Kamarád Osvald Hons napsal velmi zajímavou publikace o našem městě. Samozřejmě s jeho svolením ji Vám tu přináším a doufám, že se Vám bude líbit a hlavně - budete mít možnost srovnat dobu minulou se současností. Pojďme tedy na to, bude to několik dílů. Díky Osvalde!!

Na obecný vývoj našeho města a tím i veřejných služeb, kam patří i pohostinství a vše, co s tím souvisí, měly vliv celkem čtyři změny.
První změna se odehrávala již ve 12. a 13. století, kdy dochází ke germanizaci našeho města, která vyvrcholila na počátku druhé poloviny 13. století. V roce 1256 byl zaznamenán jistý Liutold de Mimon, majitel Mimoně, a tentýž se roku 1262 uvádí již jako Lutoldus de Nemans.

Druhá podstatná změna nastává v r. 1681, kdy tehdejší majitel Mimoně, Jan Dominik Ignaz Putz z Adlerturnu, spojil městečko Mimoň se vsi Galgandorf (není nalezen český název, lze však přeložit jako Šibeničná) a vsi Scheibendorf (uvádí se také česky název Wokrúhla). Ze tří obcí se stává jedno město tak, jak jej dodnes známe.
Třetí změna nastává roku 1770, kdy z císařského nařízení Marie Terezie bylo i v našem město poprvé provedeno číslování domů, a proto můžeme tato čísla označit jako původní čísla popisná. Číslování bylo prováděno podle prokázaného stáří objektu. (2. číslování proběhlo v r. 1814 a třetí v r. 1876, kde každá městská část má vlastní číslování, které platí dodnes.
A konečně čtvrtá změna se odehrávala v roce 1806, kdy město zachvátil celoměstský požár, který celou tehdejší část města pravobřežní Ploučnice a Panenského potoka proměnil v popel. Město tehdy bylo z drtivé většiny postaveno ze dřeva a střechy pokrývaly došky nebo v menší míře šindele. Po tomto požáru bylo možno ve městě stavět již pouze kamenné stavby s nehořlavou střechou. Tato skutečnost ještě dnes dokazuje, které stavby pocházejí z období před rokem 1806, protože ty jsou s výjimkou kostelních objektů dřevěné.
Pivovary :
Před rokem 1600 se nacházel městský pivovar v místě dnešní lékárny Salvator na náměstí 1. máje čp. 48/III. Zanikl při městském požáru, který založili polští husaři ve službách krále Ferdinanda II. při pronásledování majitele Mimoně Jana Millera z Mülhausenu 11.11.1620 na sv. Martina, po bitvě na Bílé hoře. Jako pivovarník se roku 1617 uvádí jistý Kaspar Thomas.
Roku 1666 byl vystavěn nový pivovar na místě dnešního kina Ralsko, který jako takový sloužil až do roku 1919.
Palírny
Palírna kořalky byla známa v Mimoni již roku 1516, jak dokumentuje téhož roku zdejší majitel panství Jan z Vartenberka. První městská palírna měla stát v dnešní Mírové ulici v prostoru dnešního domu č.p. 75/III. Další palírna v prostoru dnešního domu č.p. 22/III měla být obecní dům bez bližšího uvedení původu.
Místní panstvo mělo novou parní palírnu vystavět v roce 1875 vedle tehdejšího městského úřadu, palírna však byla v důsledku vysokých nákladů r. 1881 opět zrušena. Roku 1834 byla prý zaznamenána malá c.k. soukromá továrna na výrobu kořalky - rosolky.

Městský pivovar byl v objektu dnešní lékárny U Salvatora. Hostince v čp. 52/III a 53/III jsou na západní frontě náměstí (uprostřed za sochou Panny Marie vlevo).(foto 1870)

Panský pivovar v areálu dnešního kina Ralsko.

Palírna se nacházela v ose pod Ralskem pod stromy zámeckého parku.
Zpracoval : Osvald Hons ©