Nevšiml jsem si, že by toto výročí bylo někdy někde zmíněno.
Vranovská álej letos slaví 120 let od svého vzniku.
Podívejme se ve stručnosti, jak k tomu došlo, neboť podklady k této události nejsou ani v Tilleho kronice.

U příležitosti 50. výročí vlády rakouského mocnáře, císaře Františeka Josefa I. byla založena mezi Mimoní a Vranovem lipová álej. Tuto álej, širokou 6 m, lemovanou po obou stranách lipami, vysázel Mimoňský okrašlovací a sázecí spolek.
Mimoňský továrník Artur Fischel přispěl na vybudování áleje nemalou částkou 5 000 K.
Álej byla slavnostě otevřena v roce 1898.

Kamarád Osvald Hons mi při této příležitosti poskytnul básničku, která se týká této áleje.
Její autorka je rodačka z Vranova, paní Růžena Schäferová.

Vranovská lipová álej

Pod korunami rozkvetlých lip
bývalo báječné do školy jít.
Ty lípy tam stojí už víc než sto let,
vždyť sázel je praděd a s ním i děd.

Táta často vzpomínal,
jak jim chléb se škvarky nosíval.
Každý přiložil ruku k dílu
i kluci zkoušeli svou sílu.

Když praděd přestřihl k aleji šňůru
celá vesnice byla při tom - vzhůru!
Brána do světa se otevřela,
ves pod Ralskem se změnila celá.

Každý tenkrát chtěl jít s dobou.
Mít kolo - stalo se velkou módou.
Do práce, do města, na pole
jezdilo se na kole.

Škoda, že v každé rodině
bylo jen kolo jediné!
My děti jsme šanci neměly,
pěšky jsem dál chodit musely.

Jedině, když byla v Mimoni pouť,
mohly jsme na kolo nasednout.
Já jsem se vepředu v košíku vezla
a sestra za mamku na nosič sedla.

Tři na jednom kole - hotový zázrak!
Mamka jen doufala ve šťastný návrat!
Stromy se míhaly, vlasy nám vlály
a nám se splnilo, co jsme si přály.

To stromořadí pod Ralskem -
kéž věčně tu bude stát!
Rádi se budeme vracet sem
nechat si o dětství zdát.