I N Z E R C E

Krátké zprávy
ŘÍJNOVÝ ZPRAVODAJ
11.10.24 09:17 Pep@k
PRÁZDNINOVÝ ZPRAVODAJ
08.07.24 07:39 Pep@k
Obce Stráž p. Ralskem
oficiální stránky

Pertoltice p. Ralskem
oficiální stránky

Město Ralsko

Noviny p. Ralskem

Vyhledávání
TOPlist
 
 Kronika Mimoně - díl jedenáctý
Publikováno:  28. listopadu 2016

historieV dnešním jedenáctém pokračování kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dorazíme peníze a budeme se věnovat mírám a váhám. Tato kapitola je trochu obsáhlá a podrobná, ale již v příští se budeme plně věnovat městu Mimoni a to jeho držitelům.

Se vznikem Československého státu 28. října 1918 dochází i k vytvoření vlastní státní měny. Protože nebylo možné z technických důvodů ze dne na den vydat okamžitě i nová platidla nově vzniklého státu, zůstala dočasně v platnosti dosavadní platidla, to je mince a bankovky rakousko-uherské zlaté korunové měny, která byla zavedena 2. srpna 1892.

Jednalo se jak o mince rakouské i uherské emise hodnot a tzv. bronzové mince 1 a 2 h (haléř), niklové mince 10 a 20 h, válečné železné 2 a 20 h a 10 h uherské, mosazné 10 h, dále pak stříbrné 1, 2, a 5 K (koruna), stříbrné zlatníky a zlaté 10, 20 a 100 K. Mince drahých kovů byly na začátku války tezaurovány, později k nim přibyly ještě i mince niklové. Z bankovek byly v té době platné hodnoty 1K (vydané r. 1916), 2 K (1914+1917), 10 K (1904+1915), 20 K (1913), 50 K (1902+1914), 100 K (1912) a 1000 K (1902).

obr94

Rakouské korunové mince z konce rakousko-uherské monarchie, které platily po vzniku ČSR r. 1918 až do vydání vlastní československé měny.

K nim přibyly ještě i vytištěné bankovky 25 K a 200 K vytištěné těsně před 28.X,1918. (27.X.1918 ! ). Neplatnou bankovkou na nově vzniklém území ČSR však byla nová bankovka hodnoty 10 K, protože byla vydána až po vzniku ČSR a to 2. listopadu 1918. Bankovky však byly nesměnitelné za zlato pro jejich inflační charakter v důsledku válečných událostí, kdy byly tyto dotiskovány bez příslušného krytí. Další bankovky s nominálními hodnotami až 10.000 K byly neplatné.
Československá měna však poměrně brzy nahradila tyto dosud platné bankovky a mince. Jako vůbec prvním oběživem byla 100 Kč bankovka vydaná 7.7.1919, jejímž autorem je Alfons Mucha, který měl spodobnit na rubní straně svojí manželku. Druhou bankovkou byla hodnoty 5000 Kč (7.9.1919). Do konce roku byly posléze vydány ještě bankovky hodnot 1 Kč, Kč, 500 Kč, 50 Kč a 1000 Kč. První mince byly vydány až 18.2.1922 hodnoty 20 h a 50 h (haléřů) jako 12. a 13. vydané čsl. oběživo a 31.5. též mince hodnoty 1 Kč. Ostatní mince hodnoty 10 h, 5 h a 2h byly vydány následující roky. První československé bankovky vydané do února 1920 byly v následujících letech postupně nahrazovány. Na oběživu byla koruna československá uváděna zkratkou Kč.
Zákonem č. 166/29 Sb ze dne 7.11.1929 bylo stanoveno, že 1 Kč je hodnocena obsahem 0,04458 g zlata., čili 1 kilogram zlata má hodnotu přibližně 22431,58 Kč.

obr95

obr96

Horní obrázek ukazuje první československou bankovku vydanou 7.7.1919 hodnoty 100 Kč, jejíž autorem byl význačný český malíř Alfons Mucha. Dolní obrázek ukazuje druhou vydanou bankovku hodnoty 5000 Kč, vydanou 7.9.1919.

10. října 1938 byla Mimoň a celé území Sudet přičleněno na základě Mnichovské dohody k Velkoněmecké říši. V tento den vstoupil na celé toto území Wehrmacht (německá armáda), který tímto aktem obsadil současně nově vzniklé hranice.
15. listopadem byla ukončena na celém tomto území platnost československé měny, která byla nahrazena v plném rozsahu tehdy platnou měnou říšskou markou (RM)a příslušnými jednotkami německými feniky (Pf). Po záboru zbytku ČSR a odtržení Slovenského státu 15. březnu 1939, platily na území Protektorátu Čechy a Morava nadále peníze 1. republiky, které však byly na Slovensku velmi brzy nahrazeny vlastní Slovenskou korunou (Ks). V Protektorátu Čechy a Morava výměna trvala mnohem déle a ukončena byla prakticky až r. 1941. Všechny tyto vynucené měny na všech územích bývalé ČSR ztratily svojí platnost. bezprostředně po skončení 2. světové války. 4. července 1945 byla obnovena v plném rozsahu platnost československé koruny a haléře z 1. republika ČSR. V roce 1953 byla provedena úplná měnová reforma, kdy zkratka Kč byla nahrazena zkratkou Kčs. Platnost této měny platila pro celé území tehdejší ČSSR a posléze i ČSFR až do r. 1993, kdy proběhla další zásadní měnová reforma v důsledku rozdělení ČSFR na dvě samostatné republiky Česká republika a Slovenská republika. Na našem území vznikla nová měnová jednotka a to Koruna česká čili se zkratkou Kč, jejíž platnost dodnes trvá. Na Slovensku byla obnovena Slovenská koruna - Ks.

obr97

Mince vydané 1. Československou republikou, které měly na území Mimoně po vřazení do Velkoněmecké říše 10. října 1938 platnost do 15. listopadu 1938.

Různé o penězích :
Co je to zlámaná grešle ?

Na první pohled by se dalo říci, že se jedná o slovní výraz pro vyjádření nějaké velmi nepatrné hodnoty pro něco. Skutečně se to také tak bere, ale grešle byla skutečně platná malá měděná mince, jejíž hodnota, vyražená na minci však neodpovídala její skutečné hodnotě bereme-li v úvahu, že tehdejší mince mívaly svojí hodnotu vyjádřenou nikoliv vyražením hodnotového čísla, ale skutečnou hodnotu obsaženého kovu. Tato grešle náležela mezi první tzv. měděné plíšky, jejíž hodnota byla pouze nominální. Proto tedy tento měděný plíšek měl ve své době téměř nulovou hodnotu a pokud se rozlomil, tak jeho hodnota byla ještě nižší. Přesto tato mince - EinGreschl (jedna grešle) má historický význam pro české mincovnictví. Jedná se totiž o poslední minci, která ukazuje zašlou slávu českých mincí. Na druhé straně však lze také vyčíst postoj tehdejšího mocnářství k českému národu, když mu přiřazuje nejnižší hodnotu. Grešle měla hodnotu 3/4 krejcaru. Grešle se začaly vyrábět v pražské mincovně roku 1759, do oběhu byla dána měnovou reformou v roce 1760 a naposledy byla ražena roku 1782. Grešle vydávané v období let 1760 až 1768 jsou označovány jako Tereziánské, protože je vydala císařovna Marie Terezie za své samostatné vlády. Naopak mince za samostatné vlády císaře Josefa II. byly označovány jako mince Josefovské, kam patří i grešle z let 1781 a 1782. Na této minci, grešli, jsou totiž naposledy uvedeny symboly české státnosti, znaky země české, moravské a slezské. Jaký je rozdíl v pojetí Tereziánského a Josefovského období je vidět na výše uvedených obrázcích, pořízených z originálu. Pro lepší rozlišitelnost jsou zvětšeny. Tyto měděné plíšky byly silné v rozsahu 2,6 mm (1760-68) a 1,5 mm (1781 a 1782). Průměr činil v rozsahu 23 mm ± 0,3 mm.

obr97

obr98

Tereziánské grešle (1760-68)

obr99

obr100

Josefovská grešle (1781 a 1782)


Penězokazectví
bylo známé nekalé řemeslo již v dávných dobách. I v našem okolí se takováto dílna nacházela. Uvádí se, že po dobytí Ralska roku 1468 Lužičany, měl roku 1476 opuštěný hrad Ralsko obsadit jistý padělatel mincí jménem Jan Minkirsch z Kladska, který zde spolu se svými bratry měli razit falešné mince a jistý šedesátiletý muž z Kuřívod, měl tyto falešné peníze v blízkém i vzdáleném okolí obchodem směnit. Uvádí se též, že podobnou činnost na Ralsku měl provádět jistý písař Václav z Lípy, který zde měl spolupracovat s Heinzem z Dubé. Existuje výpověď hornolužického šlechtice Ladislava Nuchterwicze, který uvádí, že na hradě Roel (Ralsku) se razily groše, velké a malé feniky a také zlaťáky, že zde byl jistý Heincz z blízké vesnice a také jistý Václav a písař z Lípy. Občana z Kuřívod uvádí jako dlouhého a hubeného neurčitého věku, jež nosí falešné mince po zemi a kupuje za ně zboží.

Poklady

Touha po zbohatnutí nálezem pokladu provází lidstvo asi od jeho samého počátku. Nejinak tomu je i v našem městě a okolí, kde se v souvislosti s poklady vypráví několik příběhů, které však jsou většinou jen vyprávěním pro dlouhou chvílí, kdy ještě společnostem nevládl ani rozhlas ani televize. Že však mnohdy tato vyprávění vedla ke skutečnému hledání podkladů jakéhokoliv druhu, to jsou skutečné příběhy..

obr101

Ralsko kolem roku 1450. Obraz byl instalován v zámku v Mimoni

O skutečném nálezu pokladu mincí je psáno již v úvodu této části. Jak uvádí Vladimír Peša v publikaci Bezděz 2007, jednalo se o dva různé nálezy. Roku 1893 byl učiněn nález sahající do konce 12. století jak výše uvedeno, druhý nález pokladu roku 1895 při úpravě školního hřiště a nález měl spadat do období 2. poloviny 15. století. Tři mince, které se zachovaly původně v muzeu v Mimoni a posléze přešly do Vlastivědného muzea v Č.Lípě byly různého druhu. Jedna mince byla tzv. zhořelecký peníz, další měl být tzv. vídeňský fenik nebo mu podobná mince ražena hrabaty z Hals-Leuchtenbergu, a třetí mince byl drobný krejcar, ražený podle říšského mincovního řádu. Je však vyslovena otázka, zda jsou vskutku věrohodné vzhledem k tomu, že měly být nalezeny poblíž pokladu již zmiňovaných denárů.

obr102

Kresba denárů z období let 1173 až 1189 nalezených při stavebních pracích stavby školy v dnešní Mírové ulici v roce 1893.

obr103

Místo nálezu pokladů při stavbě školy (1893 a 1895)

Míry a váhy

Tak jako platidla byla velmi různorodá v různých časových údobích, tak i míry a váhy byly velmi pestré ve svých názvech a hodnotách. Odvozovaly se od technických možností své doby a různé byly i krajově. Níže uvedený abecedně uspořádaný přehled ukazuje jeho rozsah.
achtl, achtlík— Stará česká objem.míra pro sypké látky jako je obilí a pod..Její název je odvozena z německého Achtel=osmina. 1 achtl = 1/32 korce = 3/2 pinty = 2,906 l.
V Hájkově kronice je tenta název mylně zaměněn s věrtelem.
V Rakousku se pro Achtel označoval plošný obsah = 1/256 Pfundu = 2,188g.
Buoh nebo-li také naděl Bůh (Gottberat).
Jednalo se o příměrek při měření provazem.
1 Buoh = 2 dlaně 1)
Čárka— Stará délková jednotka, kratší jak zrno. Uvádí se několik hodnot.
1 čárka = 2,053 mm = 1/288 lokte nebo 1 čárka = 2,464 mm = 1/240 lokte
Používalo se také rakouské čárky tzv. Linie, jejíž hodnota odpovídala 2,295 mm.
Čber— St.č.míra, používaná hlavně v jižních Čechách pro sypké hmoty. Adekvátní něm.výraz je Zubar,Zibar či Zwibar. Hodnota této míry však byla krajově různá a pohybovala se v rozmezí 31 až 124 l. Nejčastěji uváděnou mírou bylo, že
1 čber = 3 věrtele nebo 3 věrtele a něco.
Týnský čber = 124, za Karla IV. = 31 l.
Čberník — St.č.míra pro objem piva. Záznamy z jižních Čech uvádí v 16. a 17. století hodnotu dnešních asi 8 l.
čtvrť, čtvrt— Tímto označením se vyjadřovala čtvrtina některých základních jednotek a to jak délkových, tak plošných i objemových.
denár— Stará česká jednotka hmotnosti v mincovnictví, která nesla i název fenik, odvozený od něm.Pfennig. Hodnota se uvádí jako 1 denár (fenik) = 1,011 g = 1/512 české libry.
Jiné prameny uvádějí též hodnoty 1 denár(fenik) = 0,932 g = 1/256 hřivny kolínské Říše římsko-německé
Dlaň (Querhand) (~ 8 cm) - Stará česká míra dlaně bez palce.. Připomíná se již za Přemysla Otakara II. 1 dlaň = 4 prsty 1) (7,885 cm = 4/30 lokte)
Drajlink- St.č.míra objemu pro kapaliny 1 drajlink = 640 pint = 1240 l
dvojkrok, kročej— Stará délková míra, dle které byla odvozena římská míle. Název je odvozen od latinského passus=dvojkrok. V Čechách se používal název kročej.
Elle— Stará délková míra, používaná v Německu, Švýcarsku a Rakousku. 1 Elle (vídeňská) = 77,756 cm
Fudr - viz vůz
Grán— St.č. jednotka hmotnosti, používána především v lékárenství. Český význam je zrno ječmene.
1 grán = 1/456 české libry = 1,127 g
hon nebo honec— Stará česká míra délky nebo plochy. Původní název měl neurčitý rozměr, protože dle Sedláčka se jednalo o vzdálenost, kterou uběhl bez odechu zdravý člověk. Dle Hájkovy kroniky je rozměr 1 hon 1) = 5 provazců po 42 loktech = 210 loktů = 124,2 m
Podle dokladů ze zemských desek měl rozměr
1 hon = 5 provazců po 52 loktech = 260 loktů = 153,8 m
Podle jiných údajů se mělo kolečko pluhu 60x otočit

Jako plošná jednotka
1 hon nebo honec = 1 jitro (staročeské) = 2837 m2.
Dle jiných údajů měl 1 hon větší rozměry, z nichž nejznámější je
1 hon = 4 čtv.provazce = 3783 m2.
V Hájkově kronice se uvádí, že 1 hon1) = 1 jitro a jednalo se o plošný obdélník o stranách a = 1 délkový hon, b = 1 provazec (42 loktů).
(Pro úplnost, ve starém Egyptě se jednalo o objemovou jednotku, kde 1hon = 0,478 litru.)
hřivna— Stará hmot. jednotka v rozsahu 238 až 257 g. V Německu je její adekvátní hodnota 1 Marka. Původ názvu hřivna je v ozdobě kolem krku, náhrdelník, na rozdíl od německého názvu Marka, který znamenal značení závaží značkou, čili Markou. Česká hřivna se připomíná poprvé roku 1074 v bule papeže Řehoře VII. Používalo se jí pro hodnocení drahých kovů a později se používalo jako označení platidla.
1 hřivna = 256,88 g = 1/2 české libry
Přeměřováním starých měr byly zjištěny tolerance v rozsahu 250,1 až 255,8 g. V polovině 11.stol. jsou zjištěny hodnoty 216 g, ve 14.stol. 253,2 g. 1 hřivna kolínská = 238,6 g
Jitro— Stará česká plošná míra, která původně vyjadřovala plochu pozemku, kterou bylo možno jedním potahem obdělat za jediný den. Podobné míry se vyskytovaly i v jiných zemích, v našem kraji je nejvíce významný německý Joch nebo Morgen. Jitro se často zaměňovalo za korec či hon.
1 jitro (staročeské nebo pražské) = 3 čtv. provazce
= 8112 čtv. loktů = 1/72 lánu = 2837 m2Jiné údaje uvádí, že 1 jitro =2 až 7 čtv. provazců. Pozoruhodné je tzv. pětiprovazcové jitro, což znamená obdélník o a = 1 provazec, b = 4 provazce, čili o ploše 4 čtv.provazců. Podle Hájkové kroniky se jitro rovnalo honu a mělo hodnotu po přepočtu 3085 m2, kdy se jednalo o obdélník o stranách 42 a 210 loktů. Od r. 1765 3) se užívalo tzv. vídeňské jitro nebo-li Joch, nazývaná také jako katastrální jitro, jehož hodnota odpovídala 5755 m2.
Joch— Stará rakouská plošná míra, která se v českých zemích používala po roce 1765. 1 Joch odpovídal přibližně 1 ha. 1 Joch = 1600 čtv. Klafterů (sáh) = 3 Metze Aussaat = 5755 m2
Kámen— St.č. neurčitá jednotka hmotnosti. Podle Hájkovy kroniky je 1 kámen 1) = 20 liber českých = 10,28 kg.
Karát— Klenotnická hmotnostní jednotka, která s karátem českým má pouze společný název. Jeho hodnota je přibližně 0,2 g a vyjadřuje ryzost a velikost drahokamů a drahých kovů.
Karát český— St. česká hmotnostní jednotka, jehož obdobný název je užíván v klenotnictví (karat).
1 karát český = 1/48 libry české = 10,70 g
Kauf— viz polouvozí
Korec— Stará objemová jednotka pro sypké látky, zejména pro obilí. Rovněž se používá pro plošný obsah. Adekvátní německý název používaný v našem kraji byl Scheffel. Výměra, tj.plošný obsah, pozemku se vyjadřovala množstvím obilí, kterého bylo potřeba pro osetí. Tím došlo ke společnému názvu pro plochu i objem. Stejně tak tomu bylo u pinty, achtlu, věrtele či žejdlíku a dalších.
Objemový korec pražský neboli český měl objem
1 korec = 4 věrtele = 16 měřiček = 32 achtlů = 48 pintů = 93 l
Po roce 1765 3) byla měřením stanovena hodnota tohoto korce na 93,58 l. Jako předloha - normál byla zvolena nádoba o průměru přibližně 54 cm a výšce 40,8 cm. V Kutné Hoře byla hodnota obj. korce stanovena na 139 l, v Litoměřicích na 4/3 pražského korce = 124 l, v Litomyšli 93,23 l, v Mělníku na 125 l, v Písku na 96 l i 102 l, v Turnově 140 i 146 l atd. 1 Plošný korec staročeský = 8112 čtv. loktů = 2837 m2
Tento korec byl často označován jako jitro a vyměřoval se jako obdélník o stranách 1 a 3 provazce po 52 loktech. Po r. 1765 byl 1 korec = 1/2 jitra vídeňského (Joch) = 2877,5 m2.
Pro vinice se používal 1 viniční korec = 2 čtv.provazce viničné = 8192 čtv.loktů
= 2865 m2
Krok, kročej — Stará česká délková míra, která se obecně používá u nás dodnes jako odhadní, když se nechce vytáhnout z kapsi metr a ohnout se k zemi. Krok je jednotka pro jednoduchý krok (lat. gradus), kročej (passus) pro dvojkrok.
1 krok = 0,75 m,
1 kročej = 1,5 m.
Dle Aug. Sedláčka není však tato délková jednotka dosti přesvědčující.
Kvart— St.č.míra pro objem kapalin, která se v r. 1614 uvádí, že 1 kvart = 1/16 pinty = 1/4 žejdlíku = 0,121 l.
Kvintlík— St.č.jednotka hmotnosti, nazývaný také kventlík. 1 kvintlík = 1/128 české libry = 4,014 g.

Po roce 1765 3) byla tato hmotnost upravena na 4,375 g = 1/128 Pfund.
Lahvice— St.č.míra pro kapaliny, nazývaná také flaška. 1 lahvice = 3 pinty = 5,812 l
Láka— St.č.míra objemu pro kapaliny. Jednalo se o dvě míry, a to 1 láka = 36 pint = 69,75 l
nebo 1 láka = 40 pint = 77,5 l.

Lán— Stará česká míra pro plochu. Název lán pochází pravděpodobně z německého lehen (léno). V Kutné Hoře se tímto výrazem označovala délková míra, tzv. lán horní (horský), jehož hodnota vyjadřovala 1 lán horní = 7 láter = 14,7 m.
Původní význam pro plošný lán pravděpodobně vyjadřovala výměru pozemku, kterou bylo možné obdělat po dobu orby. Obvykle se jednalo o 1 lán = 60 až 72 jiter = 17 až 20,5 ha.
Nejčastější uváděná hodnota a také vyjádřena určitými mírami bylo pro zemský lán, že 1 zemský lán = 64 jiter = 192 čtv.provazců = 18,16 ha
Pro královský lán se uváděla hodnota 27,76 ha.
Dle Hájkovy kroniky je
1 lán = 60 jiter = 18,51 ha 1)
Látro - Stará délková míra, vyjadřující délku, na kterou dosáhne stojící dospělý člověk vzpaženou rukou. Tato jednotka byla význačně používána v hornictví, kde je doložena již ve 13.století. Přibližná velikost této míry byla v rozsahu 2 až 2,4 m. Přesnější měření uvádí 1 látro = 4 lokty (pražské) = 2,366 m.

V Kutné Hoře se uvádí 1 látro = 1/7 lánu horského = 2,1 m, v Jáchymově je to 1,917 m.
Libra— libra je hmot.jednotka širokého použití a rozšířena ve všech evropských zemích. Váhový rozsah byl 300 až 600 g. České země před rokem 1764 se uvádí, že
1 libra česká = 513,75 g = 512 denárů = 456 gránů
= 128 kvintliků = 48 karátů = 32 lotů = 16 uncí
= 4 čtvrtě = 2 hřivny =1/20 kamene
= 1/100 nebo 1/120 centu .libra
V roce 1765 3) byla hodnota této české libry upravena na 513,75 gr. S tímto se mění i hodnoty libry moravské a slezské. Současně však byla zavedena tzv. vídeňská libra (Pfund) 3), jejíž hodnota byla 560,06 kilogramu.
Loket— Patří mezi nejstarší a nejpoužívanější délkové míry . V Čechách se objevují první zmínky již za Přemysla Otakara II. Základní vzor lokte pochází z dob Karla IV. a je zazděn na věži Novozámecké radnice, který po přeměření v r. 1915 měl hodnotu 0,5914 m. V Mělníku na radnici je zazděn obdobný loket spolu s loktem vídeňským, tzv. Elle. Loket byl brán za základ všech délkových českých měr. Uvádí se, že
pražský 1 loket = 30 prstů 1)
Souhrnně má 1 český loket následující porovnání : 1 loket 1). = 59,14 cm = 288 nebo 240 čárek = 30 prstů
= 24 palců = 4 čtvrti = 3 pídě = 2 stopy = 1/3 sáhu
= 1/4 látra = 1/8 prutu = 1/52 provazce
= 1/12600 míle 1) nebo 1/18980 staročeské míle
Loket však měl v českých zemích rozdílné rozměry. Za Přemysla Otakara II. byla délka 1 loket = 59,76 cm, podle patentu z roku 1764 =59,24 cm, vídeňský loket měl délku 59,37 cm, na Moravě 77,92 cm, ve Slezsku 57,85 cm. Roku 1765 byla pro celé Rakousko nařízena jednotná délka 1 lokte v délce 77,76 cm, což byla tzv.dolnorakouská nebo-li vídeňská Elle. Přesto však používání pražského lokte (59,14cm) přežilo v Čechách až do r. 1871, kdy byla zavedena metrická míra.
Lot— St. hmotnostní jednotka. V Čechách se používal 1 lot = 1/32 libry české = 16,06 g,
později se používal vídeňský lot, kde
1 lot = 1/32 Pfund = 17,50 g, nebo
1 Müncenlot = 1/16 Mark = 17,54 g.
Mark— stará hmot. jednotka, která není shodná s Marka (hřivnou), je jí však podobná. Vyskytuje se v Dánsku (248 g = 1/2 pund), Holandsku (246,1 g), Švédsku a Dinsku (212,6g=1/2 pund). V Německu se uvádí 233,8 g nebo 233,9 g a 1 Mark = 1/2 Pfund. V Rakousku-Uhersku je uváděna jako mincovní váha nebo-li libra, kde 1 Mark (vídeňská, rakouská) = 280,7 g = 384,4 Gran
= 512 Heller = 256 Pfennig (Denar) = 64 Quent
= 24 Karát = 16 Lot = 8 Unze.
Jiná hodnota tzv. kolínská uvádí hodnotu = 233,9 g.
Máz— Stará česká míra pocházející od něm. Mass. Tímto názvem se označovala pinta (1,938 l)1), nebo vídeňský Mass o objemu 1,415 l. Na Moravě byl 1 máz = 1,070 l.
Mázlík— Stará moravská míra pro kapaliny. 1 mázlík = 1/16 měřice = 3,347 l.
Meile— Stará délková míra. V Rakousk-Uhersku
1 Postmeile = 24 000 Fuss (stop) = 7585,9 m,
1 Seemeile = 120 Knoten (uzlů) = 1852 m
Měřice— Obecný název pro různé míry objemů, zvláště pro korec, ale i čber. Po roce 1765 3) se tímto názvem označovala vídeňská Metze (měřice = 61,4449 l), ale i pro plošný obsah, kde 1 měřice = 1918 m2 = 1/3 vídeňského jitra. Na Moravě byla 1 měřice = 53,55 l = 192 korbelíků = 16 mázliků. Později odpovídala tato míra 70,60 l.
Metze Aussaat— Stará německá výsevní polní míra, použivaná i v Rakousku, která se používala i v našem okolí po roce 1765. 1 Metze Aussaat = 1/3 Joch = 1918 m2 míle
Nejpoužívanější jednotka délky pro velké vzdálenosti na celém světě. Rozdíl byl pouze ve vlastním názvu, vždy se však jednalo o dlouhé vzdálenosti. Zásadní rozdíl od anglické délkové mile je v psaní dlouhého í, jinak však vzdálenost je dosti příbuzná. 1 anglická současná mile = 1609,344 m.
Název míle je odvozena od latinského názvu mille passus = 1000 dvojkroků. Rozeznávaly se krátké míle kolem 1,5 km, dlouhé míle kolem 7 až 12 km, námořní míle o vzdálenosti 1852 m dle usnesení z roku 1929 na Mezinárodní hydrografické konferenci, což odpovídá 1/60 obloukové minutě rovníkového stupně. Dále je všeobecně známa míle zeměpisná, která odpovídá 1/15 rovníkového stupně, čili je 4x delší jak míle námořní čili 7421,6m. Poštovní míle je vzdálenost používána v minulosti jak již sám ukazuje v poštovnictví a dostavníkové dopravě a její vzdálenost byl rozdílná podle toho, v které zemi byla poutávána. Rozsah byl od 1,8 km až 11 km, nejčastější vzdálenost je uváděna 7,5 km. V českých zemí se používala tzv. 1 míle staročeská = 365 provazců po 52 loktech
= 18980 loktů = 11,225 km

Dle Hájkovi kroniky je míle používána v českých zemích kratší. Dle ní
1 míle1). = 60 honů =12600 loktů 1)= 7,452 km.
Pozoruhodné bylo přidělování některým městům, zvláště s varným právem, tzv. právo míle, což znamenalo, že v okruhu 1 míle od hradeb příslušného města se nesmělo nikde provozovat vaření piva nebo eventuelního vyhlášeného řemesla. Doložené právo míle pro vaření piva je příkladně v Žatci.
palec, coul— Tato míra náleží mezi nejstarší délkové míry na světě a odpovídala přibližně 25 mm. Nejstarší míra tvoří 1/16 stopy, která je vyznačena na soše Gudey z Lagaše( viz stopa) a rovnala se 16,5 cm. Z nejznámějších názvů u nás je německý Zoll nebo anglický inch. V českých zemích se používal vedle názvu palec ještě i col nebo coul. Velikost této jednotky v Čechách byla až do roku 1765 3) 1 palec = 24,64 mm = 1/24 lokte.
Od výše uvedeného roku se používal u nás tzv. vídeňský palec Zoll 1 Zoll = 26,34 mm
Pfennig je shodný s Denarem.— V Rakousko- Uhersku se jednalo o jednotku v mincovnictví, kde 1 Pfennig = 1,096 g = 1/256 Marka
Píď (~20 cm) - Vzdálenost mezi palcem a ukazovákem (někde mezi palcem a malíčkem či prostředníkem). V Čechách 1 píď = 19,71cm = 1/3 loktu. 1 píd = 10 prstů 1)
Pinta— Stará objemová jednotka pro sypké látky i tekutiny. V Čechách je připomínána již za J.Lucemburského. Před 16.stol. = 0,956 l, po 16.stol.
1 pinta = 16 kvartů = 8 půlek = 4 žejdlíky = 1/3 lahvice
= 1/6 soudku = 1/24 nebo 132 vědra
= 1/36 nebo  1/40 láky = 1/64 týnského (čberu) = 1/128 věrtelu = 1/256 svídnického
= 1/384 polouvozí = 1/512 žitavského
= 1/640 drajlinku = 1/768 vozu 1) = 1,938 l
Podle měření J.Steplinga 3) i podle Schmidta 1 pinta = 1,902 l. Pinta se nazývala také Mass. Pro sypké hmoty 1 pinta = 1/48 korce
Pivní sud viz věrtel 1).
Polouvozí— St.č.míra objemu pro kapaliny, nazývaný též kauf. 1 polouvozí (kauf) = 384 pint = 750 l.
Provazec (~13 až 43m) 1 provazec = 42 loktů 1)
Tento provazec měl v Mimoni označení jako lesní provaz. Protože se provaz prohýbal, přidával se na každý provaz 2 pěsti , tzv.Buoh. 1) Vedle tohoto existovaly ještě další provazce nebo také někdy jen uváděny provazy. 1 provazec zemský nebo pražský(30,75m) = 52 loktů 1) 1 provazec rybnikářský (13,01m) = 22 loktů 1) 1 provazec viniční (37,85m) = 64 loktů 2) 1 provazec viniční v Praze (42,59m) = 72 loktů 2)
Prst (Querfinger) - Rozumí se prst na příč. 1 prst = 4 zrna za sebou = 19,71 mm 1)


Prut— Stará délková jednotka, používaná především v zeměměřictví. V Německu mu odpovídala jednotka Rute. V českých zemích se používala hodnota
1 prut = 4,731 m = 8 loktů.
Později se používal již jako součást Rakouska tzv. 1 vídeňský inženýrský prut (Ingenierrute)1). = 3,793m
= 10 vídeň. stop
Pozoruhodné je délka prutu dle Hájkovy kroniky, kde se uvádí, že 1 prut 1) = 621 m = 25 provazců po 42 loktech 1)
Přehršle— Stará česká míra pro sypké hmoty, která vyjadřovala množství obilí, které bylo možno nabrat mezi dvě spojené ruce. V našem okolí se používal německý výraz Mäszlein.
Půlka— t.č.míra pro kapaliny. Záznam z r. 1607 uvádí, že 1 půla = 1/8 pinty = 1/2 žejdlíku = 0,242 l
Sáh— Stará délk. jednotka, o přibližné délce 1,8 m. V němčině se používal výraz Klafter. Obecně 1 sáh znamenal hodnotu mezi rozpaženými rukama. Pro měření hloubek na mořích se používalo tzv. mořského nebo-li námořního sáhu. Hodnota sáhu v Čechách po 165. století byla 1 sáh = 3 lokty = 1,774 m.
V roce 1764 1 sáh = 1,778 m, dle různých měření a porovnání se tato míra pohybovala v rozsahu 1,775 až 1,7777 m. Po roce 1765 3) se u nás používalo vídeňského sáhu, kdy
1 Klafter = 1,896 m.
Na Moravě měřil sáh 1,775 m, ve Slezku 1,736 m.
Soudek— St.č.míra objemu pro kapaliny, nazývaný jako tzv. soudek mírný (měřicí).
1 soudek = 6 pint = 11,62 l
Stopa— Patří mezi nejstarší délkové jednotky o přibližné délce 30 cm. Nejstarší jednotka této míry je vyznačena na soše Gudey z Lagaše, pocházející ze Sumeru z roku 2050 př. n.l. a která je nyní umístěná v Louvru. Tato stopa je dlouhá 26,45 cm a byla rozdělena na 16 dílů, které tvoří výchozí jednotku pro jednotku palec. Z historických známých stop je možno ještě uvést stopa nipurská = 27,58 cm = 1/4 loktu, Vikingů = 29,5 cm, Babylonie 30,83 cm, starověké Palestiny = 32,3 cm.
V Praze je poprvé uváděna tato míra v Praze r. 1579 jako 1 střevíc = 1/2 lokte = 29,57 cm
Jiný autor (J.Stepling) uvádí v 18. stol. 29,63 cm, podle patentu z 30.7.1764 3) se uvádí 29,82 cm, v Brně na Moravě je uvedena hodnota 29,59 cm a ve Slezku 28,94 cm. Nejpřesnější míra však podle loktové jednotky, bude asi míra 1 střevíce.
Strych— V Čechách často používaný název pro korec a to jak pro objemovou míru, tak i pro plošný obsah
Svidnický— St.č.míra objemu pro kapaliny. 1 svidnický sud = 256 pint = 496 l
Týnský— St.č.míra objemu pro kapaliny. Používalo se ve shodě s názvem čber.
1 týnský sud = 64 pint = 124 l.

Unce— Stará česká jednotka hmotnosti, kde
1 unce =~ 32,11 g = 1/16 české libry
Vědro— St.č.míra pro kapaliny. Obdoba této míry je něm. Eimer. Do r. 1540
1 vědro = 24 pint = 46,5 l.
Později se uvádí 1 vědro = 32 pint = 62 l.
Po roce 1765 3) se uvádí 61,13, podle Steplinga 63,66 l. V jiných českých krajích se uvádí též 34 až 40 pint. 1 pivní vědro v Písku = 63,68 l.
Věrtel— St.česká míra objemu pro sypké látky, pochází z něm. Viertel nebo-li (čtvrtina). Používá se též pro plošný obsah (viz.korec). 1 věrtel = 1/4 korce = 23,25 l
Od r. 1765 3) 1 věrtel = 23,40 l. Rovněž se uvádí, že l věrtel = 49 nebo 50 žejdlíku (23,5 event. 25,2 l). V chmelařství ze užívá stále český věrtel, jehož hodnota je 23,25 l. Podle Hájkovy kroniky 1 věrtel 1) = 128 pint = 248 l. Tento věrtel se používal také jako tzv. pivního sudu.
Vůz— St.č.míra objemu pro kapaliny, nazývaná také fudr. 1 vůz = 768 pint = 1488 l nebo také 1 vůz = 32 věder po 51,62 l = 1652 l.
Zrno - (Gran) - Nejstarší nejmenší délková míra, jako základ se bralo ječmenné zrno. V lékárenství se používalo jako jednotky hmotnosti. 1 zrno = ~ 4,9 mm 1)
Žejdlík— St.česká míra pro objemy kapalin i sypké hmoty. V Německu se používal výraz Schoppen, v Rakousku Siedel nebo Seitel. 1 žejdlík = 1/4 pinty = 0,4844 l
Vedle této míry se používalo také vídeňského žejdlíku (Seitel) = 0,3537 l.
Tato míra se používala rovněž pro plošný obsah, viz korec.
Žitavský— Stará česká míra objemu pro kapaliny. Pojmenování je podle města Žitava (Zittau), kde se prý vařilo velmi chutné pivo. 1 žitavský sud = 512 pint = 992 l.
Žok— Neurčitá míra pro objem pro chmel, kávu, rýži atd. Výraz pochází z
latinského saccus = pytel. Přibližně do 150 l, nebo 30 až 140 kg.

Zpracoval : Osvald Hons ©

Počet komentářů: 0  Komentáře ...
Autor: Osvald Hons
Přečteno: 3874x 
Zpět na předešlou stránku

© Pep@k 2005

 
Reklama
PIZZA BRUCIONE
PIZZA BRUCIONE
Taxi Horáček
Taxi!

Zajímavé odkazy
www.alkehol.cz
Alkehol
oblíbená kapela


www.harlej.cz
Harlej
prima kapela


www.skwor.cz
Škwor
správnej bigbít