A je tu další článek, tentokrát na Idnesu. Po jeho přečtení mi je z toho opravdu zle, zdá se, že z toho není úniku a smrad bude natrvalo. Názory pana majitele jsou hodně svérázné. Posuďte sami.

Nad šestitisícovou Mimoní se vznáší pronikavý odér kejdy a močůvky z vepřína v Okrouhlické ulici. Lidem už dochází trpělivost a apelují na místní samosprávu peticí. Tu již podepsaly stovky lidí. Radnice ji chce použít jako argument při jednání s úřady. „Někdy je to v Mimoni na umření,“ nebere si servítky starosta František Kaiser. Čpavek linoucí se městem je podle něj tak strašný, že odrazuje turisty a dělá z Mimoně místo k nepřežití.
„Zápach nejenže znehodnotil nemovitosti v okolí, které jsou neprodejné, ale učinil z Mimoně místo, kde nikdo nechce žít. Znám rodinu, která si tu postavila barák a teď mi přišli vynadat, že kdyby věděli o tom zápachu, nikdy by sem bydlet nešli,“ zlobí se Kaiser.

Lidé podepsaní v petici to vidí stejně. „Nemůžeme ani vyvětrat. Když k nám přijede návštěva, připadají si jako někde v sousedství bahenní sopky,“ říká Martin Kučera, jeden z petičníků.
Jednání s majiteli vepřína podle nich k ničemu nevedla. Vlastník velkovýkrmny Jiří Hanuš má ovšem na věc jiný názor.
„Vepřový řízek nikomu nesmrdí, ale všichni by chtěli žít tam, kde voní kytičky. Nevím, co je to za divnou dobu, kdy všichni chtějí žít v aromatickém vakuu a vše, co vydává nějaký pach, tak to odsunou mimo společnost,“ diví se Hanuš. „Je podzim, kejda se vyváží na pole, což v zimě nejde. Když je nízká oblačnost, trochu to smrdí. Tak to ale bylo na venkově vždycky.“
Lidem však vadí nejen zápach kejdy z pole, ale také čpavek linoucí se z vepřína samotného.
Točí těžké prachy, říká starosta „Mají velkou produkci a točí těžké prachy. Přivezou sem selata, vykrmí je tu a odvezou zase do zahraničí. Nám tu zůstane jen smrad a kejda. Tak ať sem taky nějaké peníze vrazí,“ vzkazuje starosta.
Argumenty, že by vepřín měl zakoupit vzduchové filtry, Hanuš utíná už v zárodku. „Jejich účinnost je značně diskutabilní a pořizovací cena tak vysoká, že by se nám nikdy nevrátila. Prasata ale musejí dýchat, když jim nebudeme větrat, udusí se,“ argumentuje.
Zákon je v této situaci bezzubý. Termín zápach je v něm totiž zakotven tak vágně, že nejde rozlišit, co je přirozený pach a co už obtěžující smrad.
„Nová úprava zákona zápach jako takový vůbec neřeší, zápach teď spadá pod emise a měří se stejně jako emise,“ vysvětluje Eliška Bartošová, mluvčí Ekologického právního servisu.
Obraťte se na soud, radí odbornice
Pokud má majitel v pořádku technologie a nepřekračuje emisní normy vypouštěné do vzduchu, může si - lidově řečeno -„zapáchat jak chce“.
Lidem v Mimoni doporučuje Bartošová obrátit se na soud v podobě takzvané sousedské žaloby. Tou by prý šlo napadnout, že zápach proniká na jejich pozemky v míře nepřiměřené místním poměrům a omezuje obvyklé užívání pozemku.
„Jestliže však zvolíme tuto cestu obrany, je nutné si uvědomit, že žalobce nese důkazní břemeno. Musí si opatřit důkazy, odbornou studii, případně svědectví,“ upozorňuje mluvčí. „Soudní spor může trvat v řádech měsíců, zpravidla i let.“


Zdroj: Idnes.cz