MIMOŇSKÉ DISKUZNÍ FÓRUM

Krátké zprávy
Listopadový zpravodaj
13.11.18 12:27 Pep@k

Nezvykle brzo byl zveřejněn listopadový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady
ZPRAVODAJ ŘIJEN 2018
26.10.18 16:02 Pep@k

Opět na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 23.10. říjnový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
ZPRAVODAJ ZA ZÁŘÍ
04.10.18 12:35 Pep@k

Teprve na základě připomínky na městském webu se podařilo městu zveřejnit 3.10. zářijový zpravodaj. Tak se na něj podívejte tady a tady.
Obce Stráž p. Ralskem
oficiální stránky

Stráž p. Ralskem
neoficiální stránky

Město Ralsko

Noviny p. Ralskem

Vyhledávání
TOPlist
 

zpev

 Kronika Mimoně - díl čtvrtý
Publikováno:  18. října 2016

historieVe čtvertém pokračování kroniky zpracované kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme jak je na tom vodstvo, flora a fauna okolo Mimoně.

Povodí a podzemní voda
Voda jako nerostná surovina, jedna z nejdůležitějších tekutin pro život, je v našem městě ve velké zásobě. Od severu, od Srního potoka, přitékající Ploučnice a do ní vtékající Panenský potok (od Pertoltic) protéká katastrem města od pradávna. V dávnověku však dle geologického bádání měl tok Ploučnice směřovat do Jizery mezi Kuřívody a Bělou. V důsledku snižování průtočnosti mělo dojít k postupnému zanesení koryta, k tomu se přidala i tektonická činnost a výsledkem byla změna jejího toku ve směru, jak jej známe nyní.

Pískové podloží a toky vytvořily v katastru města a jeho nejbližším okolí množství zdrojů pitné vody, které se projevují jako prameny v některých místech. Ty jsou podporovány podzemními prameny, které se nacházejí v pískovcovém podloží. Tyto prameny vytvořily v našem městě dva samostatné krátké potůčky. V zámeckém parku poblíž bývalé bažantí hájovny vytékal pramen, který jako potůček tekl souběžně s Ploučnicí a před rybníkem vtékal do jejího toku. Druhý potůček vyvěral v prostoru bývalých luk západně od Křížového vrchu a tekl pod jižním úpatím tohoto vrchu směrem na východ, kde se stáčel do toku Ploučnice. Oba potůčky lze ještě zaznamenat, přestože po regulaci Ploučnice ztratily svůj pramen. V zámeckém parku koryto stahuje vody z močálovité louky a pod Křížovém vrchem ukazují bývalý tok dnes již jen zde dosud stojící stromy.

kronika35

Pramen v Zámeckém parku poblíž bažantí hájovny (ze 17. století). Dnešní stav pramene je stresující.

kronika21

Most pod Křížovým vrchem přes potůček pod Křížovým vrchem kolem roku 1900

Vedle výše uvedených tekoucích vodních ploch se nacházely v katastru města dva velké rybníky, oba s ostrůvky uprostřed. Na severovýchodě byl zřízen na sklonku 16. nebo počátku 17. století rybník (Fischerteich), který byl napájen samostatným náhonem od Srního potoka, který vedl podél úbočí východního břehu údolí toku Ploučnice. V Srním potoce byla na sklonku 16. století zřízena kamenná přehrada, která rozváděla vody Ploučnice do umělého náhonu pro zřízený tzv. Horní mlýn. Tato malá přehrada zajišťovala plynulý přítok na tento mlýn a současně i přítok do rybníka. Zbytková voda protékala dosavadním přírodním tokem meandrů v lukách tohoto údolí, který vytvářel prostor pro rozliv v případě povodní. Tento rybník byl majetkem hraběte z Hartigů, který jej r. 1933 přenechal za úplatu městu. Město jej však mělo již od r. 1923 v pronájmu, kdy jej přestavěl na městské koupaliště. Výtok z tohoto rybníka sbíral vody z lužního lesíka a vtékal u jižního oblouku Zámeckého mostu do Ploučnice.

kronika22

Bývalý náhon od Srního potoka k Hornímu mlýnu. Dnes zde vede cesta podél zahrádek pod Sídlištěm Letná

Druhý rybník, jehož založení nebylo dosud dohledáno, byl tzv. zámecký rybník na jižní straně zámeckého parku poblíž Ploučnice. Ten byl zásobován vodou z vlastních pramenů na jihovýchodní straně, z nichž s velkou pravděpodobností byly nejvydatnější v sedmdesátých letech dvacátého století zasypány, čímž se současně zmenšila velikost (cesta kolem rybníka měřila 535 m). Tím se stalo, že nebylo možno již zajistit odtok na západní straně v hrázi. Po regulaci Ploučnice, v témže období, jejíž hladina se podstatnou měrou snížila, došlo ke snížení hladiny i v tomto rybníce. Vedle těchto dvou rybníků zde byl zřízen ještě malý sádkový rybník východně od železniční tratě ke Starému nádraží před přejezdem na silnici do Kuřívod, který byl napájen potůčkem tekoucím od Křížového vrchu.

kronika23

Koupaliště kolem roku 1930

kronika24

Zámecký rybník od cesty z hráze na západní straně. Zcela vpravo je část ostrůvku, v pozadí je vidět rákosový porost.

Tok Ploučnice před dnešním Poštovním mostem byl rozdělen do dvou ramen přírodním ostrovem, na kterém byla již v 16. století zaznamenána palírna kořalky. Na pravém obtoku ostrova byl v témže období postaven tzv. Dolní mlýn. Na horní straně ostrova, na levém obtoku byl zřízen jez, čímž se hladina toku Ploučnice zvedla a v požadovaném množství vody protékala pravým obtokem jako náhonem na již uvedený Dolní mlýn. Odhon pak směřoval na dolní straně ostrova zpět do Ploučnice. Tento náhon byl v provozu ještě v padesátých letech 20. století. Dnes tuto skutečnost připomíná pouze ještě název Mlýnská.

kronika25

Dolní mlýn. Odhon tvořil pravý obtok ostrova, který je na obrázku vpravo. Zcela dole je vidět jak se pravý obtok (odhon) stáčí doleva k levému obtoku Ploučnice.

Kdy byl postaven dvojitý jez na Ploučnici pod Englbergem není známo. Každopádně je zaznamenáno že tento jez převáděl vody umělým korytem směrem na jih a byl využit při stavbě dvou železničních mostů přes údolní nivu Ploučnice v r. 1883 při stavbě lokální železniční tratě Lípa - Mimoň.
Město bývalo známo velkým množstvím vlastních studní, které zásobovaly obyvatele města. Před 100 lety bylo zaznamenáno na 300 vyhloubených studní. Podle jejich hloubky lze celkem jistě zjistit profil podkladového pískovce. Průsakové vody Ploučnice se nacházejí až u dnešní silnice do Vranova a v celém údolí toků Panenského potoka a Ploučnice. Hloubka těchto studní dosahuje max. 5 metrů. Důkaz o tom, že se jedná o průsakové vody dokladuje skutečnost, že mnohé studně, které se zachovaly v této lokalitě, ztratily po regulaci Ploučnice v sedmdesátých letech 20. století vodu, takže po prohloubení asi o 1 m tyto opět vykázaly četnost vody.
Vedle těchto průsakových vod se nacházejí vody v pískovcovém podloží, které jsou však vedeny v různých pramenných vodotečích o malém průměru a v podstatě ve dvou vrstvách. Četnost vody je rozdílná. Horní vrstva, která vede obecně ve směru východ – západ je méně četná, dolní vrstva ve směru sever – jih je několikráte četnější. Toto zvodnění vytváří síť vodotečí, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 10 – 20 m.

kronika26

Pohled na zdymadlo a jez na Ploučnici z budovy jatek kolem roku 1938. Za plotem jatek vpravo vedla asi 2m široká cesta se zábradlím a za ním hned tekla Ploučnice. Tato cesta vedla k mostu přes Ploučnici a dále ke Křížovému vrchu. Od brány (vlevo) vedla zeď a za ní cesta, která byla stejná jako za plotem. Od brány vedl most přes slepé rameno Ploučnice směrem k Hornímu zámku na Englově vrchu (vlevo)

Hloubka těchto vodotečí je dána výškou terénu a pohybuje se od 7 do 25 m. Pod touto vrstvou podpovrchového zvodnění v hloubce přibližně 70 až 90 metrů se nachází obrovské ložisko tzv. Turonského zvodnění, což je vysoce kvalitní pitná voda, nevyžadující žádné úpravy. Pod tímto ložiskem se nachází ještě další zvodnění, které je označováno jako Cenomanové. Toto je však radioaktivní a pro obecnou potřebu vyžaduje další chemickou úpravu, odstraňující radioaktivní a další složky škodlivé lidskému zdraví. Vodní zdroje se vedle katastru Mimoně nacházejí i v okolí a to i ve výše uložených lokalitách. Kronikář Balbín ve svých pojednáních uvádí, že při svých návštěvách v našem kraji zaznamenal vodní zdroje i na samotném Ralsku. Johan Anton Düring (1806-1863) ve svém díle Beschreibung von Niemes und der Umgebung uvádí, že se hluboká studna měla nacházet na prvním nádvoří hradu. Tento údaj však není doložen současným geologickým průzkumem. Jedna skutečnost je však prokázána. V čedičovém loži se nalézá prohlubeň se stojatou vodou, u které nikdy nebyl zjištěn pokles její hladiny. Při opravách hradu v letech 1936 až 1938 však byla voda pro stavební práce dopravována hasičským sborem pomoci hasicího přepravního zařízení vody.

kronika27

Zásobník na vodu na hradě Ralska v r. 2003

Na speciálních mapách, jako př. Kummergebirge od Josefa Matouscheka z r. 1929 je ve výšce 600 až 625 m na jižní straně Ralska zaznamenán tzv. Edmundův pramen, a poněkud východněji ve výšce kolem 550 m další pramen označen jak Ralský pramen. Podle vzpomínek starousedlíků jsou zde zaznamenány další četné prameny, které však byly bohužel při geologických vrtech mnohdy strženy. Mezi ně náležel i tzv, pramen Kuks, který zásoboval první vodovod v obci. Samotný Vranov sice nemá tekoucí vodu, avšak měl na 5 rybníčků. Na podzemní vody pramenitého charakteru je celá lokalita velmi bohatá.
Ploučnice se řadí mezi nejvodnatější vodní toky své velikosti. Vyvěrá asi 400 m severně od Jenišovského mlýna v malém vývěrovém rybníčku hlubokém asi 1,5 m poblíž silnice z Osečné do Druzcova, vpravo před odbočkou do Janova Dolu u Osečné. Skutečný pramen je však v močálech na jihozápadním úpatí Ještědského hřbetu pod Ještědkou za tzv. Dělanou cestou, západně od Pramene lesních panen.
kronika28Pramenný rybník Ploučnice u Janova Dolu

Tok Ploučnice se od tohoto pramene vine lesem až do Hořeních Pasek, kde podtéká silnici na Výpřež a podél turistické cesty Karoliny Světlé stéká do místa svého vývěru. Podél této cesty se však tok ztrácí v podzemí. Pouze v období zvýšeného stavu povrchových vod je koryto Ploučnice zaplněno. Podzemní vody jsou však mnohem mocnější nežli povrchový tok, takže množství vody právě ve vývěrovém rybníku je tak mocný, že v minulosti stačil pohánět hnací kolo již výše uvedeného Jenišovského mlýna. Ve starých záznamech se uvádí, že poháněl i dva vodní mlýny v 1 km vzdálené Osečné.
Za Osečnou teče Ploužnice západním směrem přes Lázně Kunratice, Chrástnou, Břevniště, Utěchovice, Hamr a Stráž p.R., kde se její tok násobí přítokem Ještědského potoka od Dubnice. Ještědský potok vyvěrá západně od Druzcovského potoka, levý přítok Ještědského potoka, pod Výpřeží na severozápadní straně Ještědského hřbetu, protéká Křížany, Žibřidicemi a Dubnicí a množstvím vody při soutoku přesahuje vody Ploučnice.
Od Stráže p.R. teče Ploučnice loukami u dvora Malé Rálsko, poté romantickou průrvou Pekelného jícnu u Novin, stáčí svůj tok na jih k Srnímu Potoku a Mimoni, kde se u Zámeckého mostu do ní vlévá Panenský potok. Soutok obou toků vytváří vidličku s dvěma hroty. Toto místo bylo až do roku 1850 označováno jako počátek Ploučnice. Geologové považovali oba toky za stejně velké se stejnou vodnatostí. V místech dnešního Srního potoka se také tok Ploučnice označoval jako Srní potok, protože sem chodily srny pít.

kronika29

Tok Ploučnice Pekelným jícnem u Novin p.R.

kronika30

Soutok Ploučnice (vpravo) a Panenského potoka kolem roku 1975 při regulaci toku Ploučnice

V období konce 19. století se uvádělo, že jižně od města, na hranici katastru s obcí Ploužnice se do Ploučnice vléval Svébořický potok, který vyvěral poblíž Ostrožských kamenů na katastru Svébořic, který při svém toku napájel Novodvorský a Hvězdovský rybník. Svébořický potok však se uvádí později jako Hvězdovský potok a později v úseku od soutoku s Ploužnickým potokem až po soutok s Ploučnicí jako Ploužnický potok. Poslední jmenovaný pramení v močálech západně od bývalé obce Okna vpravo od silnice Mimoň-Okna-Jabloneček.
Ploučnice, která představuje celou jižní hranici katastru Mimoně, teče dále severozápadním směrem na Českou Lípou, Horní Polici, Benešov (n.P.) a ústí pod děčínským zámkem do Labe. Její celková délka činí 74 km, plocha vodního toku obnáší 111 ha.
Panenský potok vyvěrá poblíž Rynoltic, protéká Lvovou, Jablonným, Valtinovem, Brništěm, Grunovem, Pertolticemi a u Zámeckého mostu se vlévá do Ploučnice.<obrazek id="číslo" zarovnani="nastred">Panenský potok mezi mosty
Písečným a Zámeckým kolem roku 1945

Podíl velikosti ploch Ploučnice, Panenského potoka a Ploužnického potoka na území katastru města uvádí následující přehledná tabulka:

kronika32


Řečiště Ploučnice v lukách za městem pod Píšťalovou skálou a následně bylo v minulosti podstatnou měrou zúžené, což způsobovalo při velkých vodách menší propustnost a ta způsobovala povodně. Dávná touha obyvatel byla naplněna až regulací Ploučnice v celé délce na katastru města v druhé polovině 20. století, takže uvedené hodnoty ve výše uvedené tabulce jsou pro dnešní stav pouze orientační.

kronika33

Ostrůvek na koupališti, v pozadí je západní hráz (1946)

kronika34

Zámecký rybník s ostrůvkem uprostřed od jihovýchodu (~1946)

Říše rostlin
Naše krajina patří k chladnějšímu zeměpisnému pásmu. Isoterma činí + 6,5o R = + 8,1 0C průměrné roční teploty.
Dlouhodobě sledovaná průměrná teplota letních měsíců byla v období 19. století 13o R nebo-li 16,25o C. Tato skutečnost velmi příznivě působí na růst rostlin našeho vegetačního pásma.
Z lesních stromů je v okolních lesních porostech nejvíce zastoupena borovice, méně pak smrk. Jedle a modřín se vyskytují málo. Z dalšího stromového porostu s vyskytuje hojně bříza, břehy toků byly zastoupeny vrbami, olšemi. Jako další druhy listnatého porostu jsou zastoupeny javorem, jeřabinou, topolem, lípou, kaštanem, jilmem, daří se dubu i buku. Akát je zastoupen jak ve formě keře tak i stromu. Z keřovitého porostu se daří modrému i černému bezu, jeřabině, hlohu, šípku, trnkám, lískovým ořechům, kalině, divokému vínu a dalším.
Z ovocných stromů se daří třešním, višním, různým druhům švestek, jabloním i hrušním, místy i ořešákům, broskvoním a meruňkám. Víno je místy pěstováno jako pnoucí na jižních zdech domů, jeho výsledek je však odvozen od počasí. Velkoplošné pěstování ovoce se zaměřuje pouze na určité druhy jablek.
Malovýroba v zahrádkách se stále rozvíjí.
Z drobného ovoce se daří jahodám, angreštu a rybízu, malinám a ostružinám. Největším přínosem pro zdejší obyvatelstvo byl v minulosti sběr borůvek a brusinek. Jako příklad lze uvést záznam, že v r. 1903 bylo celkem nasbíráno, mimo domácí spotřebu, přes 300 q borůvek, které byly distribuovány do všech okolních zemí.
Vyhledávaným artiklem v okolí je sběr hub, zvláště pak hřibů, kterých bylo v určitém ročním období zaznamenáno jednou menší firmou jako denní produkce přes 2 q.

Z obilovin se pěstuje žito, oves, ječmen, v menším množství pšenice, pohanka, řepka, dále hrách, boby a čočka. Pěstoval se rovněž len, jehož produkce však klesá.
Z dalších rostlinných polních kultur je nutno jmenovat především brambory, krmnou řepku, zelí, mák a různé druhy jetele. Celkově se dařilo i pěstování cukrové řepy, které však bylo pěstováno nepravidelně.
Velkoplošné pěstování zeleniny v kraji není provozováno, péče je jí věnována především v zahradách.

Divoce rostoucích rostlin a trav je velké množství. Z mnoha druhů je možno zmínit se alespoň o známých léčivých bylinách jako je mateřídouška, řebříček, pelyněk, kukačka lékařská, řepík, zeměžluč, maceška, ibišek a mnoho dalších. Počet zde se vyskytujících rozličných rostlin může obnášet 1300 až 1400.
Význačná osobnost a mimoňský rodák dr. Lorinser, botanik a znalec rostlin našeho kraje uvádí, že se zde nachází 246
základních druhů divoce rostoucích rostlin, z nichž každý druh má množství dalších podruhů.

Zvířena
Zastoupení zvířeny v našem kraji je prakticky stejné jako i v jiných oblastech našeho zeměpisného pásma na evropském kontinentu.
Z šelem je zde zastoupena především kuna lesní, tchoř, lasice, liška, jezevec a vydra. V dávné minulosti se zde vyskytoval i medvěd a vlk. Poslední velký medvěd však byl skolen 16. května 1679 na Ještědu, poslední skolený vlk byl zaznamenán 12.února 1599 ve vřesovišti u Doks.
Z lovné zvěře se zde hojně vyskytoval především zajíc, srna, koroptev, divoká kachna, sluka, tetřev, jeřábek a mnoho jiných druhů. Bohužel některý druh je v současnosti dosti vzácný jako příkladně tetřev.
Ze zpěvného ptactva jsou nejrozšířenější skřivan, kos, drozd, červenka, hýl, čížek, špaček, pěnice, sýkorka, stehlík, hýl, křepelka a další. Dále je zde mnoho vrabců, vlašťovek, konipásků, vran, strak, kavek vedle jednotlivě se zde vyskytujícího dudka, čejky, kukačky, datla, střízlíka, racka, divokého holuba a dalších.
Z dravců jsou nejznámější jestřáb, krahujec, sýček, sova a sokol, výjimečně se zde vyskytuje i výr. Vzácností je se zde vyskytující se i Orel.
Na loukách podél Ploučnice nejsou vzácností čápi, kteří někdy hnízdí na komínech zaniklých firem, pokud je nevyžene člověk.
Z malých savců je možno vyjmenovat veverku, krtka, myš, krysu, jež-a, sysla a mnoho dalších.
Na loukách se nacházejí obrovské reje početně se zde vyskytujícího hmyzu a rozličných druhů motýlů.
Z obojživelníků lze zde uvést různé druhy žab, mloka zemního i vodního, zelené a šedé ještěrky, užovku, slepýše a zmiji. Měla se zde vyskytovat i želva, není však uvedeno jaká čeleď.
V řekách se vyskytuje štika, úhoř, okoun, lín, bělice, kapr, pstruh a další druhy. Hojně se v potocích vyskytoval i rak, který se však v současnosti stává vzácností. V početných bažinách se nacházejí ještě vedle vodních brouků i výjimečně koňské pijavky.
Mezi domácími zvířaty nacházíme všechny běžné druhy, které se zde vždy chovali. Mnohdy již nemají své poslání jako dříve, jako příkladně koně či skot jako tažná zvířata, ale pěstují se z jiných důvodů. Mezi užitková vedle již uvedených se jedná o prasata, ovce, kozy, králíky, husy, kachny, slepice, krůty, holuby atd.
V poslední době se významnou měrou rozšířil již i dříve rozšířený chov včel. Mimoňský spolek včelařů na počátku 20. století měl na 60 členů, kteří obhospodařovali r.1902 359 úlů. R.1979 byla zaznamenáno 53 členů a 317 včelstev.
Zpracoval : Osvald Hons ©

Počet komentářů: 1  Komentáře ... (poslední: 20. října 2016 15:57)
Autor: Osvald Hons
Přečteno: 1362x 
Zpět na předešlou stránku

© Pep@k 2005

 
Reklama

Zajímavé odkazy
www.alkehol.cz
Alkehol
oblíbená kapela


www.skrleta.com


i-noviny
Město z odprodeje akcií spořitelny získalo přes 55 milionů korun
Podpořte na koncertě ZUŠ Česká Lípa dobrou věc!
V Krajské vědecké knihovně v Liberci vyhlásili nejlepší knihovny
Hudební dárky od Lípy Musicy