést 23.března 1369 v Jablonci, 9.dubna a 5.listopadu 1369 v Zákupech, 22.října 1369 ve Stráži, 17.června 1370 v Krásné Lípě, 3.července 1371 v Osečné, 19.ledna 1377 Mimoni. V Jablonci 29.října 1378 a 15.září 1380 v Osečné je Jan uváděn jen sám.

V době, kdy ve Stráži vystavěl Jan nový kostel, daroval mu tehdejší císař pro tento kostel kus z přilbice sv.Zikmunda. Na jeho počest nechal v tomto kostela postavit oltář sv. Zikmunda. Od papeže Urbana si Jan vyprosil v den sv. Zikmunda plné odpustky. Václav z Vartenberka zemřel r.1379 a jeho vdova, jménem Alžběta, koupila společně s dvěma jinými r. 1385 v Praze dům, který ještě r. 1394, ale již sama, obývala.
Václavův bratr Jan zemřel r. 1383 a zanechal šest dětí: Jana, Václava, Petra, Viléma, Beneše a Jindřicha. Poručnictví převzal jeho bratranec Beneš z Vartenberka zvaný Veselský. Tento tvrdě vymáhal práva v zemských knihách pro své svěřence i po zesnulém Václavovi z Vart. na Děčíně, zvaný Bílý. Tento Václav, zvaný Bílý nebo také Bledolící, byl majitelem Svádova a dalších statků, byl bratrem r. 1383 zemřelého Václava, který však skonal jako bezdětný. Vznikl spor o dědická práva, která si chtěl přivlastnit zabavením sám král áclav IV.. Práva uplatňoval Jan na Děčíně, a následně Beneš pro shora uvedené svěřence. Při jednání v Praze r. 1384 však tento spor nevyzněl příznivě, protože celý tento majetek přešel do správy královské pokladny. Po smrti Beneše r. 1385, se stal poručníkem Petr z Vartenberka na Kosti, který byl purkrabím pražského hradu.

Jan, nejstarší syn, obdržel od svého otce Ralsko a Stráž. Až do r. 1390 však obhospodařoval majetek spolu se svými bratry Václavem a Petrem. V uvedeném roce přešel Václav na svou dědický podíl (Zákupy a Tolštýn) a Petr na Děčín, kde byl pánem on. Beneš byl vyplacen, později však obdržel Lemberk, Jablonné a Vinařice. Vilém zpočátku hospodařil společně s Václavem, později však obdržel zákupské panství. Jindřich, nejmladší z bratrů, obdržel peníze a koupil si Valdštýn.
Jan, nejstarší z bratrů, bydlel střídavě na Ralsku a na Stráži a uváděl se také jako Jan na Ralsku. Byl zpočátku velmi zbožný a byl rozhodnut se věnovat duchovnímu stavu, dokonce získal určitý kanonciát v Praze. Časem však od duchovního stavu ustoupil a plně se věnoval společné správě otcovského dědictví (od r. 1389). Roku 1390 se vzdal kanoniciátu v Praze. 22. března 1389 při prezentaci faráře z Jablonce (u Mimoně), se uvádí ještě jako kanovník v Praze.
V tomto období se starší bratři Jan, Václav a Petr uvádějí jako majitelé panství Mimoně, později k nim přibyl ještě Vilém. Protože každý z nich uváděl ¼ mýtných poplatů lze usuzovat, že všichni čtyři uvedení sourozenci byl rovnýn dílem spoluma­jite­lem mimoňského panství. Petr byl majitelem Děvína, Svébořic a Osečné.
Jan z Vartenberka vedl s Haskem z Lemberka dlouhodobý sousedský spor, který r. 1398 skončil smutně pro Haska, který ztrátil hrad Lemberk, sám byl zajat a uvězněn ve věži a brzy poté zemřel. Novým majitelem se tak stal Jan z Varten­berka, kterému připadla i polovina Jablonného. Jeho bratr Beneš z Vartenberka 6. května 1418 odkoupil zbývající polovinu (Jablonného) za 1150 kop grošů od Jindřicha Dubského.

R.1394 je zaznamenán spor Jana z V. a jeho bratrů s králem Václavem IV, který skončil tím, že král odebral Vartenberkům jejich statky v Chotěbuzi. Po smrti markraběte Prokopa na Moravě měl Jan z V. 24.září 1405 dle závěti obdržet Bělou. Tuto závět však král Václav nechtěl uznat. Jan sáhl k ozbrojené vzpouře a teprve 21.srpna 1406 došlo prostřednictvím Vítka z Hrušic ke smíru (archiv český I.90).

R.1415 je zaznamenáno povstání proti českému králi Václavovi IV., jehož cílem bylo jeho svržení z trůnu. Mezi vzbouřenci se objevuje i jméno Zikmunda z Vartenberka na Děčíně. Šest sourozenců z Vartenberka mělo ve vlastnictví velké území, což znamenalo, že byli rovněž patronátními pány mnoha kostelů, jak dokazují mnohé listiny o jmenování tamních farářů.

Jan z Ralska, majitel Stráže, presentoval faráře od r. 1388 až do r. 1425. Jako příklad je možno uvést Stráž, Jablonec (u Mimoně), Úbislavice u Jičína, Rumburk, Březno, Žibřidice a další. Své presentace vykonával převážně osobně, jen výjimečně byl zastupován. S Janem z Valtínova vykonával presentaci také v letech 1399 až 1404. 21. května 1409 zde presentuje faráře již sám, z čehož lze vyvodit, že v tomto údobí je již sám majitelem tohoto panství.
Václava z Vartenberka potkáváme jako patronátního pána v letech 1393 až 1399 kostela v Olešnici, v Zákupech a v Plasech u Ml.Boleslavi. Společně se svým bratrem Vilémem presentuje faráře ve Vysoké a v Turnově.
V několika listinách jsou společně zaznamenány také i tři bratři Jan, Václav a Petr jako příkladně r.1389 ve Svébořicích, r.1390 ve Varnsdorfu či 21.prosince 1393 v Mimoni.

Od r. 1392 je pravděpodobně na Děvíně již jako samostatný majitel Petr na Děvíně, protože při presentaci farářů ve Svébořicích a Osečné je uváděn sám (r. 1392 a 1401 v Osečné a r. 1403 ve Svébořicích.
Beneš z Vartenberka se uvádí samostatně jako presentujícího faráře kostela v Rynolticích (1402) a v Brnšti (1404), kde se uvádí jako rezident ve Vinařicích), pro faru v Žibřidicích (1405) se uvádí jako rezident na Lemberku.
Vilém z Vartenberka, uváděný jako rezident v Zakupech, vystupuje společně se svým bratrem Petrem na Děvíně jako patron Mimoně 25.února 1407, 23.listopadu 1408, 16.února 1411, v červnu 1421 a 28.února 1425.
Jako samostatný patron se uvádí v Zákupech v letech 1396, 1398, 1409, 1411, 1423 a 1424. Pro kostel v Brenné r. 1409 a 1422. Koncem ledna 1398 jmenoval Petr na Děvíně jednoho faráře pro Brniště.
Rovněž Jindřich z Vartenberka, zvaný z Valdštejna se nachází mezi patrony. Roku 1410 jmenoval svého duchovního pastýře pro Hruštice u Turnova, r. 1416 se uvádí společně se svým bratrem Janem z Ralska při presentaci faráře kostela v Březně. R. 1427 uvedl faráře pro faru Plazy u Boleslavi a r. 1422 pro kostel v Turnově.

Vilém z Vartenberka na Zákupech a spolumajitel Mimoně se zmiňuje až do roku 1432. Když r.1407 mimoňští nechali zhotovit za 80 kop grošů Marianský oltář v kostele, převzali Vilém spolu se svým bratrem, každý řádnou polovinu, závazek, že budou splácet 10% roční poplatky, tzn. 8 kop grošů. Vilém k tomuto účelu založil nadaci, ze které se k tomuto účelu odváděl také kapitál, z něhož ročně odváděl na úrocích 1 kopu a 18 grošů.

Jan z Vartenberka, také zvaný z Ralska nebo z Roll, se zaručil 6.března 1402 faráři Václavu Vaholtovi z Jablonce (u Mimoně), že mu přenechá, za jeho vykonávané služby jakož i za budoucí laskavosti, ze svého čtvrtinového podílu na mimoňském mýtu, týdně 20 pražských grošů. Navíc měl každý jedenáctý týden v posloupnosti doživotně obdržet dvojitou částku, tedy 40 pražských grošů.

Petr z Vartenberka na Děvína se také uvádí při prezentaci faráře 27.dubna 1411 při oltáři Všech svatých v klášteře u sv. Ducha nebo také uváděného jako U Velkého Milosrdenství Páně v Praze.
Jan z Vartenberka zvaný z Ralska starší se objevuje ještě při prezentacích na farách v Hlavici (1417 a 1418), Sezemicích (1424) a v Mukařově (1424). V Rynolticích prezentoval nového faráře r. 1426 a v Bílém Kostele r. 1427. Koncem února 1422 propůjčil svému vlastnímu kaplanovi Jiřímu farářské místo ve Světlé. Jeho následovník kaplan Matyáš získal 4.srpna téhož roku faru v Křížanech a 17.srpna 1424 uvedl svého domácího kaplana Petra za faráře v Březně.
V jedné listině kláštera Postoloprty, d.d. Žitava 14.dubna 1424, byly nalezeny vedle dalších význačných osobností také podpisy zemského barona Jana z Vartenberka, Petra na Děvíně a Zikmunda na Děčíně.
Jan byl přísný katolický šlechtic a za své zásluhy byl císařem Zikmundem hodnocen jako pátý významný šlechtic pro zachování zemského míru.

Když r. 1415 se tvořilo husitské hnutí, na jehož čele stál Čeněk z Vartenberka na Veliši, jež neuznalo kostnický koncil jako spravedlivý a nadále uznával ve věci víry jako kompetentní pouze pražské vysoké učení. V tu dobu uzavřeli katoličtí páni svaz, ve kterém Jan z Ralska a páni z Berků stáli na předních místech. 1.října 1417 náleželi ke katolickému svazu: Jan z Jindřichova Hradce, Aleš Škopek z Dubé na Dražicích, Petr ze Šternberka na Konopišti, Hynek Berka na Hohenšteinu, Lípě a Rumburku, Albrecht z Koldic na Bílině, Burkhard z Janovic na Petrohradě, bratři Kolovratové na Libštátě, Jan z Vartenberka, Zikmund na Děčíně, Jindřich z Plavna, Jindřich z Dohny na Grabštejně a všichni z Hazenburku. V říjnu r.1415 se konalo shromáždění u arcibiskupa Konráda v Českém Brodě. V tehdy sepsané listině se zavázali králi, kostelu, koncilu po způsobu svých otců věrni zůstati.

Obě strany vůči sobě vystupovaly velmi nepřátelsky, pročež císař Zikmund napomenul pány Jana z Vartenberka, Jana z Michalovic a Otu z Bergau, aby zachovali klid s pohrůžkou, že je jinak potrestá. Napomenutí bylo d.d. Paříž 30.března 1416 (viz Archiv český I.7). Husitské hnutí se však rychle šířilo a nabíralo na síle.
Aby tomuto náporu bylo čeleno, uzavřeli páni z Vartenberka, z Grafensteinu, Frýdlantu a z Trosek s Horní Lužicí spolek. Za tímto účelem se konala četná shromáždění v Benešově, Lípě, Jablonném, Löbau a v Žitavě, což císař Zikmund schvaloval (viz dopis d.d. Bratislava, v neděli po Alexi 1421).

Jan Starší s přídomkem z Ralska, jak se také často uvádí, táhl r.1419 s královnou - regentkou Žofii, vdovou po Václavu IV. se svými lidmi na pomoc proti husitům. R.1420 obsadil Jan z V. Pražský Hrad i s posádkou. 17.dubna chtěl jeho bratranec Čeněk z Vartenberka, vrchní purkrabí hradu, hrad vydat husitům, nechal jej Jan při obědě zatknout a tak se Jan stal držitelem hradu.

Téhož roku v dubnu byli husité pod velením Hynka Krušiny z Lichnice přesunuti před silně opevněný klášter Hradiště (u Mnichova Hradiště), který 30.dubna dobyli a zcela vyplenili. Mniši byli povětšině zabiti a budovy spáleny.
Když císař Zikmund rozděloval klášterní pozemky, pamatovalo se i na Jana z Vartenberka. Pro jeho věrnost a za prokázané služby obdržel Zvířetice u Bakova, Veselí, Mankovice, Velký a Malý Ptýrov.
Když císařský vyslanec Vendelín z Ilburku a pán z Gersdorfu vedli r.1424 jednání v Žitavě v boji proti husitům o šestiměstí, nechyběl zde mimo jiných ani Jan z Vartenberka na Ralsku. Jan z Vartenberka byl pokládán za velkého přítele lužických měst. (Lužické šestiměstí zahrnovalo: Žitavu, Zhořelec, Löbau, Lubáň (Laubau), Kamenec a Budišín).
28.června 1424 poslal Jan z Vart. z Ralska zprávu vévodovi Jindřichovi z Hlohova a z hradu Stráž 4.prosince téhož roku Žitavským, že husité zamýšlejí napadnout zdejší krajinu.

R.1426 poslal Jan zhořelecké posádce zprávu, že husité kraj u Mimoně vyplenili a město silně poškodili. Večer téhož dne se pokusili husité dobýt pevný hrad Ralsko, byli však jeho posádkou s velkými ztrátami odražení. Následující den směřovali husité na Lípu.

Král Zikmund zastavil klášter Mnichovo Hradiště a Dubou r.1420 na den sv. Šimona a Judy Janovi z Vartenberka na Ralsku. Proto se stal i patronem kostela v Mukařově (1424), v Seremicích (1424), v Jenčicích (1425) a Rychnově (1425). Stejně jako klášter Hradiště, byl husity zpustošen přináležející klášter ve Žlebu, který založil Markvart na Rohozci a Petr z Vartenberka na Kosti 25.února 1377 jako připomínku na jejich matku Anežku, rozenou ze Slivna. Petr z Kosti zřídil také při faře Lysá útulek pro 5 Augistianských řeholníků.
Král Zikmund dlužil Janu z Vartenberka na Ralsku 3200 kop českých grošů, pročež mu zastavil za 5000 kop českých grošů Mnichovo hradiště a Dubou i s příslušenstvím.

Po bitvě u Ústí se rozšířila zpráva, že se Jan z Vartenberka spojil s husity a nemá být již počítán k jejich protivníkům. Proti tomuto označení svědčí listina, ve které správe Lípy Gottfried Rodenberg sděluje velmistru německého řádu, že Jan z Vartenberka byl v Žitavě, nedrží s kacíři a také že Jan z Polenz prohlásil opak, že raději vše ztratí, než aby od Kristovy víry upustil.

Jan měl syna také Jana, který však vedl velmi lehkovážný život a stal se známý jako lapka. Syn si vyžádal svůj dědický podíl již r.1426 s tím, že nebude více žádat na svém otci dalšího majetku. Protože však svým hýřením byl stále bez peněz, hledal cesty k nim nedůstojnou cestou. Uvádí se, že roku 1426 si měl Jan ml. z Vartenberka půjčit od jednoho žitavského žida jistého Smukla peníze a jako zástavu mu poskytl svůj drahocenný šat. Protože však Jan nedodržel smlouvu a splacením nespěchal, nabídl tento šat na radnici k prodeji. Toto Jana z V. velmi rozhněvalo, že 28.srpna 1426 se 400 jezdci napadl okolí Žitavy a všem, jež bydleli mimo hradby jako odškodnění vzal do zástavy koně, ovce, krávy. Jako odplatu Žitavští rychle sezbírali vojsko, které pronásledovalo tyto loupežníky. Protože při návratu je zdržoval hnaný dobytek, byli všichni opozdilci dohnáni, při čemž byl jeden vladyka spolu s několika jezdci zabiti a celý dobytek hnán zpět. Na straně Žitavských padlo 12 mužů. Je dosti pravděpodobné, že toto mohl být jeden z prvních otevřených loupeživých střetů, které se následně rozmohly.

Z různých hradů na hranicích se podnikaly výpravy do Lužice za lupem. Loupil se dobytek a plenily vesnice. Toto řemeslo prováděli i majitelé Grabštejna. Žitavští, měli velký zájem učinit v této věci pořádek a snažili se získat toto loupežnické sídlo pod svojí moc. Jan mladší chtěl využít tohoto záměru Lužičanů ve svůj prospěch. Navštívil hornolužického zemského fojta Tima z Koldiců a dohodl se sním, že za 400 kop českých grošů zajistí Lužičanům přístup na tento. Tato lákavá nabídky byla celým šestiměstím Horních Lužic přijata a bylo nutno toto již pouze provést.
Jistá pověst uvádí, že jeho žena Juta, jež byla dcerou Mikeše Pancíře na Sloupu, mu vyčítala jeho záměr, měla mu říci, že má vlastní meč, kterým si má nutné získal čestnější cestou, že takovéto zrádné jednání bude jen hanbou pro celý rod.
Jan přesto na Grabštejn táhl, ale sám. Jeho zrádný úmysl se ukázal až při příchodu Lužičanů pod hrad, aby hrad obsadili. Jan se totiž již předem domluvil s majitelem Grabštejna, kteří ze zálohy přepadli Lužické, kde bylo 8 Lužičanů zabito a na 26 zajato. Tohoto tažení se zúčastnil i samotný Hornolužický fojt, kterému se však podařilo zachránit včasným útěkem, když na poslední chvíli rozpoznal zrádný Janův čin. Toto se mělo stát v den Nanebevstoupení Panny Marie l.p. 1433, čili 15. srpna.

Toto podlé zrádné jednání ze strany Jana z Vartenberka na Ralsku mladšího vyvolalo velké nepřátelství mezi oběma stranami. Lužičtí se všemožně snažili dostihnout tohoto podlého pána. Od jistého sloužícího jeho loupežnické družiny získali zprávu o záměru nové loupeživé výpravy mladého Jana z Ralska. Na udaném místě si na něj počkali, ze zálohy jej napadli a mladého pána zajali. Marné byli prosby i hrozby žádající jeho propuštění. Jeho manželka, která jej zrazovala od svého zrádného úmyslu jej směla navštívit, i ona prosila o jeho omilostnění, ovšem nebylo jí vyhověno. Jan ml. z Vartenberka na Ralsku byl postaven v Žitavě před soud, odsouzen na smrt setětím hlavy a následně rozčtvrcen. Na popravu 17. prosince 1433 byl na místo vykonání ortelu vlečen přes celou Žitavu, aby všichni viděli, jak se nakládá s loupežníky.
Po této události se značně rozrostlo nepřátelství mezi oběma stranami. Na jedné straně se celý rod Vartenberků semkl. Celá desetiletí trvaly vzájemně nemilosrdná krvavá střetnutí, která přetrvala i husitské období.
Jan z Vartenberka starší nebo také jako Jan Chudoba z Ralska zvaný zemřel téhož roku (1433). Jediný syn a dědic byl popraven a proto veškeré jeho dědictví přešlo na Vartenberky na Děčíně.

Vilém z Vartenberka na Zákupech měl syny dva, Viléma mladšího a Beneše. Vilém mladší je naposledy uváděn r. 1450. Poté se již pouze Beneš objevuje jako majitel panství Zákupy, když jako takový obnovil r.1458 nadaci kostela a fary v Zákupech. Rod Vartenberků pravděpodobně zchudl a zcela mizí z rodových dějin počátku 16. století. (Sedláček X.315).
Petr z Vartenberka na Děvíně zůstal vždy pravověrným katolíkem. Úřad přísedícím zemského soudu zastával nepřetržitě v letech 1404 až 1411. Zemřel r.1426. Zanechal po sobě tři syny, Jana,Markvarta a Beneše, z nichž dva starší, Jan a Markvart, jsou v následujícím roce (1427) uváděni jako patroni kostela v Osečné. Otcovské dědictví bylo rozděleno tak, že Jan a Markvart, jako starší bratři, se rovným dílem podělili o Děvín a Osečnou spolu s několika dalšími vesnicemi, Beneš obdržel Svébořice, Ploužnici, Ostrov, Zdeř, Pertoltice a Grunov. Beneš poté nechal roku r. 1431 na skále poblíž Svébořic vystavět dřevěnou tvrz známou jako Stohánek (nebo také jako Struhánek ?) uváděný.
R. 1429 přenechali Jan a Markvart na Děvíně své majetkové podíly svého bratranci Benešovi z Vartenberka na Lemberku. Jako svědka tato listina uvádí Jana z Michalovic na Bezdězu, Jindřicha Berku z Dubé na Housce, Viléma z Vartenberka ze Zákup a Jana z Janštejna na Skále. O následnicích obou starších bratrů nejsou žádné další záznamy. Je tedy možné, že Jan a Markvart zemřeli bez dědiců. O Janovi je zachycen poslední záznam r. 1429, zemřít měl r. 1433. O Markvartovi se zachoval poslední záznam r.1433.

Beneš, třetí syn Petra na Děvíně, měl dceru Kateřinu, kterou provdal za Zdenka z Valdštejna, kterému prodal Beneš 5.ledna 1432 tvrz Stohánek, Svébořice včetně kostela, Ploužnici a Ostrov (nebo Ostroh ?). Beneš zemřel r. 1438.
Zikmund z Vartenberka na Děčíně, který převzal majetek po r. 1433 zesnulém Janu Chudobovi z Ralska, byl synem Jana z Vartenberka a Margarety z Dohny. (Jak je již jinde uvedeno, manželství Jana s Margaretou z Dohny bylo pro pokrevní příbuzenství rozvázáno, následně se znovu oženil s Annou z Velhartic rodem z Jindřichova Hradce.) Zikmund z V. na Děčíně se oženil r. 1411 s Margaretou z Kokeritz. Co se týká jeho náboženských názorů, byl vždy rozhodný katolík. Je mu připisováno, že nechal ve Stráži r.1413 přestavět kostel sv. Mikuláše, který byl následně vysvěcen jako kostel sv. Zikmunda a patron sv., Mikuláš byl uveden jako světec kostela v Brništi. Tehdejší dosavadní patronát nad zdejším kostelem měl jeho tehdejší bratranec Jan z Ralska. Byl rovněž ve velmi dobrém vztahu s králem Václavem, od kterého získal titul královského stolníka.

Jeho politický vývoj byl obdobný jako Jana z V. na Ralsku. Po smrti krále Václava IV. (16.srpna 1419) se objevuje v nově tvořící se protihusitském seskupení. Zúčastnil se bojů proti Husitům v bitvách u Mostu, Bíliny a Teplic. R. 1422 doprovázel krále Zikmunda do Uher, r.1423 oblehal husitský hrad Kalich u Třebušína poblíž Litoměřic, který získal do svého vlastnictví.

R. 1425 se Zikmund postavil proti příslušníkům vlastní strany. Mikuláše z Lobkovic pozval na hostinu ke svému stolu, a když byla zábava v nejlepším běhu, nechal jej zajmout.
Stejně Jan z V. na Ralsku byl i on označen za zrádce v souvislosti v bitvou u Ústí, kde měl stát zrádně na straně Husitů. Ovšem i tato událost byla vyvracena (v uvedenou dobu byl v Žitavě. Je však zaznamenána zajímavá zpráva, že Jan z Ral­ska na podzim r. 1426 lstí Zikmunda z V. na Děčíně zajal a na hradě Ralsko věznil. Měla to být msta za to, že Zikmund r. 1424 zajal Mikuláše z Lobkovic na Hazenštejně, který musel dle rozhodnutí soudu z 23. března 1925 podstoupit Zikmundovi Sperlingstein.

Zikmund se r. 1427 se svými odpůrci smířil a jako důkaz dobré vůle podnikl s Janem z Ralska a dalšími spřízněnými pány válečnou výpravu proti Praze, při které však byl Hynek z Valdštejna zabit a Smiřický ušel jen tak tak zajetí (Palacký 452).

V červnu 1428 při jedné bitvě zvítězil u Úštěku nad husity, které vedl jistý Carda z Petrovic, kterého zajal a nechal vsadit do hradního vězení na Děčíně. Úštěk a celé jeho okolí bylo včetně kostela v Hoštce velmi zle zpustošen.
4.října téhož roku uzavřel Zikmund z Vart. s Prahou smír, čímž byly ukončeny tyto loupeživé události.
Jeho manželce Markétě z Kokeritz padlo r. 1426 v bitvě u Ústí 21 příslušníků její rodiny. Jejich majetek, míšenské panství, prodal 15.září 1429. Přibližně v tuto dobu mu jeho manželka Markéta zemřela. Po vyřízení pozůstalostí se znovu oženil s Anežkou z Dubé, která byla v prvním manželství provdána za přísedícího nejvyššího soudního dvora Smila ze Šternberka († r. 1413) a v druhém manželství byla provdána za Hynka Hlaváče z Lípy († 1423), který jí zajistil věnnou listinou z 20. března 1413 podílem na vesnicích Písečná, Dobranov, Žíznikov a Provodín. Rovněž jí nechal připsat hrad na předměstí Lípy. Od r. 1427 žila jako vdova na Sperlinksteinu, kdy nebyla již žádná mladice. Vstupem do třetího manželství se Zikmundem z V., získal její manžel jistě již nikoliv jako mlaá jistě již nebyla žádná mladice, když vstupovala do třetího manželství. Tímto sňatkem získal Zikmund z V. do svého majetku panství Lípa. Zikmund jí nechal zajistit polovinou hradu a města Děčína, několika vesnicemi, tvrzí a dvorem Milčany, městečkem Holany a hrady Rybnov a Littaisch. Anežka zemřela r. 1439.
Protože většina české šlechty stála na straně s husity, považovali katolicky zaměření svobodní páni získat v Lužici a v Míšni spojence svého katolického svazu. Tento přístup se však nelíbilo vládní straně, což vyvolalo vzájemné nepřátelství mezi různě smýšlejícími seskupeními.

Zikmund po popravě svého příbuzného v Žitavě r. 1433 naplňoval svojí přísahu mnohými loupeživými výpravami proti Horní Lužici, především do okolí Žitavy.
Postoj Zikmunda vůči Lužici zhatila mnohé plány katolicky smýšlejících seskupení na získání většího podílu severních Čech pod svojí správu. Není proto divu, že byla snaha i o ozbrojené řešení jako příkladně 1.srpna 1436, kdy táhli Míšenští na Děčín. V následujících dvou letech došlo k několikerému uzavření míru, po nichž však zase vznikly nové spory. Tyto spory se táhly až do 27. dubna 1438, kdy Míšenští vzdali další spory a jako odškodnění vyplatili Zikmundovi 500 kop grošů.
Po konečné porážce husitů, vtáhl císař Zikmund 23.srpna 1436 slavnostně do Prahy. V té době Zikmund vykonával svůj úřad stolníka krále. Zikmund z Děčína vykonával tenkrát svůj úřad královského stolníka. 10.listopadu téhož dostal od císaře nařízení, kterým musel vrátit panství Brocno u Dubé a to bez výmluv na císaře. (Archiv Český VI.493). Roku 1435 získal silou hrad Grabštejn, který následně r. 1437 se ziskem prodal.

Císař Zikmund zemřel 9. prosince 1437 jako český král. Při volbě nového krále byl Zikmund z Vartenberka rovněž přítomen a to jako stoupenec Albrechta Rakouského, který však také brzy skonal (v říjnu 1439). Při jeho korunovaci 29.června 1438 byl přítomen se svým synem Jindřichem.

Ve službách českého krále Albrechta Rakouského táhl i na jih Čech na Tábor, kde však upadl v jeho nemilost, byl zajat a předán vůdci katolického svazu Manhartovi z Jindřichova Hradce. V Jindřichově Hradci také Zikmund zemřel. Nepotvrzené zprávy uvádějí, že měl být umučen, jiné zase že zemřek hladem a jiné zase, že měl spáchat sebevraždu.
Jeho syn Jindřich z Vartenberka na Děčíně sledoval Míšenské, kteří měli mít zájem na smrti Zikmunda. Tyto míšenské voje 24. září 1438 porazil.

Zikmund z Vart. zanechal po sobě syna Jindřicha a Jana.
Jan zdědil několik míst, mezi nimiž bylo i panství Mimoň včetně mýtného práva. Oženil se s Kateřinou z Dohny a po její smrti pak s Kateřinou z Kunštátu.

Po husitských válkách bylo osídlení Vartenberk i s hradem převeden na Václava z Vartenberka, který jej prodal r. 1438 Mikuláši Sokolovi na Lemberku, který byl v období husitského hnutí táborským hejtmanem, posléze se poddal císaři a získal tak i majetek. Angažoval se rovněž pro mír v zemi. Mikuláš Sokol na Lemberku měl dvě dcery, Anežku a Kateřinu. Kateřina se vdala r. 1457 za Theobalda z Ryznburka. Tato Kateřina měla spor s majitelem Mimoně Janem z Varteberka na Děčíně pro clo, kde chtěla získat nárok jeden díl. Jan z Vart. na toto nechtěl přistoupit a proto vedl žalobu. Theobold (Kipolt) a Kateřina svědecky sice prokázali, že celní smlouva náleží ke Stráži již 40 let, nakonec však spor vyzněl ve prospěch majitele Mimoně. Stráž a Mimoň měly v minulosti společného majitele, což bylo podstatou svědeckého důkazu s odůvodněním, že celistvost společného práva na clo má být zachováno pro obě městečka i po prodeji nebo jiném způsobu rodělení obou míst. Jan z Vart. však svoji obhajobu stavěl na rodovém majetnickém právu, což rozhodlo v jeho prospěch.
Jan však měl i další spory ve věci mimoňského cla jako příkladně s pány na Tolštýně, který vedl u dvorního soudu v Praze. Veškerá doprava zboží z Lužice vedla přes Mimoň, Bělou atd, mimoňskou celní stanicí, což Tolštýnští považovali za svou škodu (Dějny Němců III.1871).

Zpočátku měl Jan mnoho sporů s Lužičany. Jeho opakované vpády do Lužice, zejména do okolí Žitavy, nezůstaly bez odezvy z druhé strany lužického Šestiměstí. Vpády na vartenberská panství a jeho plenění byla rovněž velmi častá a to po celých Čechách.
V letech 1420 až 1445 panovaly v Čechách bezútěšné časy. Majetky obyčejných lidí, a často asi jejich životy nebyly jisté před vpády silnějších sousedů, stejně jako šlechty. Jednou byl napadnut ten hrad a posléze zase druhý bez ohledu na čí straně. Proto také dochází po r. 1450 k mnohým majetkovým sporům, protože se velmi často měnící vlastnická práva v této době nestačila v zemských deskách ani zaznamenávat, čímž následovaly následné nesrovnalosti, které se jen obtížně napravovaly.
Jako důkaz pro tento stav lze uvést i samotné Ralsko.

Roku 1434 byly převedeny hrady Ralsko, Stráž, Grafenštein a několik domů v Dubé na vojevůdce sirotků Jana Čapka ze Sám. Po uzavření míru však Ralsko nepřešlo zpět na svého dřívějšího právoplatného pána Jana z Vartenberka, nýbrž do majetku Kuneše z Rozkoše z Dubu, který jej měl neprávoplatně koupit od husitských sirotků. Roku 1457 nechal Jan z Vartenberka v této věci předvolat před zemský soud syna Kuneše z Rozkoše Ondřeje, následníka majitele Ralska, který však mezitím skonal. Proto také 5.srpna téhož roku byl Jan z Vart. zaknihován úředníkem zemského pozemkového úřadu panem Doupovcem jako majitel sporných panství, hradu Ralsko spolu se všemi přináležejícími statky.

Po tomto zaknihování vznesl právní nároky Vilém z Ilburku s odůvodněním, že hrad odkoupil od zesnulého Ondřeje (Andrease) a protože dlel v cizině v královských službách v době projednávání výše uvedeného sporu, nebylo mu svědecké předvolání doručeno. Protože však nemohl doložit žádnou kupní listinu, musel od tohoto sporu odstoupit. Vilém z Ilburku byl manželem Elišky, dcery Kuneše Rozkoše a své nároky odvozoval jako dědičné právo po svém zemřelém švagrovi.

31. srpna 1457 byl Jan z Vartenberka uveden komořím na své dědictví v plném rozsahu. (Veřejné knihy v letech 1420 až 1452 s výjimkou let 1437-1439 nebyly vedeny. Obnova majetkových vztahů bylo započato opět rokem 1453. Za období výše uvedených let museli všichni majitelé panství a statků si vymoci královského stvrzení, aby mohli uvést veřejnou proklamaci svého majetkového vlastnictví. Po získání tohoto královského stvrzení bylo věcí každého jednotlivého, aby své majetky obhájil.).

Po korunovací krále Vladislava, 28. října 1453, bylo započato s revizí všech majitelů usedlostí podle výnosů zemského sněmu. Na základě možnosti této revize byly statky nevlastní matky Jana z Vartenberka, ovdovělé Anežky ze Šternberka, 6. listopadu 1453 králem vráceny a převedeny na její nevlastní syny Aleše a Zdenka ze Šternberka jako dar.
Protože však Jan z Vartenberka na Děčíně a Jindřich Berka z Dubé měli lipské Anežčiny statky fakticky v držení, ujednotili se páni ze Šternberka a to tak, že Jan z V. vyplatil 7.března 1454 za tyto statky 2100 kop a Jindřich Berka 11.dubna 1454 1500 kop.

Jan z Vart. později své nepřátelské vztahy s Lužicí ukončil a stal se zemským správcem Horní Lužice a jako takový se prokázal velmi schopný. Stal se rovněž vrchním stolníkem Českého království, uznávaným a statečným mužem a věrným stoupencem krále Jiřího z Poděbrad a jeho vyslancem.
Majitel hradu Tolštýna, Albrecht Berka, odpůrce krále Jiřího, byl pro svůj postoj jakož i své hanopisy pozván před dvorní soud, kam se však nedostavil. Král Jiří proto nechal zemským správcem Janem z Vartenberka (v pořadí 23. zemský správce) a Jindřichem Berkou z Lípy dobýt hrad Tolštýn . V červnu 1464 nařídil zanést do lenních tabulek, že Albrecht Berka z Dubé se provinil proti zemským zákonům, že se vzepřel a tímto se dopustil urážky majestátu, pročež dle zákona ztrácí své jmění a majetek. Král zabavil hrad Tolštýn se Šluknovem jakož i všechny mu přináležející statky, které propůjčil Jindřichu Berkovi z Dubé na Lípě a zemskému správci Janovi z Vartenberka.
12. března 1464 se Jindřich z Dubé zřekl královského daru a přepustil Tolštejn a Šluknov s příslušenstvím Janovi z Vartenberka; ponechal si jen Falknov s příslušenstvím.

Jan z Vartenberka zemřel na sv. Martina r. 1464 a byl pohřben v kostele bosáků v Budišíně. Na náhrobním kameni je jmenování: Jan z Vartenberka, správce Saské země a měst Budišín, Zhořelec, Žitava, Lubno, Kamenec a Libava. Zanechal dva syny: Zikmunda a Krištofa. Protože oba byli při smrti svého otce ještě mladí, jejich majetek obhospodařovala jejich matka Kateřina, rozená z Kunštátu po dobu několika let. R. 1470 pak následovalo dělení majetku, při kterém Zikmund obdržel Děčín, Kamenici, Těchlovice, Benešov (n.Pl.), Vermeřice atd., Krištof obdržel Tolštejn, Šluknov, Český Dub, Ralsko, Děvín atd. Stejně jako jejich otec, byli i oni věrni svému králi Jiřímu z Poděb., zvláště když i jejich matka byla téže náklonnosti. Krištof se oženil s Alžbětou z rodu Kunštátu. R.1467 bojovali oba bratři na královské straně proti Horní Lužici, stejně jako proti nepřátelsky smýšlejícím městům Kadaň, Roudnice a dalším.
Při bojích v letech 1468 a 1469 jim však pravděpodobně štěstěna byla méně příznivě nakloněna, protože ztratili opěrný bod hradu Tolštejn. V té době usiloval dřívější jeho majitel Albrecht Berka prostřednictvím papežského legáta Rudolf Levantského ve Vratislavi, který již r. 1467 v této věci psal Krištofovi z Vartenberka, který však se vyjádřil zamítavě. R. 1469 jim král poskytl vojenskou pomoc 6000 mužů. To byl počátek velmi tvrdých vzájemných střetnutí.
V dopise z 28.února 1469 lužickému zemskému správci Jaroslavovi ze Šternberka uvádí Zikmund z Vartenberka kacíře, který může být přiveden k pořádku jen ozbrojenou mocí.

6.února 1470 byl uzavřen mezi bojujícími stranami v Budišíně mír; Tolštejn byl zase v majetku Vartenberků. Následkem dluhů však byl Krištof přinucen prodat Tolštejn vévodovi Arnoštu Saskému. Kupní smlouva je datována 3. prosince 1471 na Děvíně, v tehdejším hlavním sídle Vartenberků. (Pro úplnost je nutno uvést, že 27. května 1481 prodal tento vévoda Tolštýn Hugoldovi ze Šlejnic, který jej daroval svému synovi Jindřichovi, který jej připojil k tzv. Šlejnické zemi, která se tímto zvětšila na 5 čtverečních mil).

V tomto čase zemřel Jan z Blankeštejna (Blanska), který byl strýcem obou bratrů, o jehož pozůstalost se nyní ucházeli. Od krále Vladislava (Jagelonského) obdrželi oba bratři 31.července 1472 za prokázané služby ještě obec Svádov. Krištof, který se prohlašoval za majitele, prodal již 25. ledna 1476 toto místo Mikuláši z Kokeritz. (Protože synové Jana z V., Krištof a Zikmund, nevydali dobrovolně přes nátlak papežského legáta Tolštejn dřívějšímu majiteli Albrechtovi z Berků, byli oba bratři legátem dány do klatby a na hrad byl vyřknut interdikt. Proto asi prodal Krištof z V. Tolštejn a Šluknov za 8300 kop grošů vévodovi Arnoštovi a Albrechtovi Saskému. 27.ledna 1472 zaplatil kurfiřt 1000 kop grošů, na zbytek pak byl dán dlužní úpis. 27. května 1481 koupil celý tento majetek Hugold ze Schleinitz. Tolštejn však byl lénem, pročež musel, byť formálně, také Krištofův bratr Zikmund toto panství v tomto smyslu být uváděn jako spoluprodejce. Tímto přešly hrad Tolštýn spolu se vsi Podluží (Tollendorf), Hlemýždí, Horní Podluží (Belmsdorf), Krásná Studánka, Krásná Lípa a Krásný Buk dnem 1o.června 1485 za 2150 kop českých grošů na Hugolda ze Schleinitz. Staré Křečany byly převedeny do zemských map. Námitky podané r. 1479 bratry z Vřesovic byly projednány 11.června 1487, byly ovšem zamítnuty.)

Roku 1478 koupil Krištof z V. od Jindřicha ze Smiřic hrad Jestřebí i s příslušenstvím za 4500 kop pražských grošů.
19.března 1475 potrestal podle jistého dopisu d.d. Rybnov u Holan Kamenický grund dvěma káděmi (tunami) slanečků, protože zde místní poskytli ubytování loupežnické tlupě. (Uvádí se, že hrad Jestřebí měl být postaven ve 13.století pány z Berků. R. 1446 přešel do vlastnictví Jana Smiřického ze Smiřic, jehož dědicové jej prodali Krištofovi z Vartenberka. Roku 1530 měl připadnou panství Zahrádky, kam náležel ještě i na počátku 20. století. Holany a Milčany byly k tomuto panství přikoupeny r. 1478. K Jestřebí náležel ve své době i zámeček Jestřebí s dvorem, Křečany a poplatné dvory, obce Horni a Dolní Provodín, pustá ves Mnichov s dvorem, dva mlýny a poplužný dvůr, vesnice Újezdec, Maršovice, Chlum, Pavlovice, Vršov, Hradiště s poli, loukami, potoky a dva rybníky (Horní Jestřebský a Karasovský), Velký Mnichovský a množství malých rybníků okolo Jestřebí a v Újezdci, dále patronát kostelů v Jestřebí, Chlumu a Pavlovicích.)
Jak je již uvedeno výše, byli Krištof a Zikmund z V. přívrženci krále Jiřího. Tato skutečnost spolu s dřívějším vzájemným nepřátelstvím uváděné od r. 1433 nezapomněli na svou zášť vůči pánu na Ralsku, třebaže tento hrad byl pouze strážní charakter. Ač hrad Ralsko byl velmi pevný a na téměř nepřístupném místě, byl dobyt přes jeho silnou posádku a dobré zásobování. Jak tomu došlo, bude uvedeno na jiném místě spolu s dalším jeho osudem. Stalo se tak při tažení Lužických do Čech v roce 1468.

10. prosince 1481 prodal Krištof z Vartenberka Ralsko (horu, hrad a velkostatkem) za 100 kop grošů Janu Sedlickému ze Sedliště. Při předávání v pozemkových mapách však vznikl spor, protože Ralsko pro loupeže a krádeže dřívějšího majitele J.Minkirze prohlásil za královský volný majetek, který předal do majetkuobce Stráže Leonard z Guttensteinu. Jmenovaný však zemřel a hrad nárokoval roku 1487 Šťastný Skalský z Valdštejna. Jeho syn Jindřich, který převzal tento hrad s přináležejícími statky však nemohl věcně doložit, že Sedliště je od r. 1489 prokazatelně jeho dědické a kupní právo.

Dědicem Leonarda z Guttenštejna byl jeho syn Burian, který se později vzpíral prodeji Ralska. R. 1500 byl při jednom turnaji zabit. Páni ze Sedliště mají pocházet z Kladska.
Protože oba bratři Zikmund a Krištof z Vartenberka měli velké dluhy, prodali také Děvín jakož i statky v České Kamenici Krištofovi z Talkenberka. Krištof, který r.1471 se vzdal utrakvismu (středověké křesťanské reformní hnutí usilující o podávání tzv. svátosti pod obojí), vykonal pouť k hrobu apoštola sv. Jakuba do St.Jago de Compostella ve Španělsku, navštívil Řím a Jeruzalém čímž prokázal, že náleží k pravověrným stoupencům katolické víry. R. 1483 nechal postavit kostely v Benešově (n.Pl.) a ve Svádově.

Krištof, stolník království Českého, zemřel r. 1489. Krátce před svojí smrti koupil od Buriana z Guttenštejna ještě Stráž, kterou obdržel jako dědický podíl jeho starší syn Jan. Druhý syn se jmenoval Václav. Jan obdržel vedle Stráže ještěˇmajetek Českého Dubu. Jan se narodil 2. května 1480 a byl ženat s Veronikou z Leskovce. (Balbin uvádí, že Jan, Václav a jejich strýc Zikmund koupili Stráž společně a navíc měli získat i Loukovec. Při dělení panství měl Stráž získat Jan, Václav Loukovec a Rybnov u Holan a jejich strýc Zikmund Jestřebí.)

Zikmund, bratr Krištofa, se stal po smrti bratra dědičným stolníkem a v letech 1490 až 1504 a 1508 až 1512 zastával úřad hornolužického zemského správce v Budišíně. Zde se dostal do tísnivých dluhů, které jej přinutili prodat panství Děvín za 60 000 kop grošů Zikmundovi Trčkovi. Zikmund se posléze stáhl z veřejného života a zbytek svého života setrval na zámku v Lípě. Zemřel roku 1519 bez mužských dědiců a svoje místo posledního odpočinku našel v městském kostele v Děčíně. Jeho dcera Jana zemřela r.1501.

Ani synové Kryštofa z Vartenberka, Jan a Václav, se dostávali do finančních problémů, takže i oni museli své statky prodat. Roku 1500 je zaznamenáno, že Stráž je v majetku pána z Guttenštejna, Ralsko v majetku pánů ze Sedliště, Děvín v majetku Krištofa z Talkenburgu a Mimoň v majetku Ulricha z Bibrštejna.
Své statky získávali zpět jen velmi těžko, dlouhodobě a ještě ne všechny. Zpět získali Stráž a roku 1511 také Děvín. Aby získali zpět Děvín, museli však r. 1504 znovu prodat město a hrad Stráž s dvorem, Dubnici, Noviny, Pertoltice, Grunov, Luhov a dvůr Sedliště za 4 250 kop českých grošů Bartoloměji Hiršchbergerovi z Königshainu.

obr109

Rodokmen pánů z Vartenberka (dle Jos. Tilleho 1905)

Zpracoval : Osvald Hons ©

Počet komentářů: 0  Komentáře ...
Autor: Osvald Hons
Přečteno: 1291x 
Zpět na předešlou stránku

© Pep@k 2005

 
Reklama

Zajímavé odkazy
www.alkehol.cz
Alkehol
oblíbená kapela


www.skrleta.com


i-noviny
Město z odprodeje akcií spořitelny získalo přes 55 milionů korun
Podpořte na koncertě ZUŠ Česká Lípa dobrou věc!
V Krajské vědecké knihovně v Liberci vyhlásili nejlepší knihovny
Hudební dárky od Lípy Musicy