A máme tu další - osmý díl seriálu o Mimoňských občerstvovnách, který Vám přináším díky kamarádu Osvaldu Honsovi.
Podívejme se tedy na další osvěžovny, které již ve městě nenajdete. Dnes to bude např. i populární Liďák.

Hostinec v Okrouhlické ulici čp. 9/II (původní čp. 5)
Již původní čp. 5 napovídá, že tento objekt náleží mezi vůbec nejstarší v dnešní Mimoni. Byl postaven již v době, kdy se tato II. městská část ještě uváděla jako ves Wokrúhlá či Scheibendorf. Jako první zaznamenaný majitel této nemovitosti se uvádí až roku 1773 Josef Pischel. Objekt stál téměř v sousedství ohniska celoměstského požáru roku 1806, takže tento stál následně poměrně dlouho jako spáleniště. Kdy byl přesně postaven nový objekt, není zcela přesně dohledáno, avšak roku 1830 se jako nový majitel uvádí Josef Dopsch, po něm se r. 1850 uvádí jistý Erbstein a 1860 se zde usadil R. Martin. Roku 1872 vystavěl Ignaz Schicketanz místo dosavadního, pravděpodobně malého, domku v kopci větší objekt, ve kterém byla zřízena malá továrnička na výrobu sukna. Roku 1880 objekt koupil obuvník Ignaz Steinfelder a 1895 hostinský Herrmann Hausmann, který zde také nechal zřídit hostinec 1895. Tento objekt byl jako hostinec veden od roku 1905, jeho dalším majitelem Johann Liebzeit, s jehož svolením byla navíc v 1. patře budovy zřízena modlitebna evangelické církve, kde se scházela 19. ledna 1905 v Mimoni ustanovena samostatná místní farnost evangelické církve. V roce 1900 bylo zaznamenáno, že v Mimoni a jeho nejbližším okolí se scházelo 63 protestantů, jejich počet ještě před ustanovením samostatné protestantské farnosti se zvýšil na 107. Hostinec zcela zanikl pravděpodobně po roce 1918, když v květnu 1918 hostinec koupilo okresní zastupitelstvo a r.1929 zde byla zřízena pravidelná úřadovna a současně i zprostředkovatelna práce neboli dnešní Úřad práce. Roku 1939 přešla budova pod správu tehdejšího kraje.

U Provazníka (Husova ul. 107/I., původní čp. 81)
Samotný objekt náleží mezi velmi staré domy a jeho původní čp. 81 napovídá, že mohl stát ještě v původní vsi Galgendorf (Šibeničná) a současně kam až tato ves osídlením sahala. Po 2. číslování r. 1814 mu bylo přiděleno čp. 228 a po r. 1876 dnešní čp. 107/I. Hostinec v tomto objektu byl označován názvem Restaurace (Restauration). Jako majitelé byli uváděni : roku 1760 soukeník Ferdinand Schneider (+1798), jej následoval jeho syn. R.1822 objekt odkoupil Josef Wagner, 1830 je uveden jistý Müksch, 1850 Tille. Roku 1868 je dokladován provazník Emanuel Teubner z čp.89/II, který zde otevřel hostinec, který byl lidově byl nazýván U provazníka (Beim Seilermacher). Hostinský zde provozoval každý týden pro své mimořádné štamgasty tzv. Pánskou jízdu, kterou pojmenoval jako Mahnlobd. Od roku 1895 se uvádí majitelkou jeho manželka-vdova. Roku 1900 se jako vlastník nemovitosti uvádí její zeť Anton Seeman z čp. 100/I, kde byl majitelem tamního obchodu. Jeho syn Anton Seeman, úředník městské Spořitelny, převzal roku 1932 objekt a celý jej přestavěl. Předcházející lomenicový dům s bočním vchodem s čelním štítem přestavěl roku 1933 na řadový jednopatrový městský dům.

Lidový dům - (Husova ul., 84/I., původní čp. 33)
Původní dům byl velmi pravděpodobně postaven ještě v období, kdy se I. městská část uváděla jako ves Galgendorf. Dům byl podstávkový s nástavbou patra a doškovou střechou ještě v roce 1904, kdy byl stržen a nahrazen moderní secesní stavbou. V roce 1765 se uvádí jako jeho majitel Hubert Thum, který se označoval jako pan domácí U Huberta (zemřel roku 1816). Jako další majitelé se uvádějí roku 1810 Anton Jaksch, 1880 jeho syn rovněž Anton Jaksch a r. 1880 opět Jaksch, ale Franz. Jakým způsobem se dostal do majetku Edmunda Seemana nebylo dohledáno, stejně ani zda nebyl náhodou v nějakém příbuzenském vztahu s předcházejícím majitelem. Původní objekt byl uváděn jako hospodářský a obchodní objekt. Roku 1904 byla tato stará hospodářská budova odkoupena sociálnědemokratickým konzumem, který zde nechal stavitelem J. Schneiderem postavit velkou moderní budovu. Uprostřed budovy nad střechou byl vztyčený velký nápis :
CONSUMVEREINEINHEIT (Družstevní spolek Jednota).
Roku 1905 byla ve dvoře postavena i budova s velkým sálem a dalším hostinským příslušenstvím, používána i jako tělocvična Dělnického tělovýchovného spolku. V sále bylo jeviště a postranní oddělené vyvýšené boxy, které bylo možné při různých společenských akcích využívat pro malé oddělené společnosti. Pro tělovýchovné účely sloužil i rozlehlý dvůr. Přední hlavní budova byla dvojpodlažní s podkrovím pro hostitelské pokoje, nacházela se zde konzumní prodejna, dvojlokální hostinec s výčepem a kuchyní, hostinské pokoje a byt správce.
Společnost G.E.G. (Gross - Einkaufs - Genossenschaft), (česky Velkoprodejní družstvo) z Ústí (n.L.) celý tento komplex odkoupila při exekutivní dražbě roku 1935. Hostinské zařízení bylo pronajato, roku 1940 byl hostinec uzavřen. V říjnu 1941 byl objekt odprodán firmě Weiser do Berlína. Po 2. světové válce sloužil v rozsahu svého původního záměru, po r. 1947 však zadní část, tj. sál a tělocvična, byly používány jako ubytovna pro brigádníky na výstavbě Gigantu a poté jako sklad obilí. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl celý tento komplex spolu s celou jižní frontou dnešní Husovy ulice odstřelem odstraněn. Dnes zde stojí místo plánovaných budov pouze dva obchodní domy s potravinami.Historie objektu čp. 84/I v dnešní Husově ulici : Původní objekt před přestavbou hlásá na vývěsném štítu, že se zde nachází cukrárna

Po přestavbě r. 1904 jako konzum

byla následujícího roku 1905 přistavena na dvoře Konzumu tělocvična

aby na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století mohl celý areál být odstřelen

Po téměř 25 letech bylo konečně započat několikráte přepracovaný projekt zářné budoucností. V r. 2006 se dokončuje druhý řetězec potravinových velkoprodejen.
Zpracoval : Osvald Hons ©