Z významných českých úřadů zde mělo sídlo :
Okresní soud se stálým úředním dnem jako expozitura úřadu v Č. Lípě, Berní úřad, Poštovní úřad, Důchodový kontrolní úřad, Četnická stanice, Lesní správa v Borečku, ČSD, Vojenská hříbárna Nový Dvůr, Ostroh a Medný.
Na všech těchto úřadech sloužilo však vedle Čechů i mnoho Němců a to nikoliv jen jako úředníci, ale i na vedoucích místech. Často neovládali řádně ani český úřední jazyk. Typickým příkladem poněmčeného českého úředníka byl přednosta Berního úřadu Slánský, který s typickým českým příjmením a českým původem neuměl pořádně svůj jazyk a zastával úřad až do rozhraní let 1935/36. Dalším příkladem byl velitel české četnické stanice, kterým byl původem Němec a své místo zastával až do r. 1933. Jednalo se převážně o úředníky a zaměstnance, kteří přežívali ještě z dob rakousko - uherského mocnářství. Toto se uvádí jako pro dokreslení národnostního složení v Mimoni.
|
Postoj Němců k české menšině nebyl v krajních mezích hodnocen jako vřelý a příliš přátelský. (Jistě na to měl vliv propagandistický vliv různých organizací, které neměly dle svého programu zájem na vzájemné národnostní toleranci, které prosazovaly pouze své vlastní mocenské zájmy -pz.OH). Tato skutečnost se zejména projevovala při různých větších či menších oslavách, průvodech městem apod. Při průvodech německých se projevoval silný velkoněmecký duch, naopak při průvodech zvýrazňující český duch, jako příkladně při oslavách vzniku ČSR 28.10. se účast ze strany Němců minimalizoval a naopak byly uzavřeny všechny okna a dveře jakož byly staženy rolety společenských a veřejných zařízení, kde bydleli a sídlili příslušníci odmítající spolužití obou národností v ulicích, kde se ubíral český průvod. Byl to prostě projev tichého odporu, který se podstatnou měrou začal zvyšovat po vítězství nacionalismu v Německu s příchodem Hitlera k moci v r. 1933.
Stejně jako všude jinde v příhraničních obcích, tak i v M. vznikla organizace s názvem Heimatsfront (HF), která se později přeformovala na z pohledu české historie na neslavnou Sudetendeutsche Partei (SdP -sudetoněmecká strana). Sídlo této nacionalistické organizace v Mimoni byla kavárna CORSO. Tato organizace se velmi rychle rozrůstala, 2x jí osobně v Corsu navštívil sám Konrád Henlein, který své nacionalistické projevy přednášel na náměstí z balkónu zámku, kde byl rovněž častým hostem jeho majitele. Jeho návštěvy se projevovaly vždy velkou pompéznosti, které bylo prohlubováno i tím, že jeho pravou rukou byl zahraniční ministr Ruta, rodák z tehdejšího mimoňského okresu v Osečné, kde měl své původní živnost truhláře - zlí jazykové tvrdí že rakví. Tento Henleinův ministr zahraničí dlel v Mimoni velmi často, vystupoval na různých schůzích SdP v M. v Jahnturnhale (po válce Kulturní dům přestavěný na známější Družbu -pz.OH), zvláště pak v období let 1937/38. Vzhledem k jeho homosexuální orientaci, kterou měl zneužívat ve vztahu k nezletilým, byl později v Č.Lípě zatčen a vyšetřován. Brzy poté zemřel, když se ve vyšetřovací vazbě oběsil, takže nedošlo ani k jeho soudu. Každopádně však jeho smrt byla propagandisticky zneužita bez uvedení pravé příčiny (vzhledem k nejasnostem zde vyvstala hypotéza, že jej měli jeho soukmenovci sami oběsit, pro nedostatek důkazů však toto nebylo prokázáno ). Provokace ordnerů ve svých typických úborech (bílé podkolenky nebo vysoké holinky s modrými křiklavými čepicemi, ženy v dirndlech se v roce 1938 neustále stupňovaly. Příkladně v červnu 1938 se v Mimoni konalo okresní cvičení Sokola s plánovaným průvodem městem. V neděli ráno byly na několika místech města namalovány hákové kříže, jako příkladně na obchodu s potravinami na Epingerstrasse (nynější Mírová ul.), stejně tak pamětní deska s nápisem Českým dětem na české škole v dnešní Komenského škole byl přemalován tímto nacistickým symbolem. Drzost těchto autorů byla tak velká, že své stopy úmyslně nesměřovali do bytu jednoho místního Čecha a do bytu levicově orientovaného Václava Harbicha. Během dne byl jako pachatel zjištěn mladší syn obchodníka s elektrospotřebiči a radiopřijímači (p.Schicketanze), který shodou okolností byl při bombardování Mimoně v květnu r. 1945 zabit německou bombou Luftwafe.
Propagační činnost byla velmi sugestivní a jak se ukázalo i dosti účinná. Jako příklad lze uvést skutečnost, že při parlamentních volbách měla kandidátka SdP č. 22 své vlastní velké a pestré plakáty, kterými byla M. doslova zaplavena spolu s obrazem Konráda Henleina. Ordnéři přinášeli k urnám i nemocné voliče na sanitárních nosítkách. Výsledky těchto voleb také vyzněly zcela jasně pro SdP. Následující neděli následovaly volby do senátu, kdy však SdP měla jiné pořadové číslo a číslo 22 měla naopak česká fašistická Gajdova strana. Tři čeští fašističtí kandidáti se strašně divili, že při volbách do senátu jejich strana získala o 15 mandátů více než-li v předchozích parlamentních volbách. Číslo 22 zde po předchozích volbách zde mělo jistě veliký vliv. (Ovšem ve svém důsledku se prakticky nic nestalo, protože by se dalo tato skutečnost také vysvětlit jako internacionální fašistická výpomoc českým fašistům německým nacionalismem. Každopádně se jednalo o pozoruhodný politický úkaz). Výsledky voleb byl pak následně velmi pragmatické pro ostatní německé politické strany, kteří se dobrovolně rozpustily a přešly jednotně do SdP. Výjimku tvořily pouze německá komunistická strana a německá strana sociálních demokratů, kteří si svůj statut ponechaly. Při obecných volbách r. 1938 tyto levicové německé strany zachovaly velmi realisticky společně se svými českými protějšky, takže levice získala v těchto volbách proti předpokladům dokonce o jeden mandát více.
1. května 1938 se uskutečnil mohutný průvod SdP městem. Současně v té době se konaly na jiných místech společná manifestace českých politických stran spolu s německými komunisty a sociálními demokraty. Této demonstrace se zúčastnili i příslušníci ukrajinských spolků.
Skutečnosti zůstává, že SdP byla nejsilnější stranou v ČSR, silnější a jednotnější než-li největší agrární strana, takže za ní stála i Hitlerova NSDAP (Nationalsocialistische deutsche Arbeiterpartei), disponovala velkým majetkem, což jí dodávalo velké opovážlivosti hraničící s drzostí. Přesto však zde vládla obecná obava z možné války. Tato strana si byla vědoma toho, že by jejich vesnice a města byla v případě válečného konfliktu první na ráně. Velice překvapivý moment pro ně byl 21. květen 1938, kdy ani přímá nezasvěcení Češi v Mimoni nic nevěděli o proběhlé mobilizaci, jejíž první vlna proběhla zcela utajeně v noci. Očitý svědek po válce vyprávěl, že Ráno jsme se probudili a zjistili, že do rána se v Mimoni ztratila většina mladých mimoňských Čechů a vojáků v záloze. Během noci je vzbudili četníci, oblékli, ozbrojili a odvezli na hranice. Poprvé jsme se tak dozvěděli o SOS, což znamenalo Stráž obrany státu. Přestože jsem často chodíval na četnickou stanici, mohu říci že jako domů, nic jsem o tom tajném kódu se nikdy nic nedozvěděl, nevěděl jsem nic o údajném skladu uniforem a zbraní. Jenom si pamatují, nevím již přesně v kterém roce, že četnická stanice dostala jednu místnost navíc, kam jsem však nesměl nikdy vstoupit. Ani příslušníci SOS (jednalo se o civilní osoby) o tom nic nevěděli, ani že jsou součástí SOS. Jak mi později sdělili ti, kdož se této akce zúčastnili, nic předem nevěděli, nevěděli ani o tom, že jsou zařazeni v SOS natož aby věděli své poslání a umístění. Tak jako v M. proběhla tato akce ve všech místech příhraničí a následně po celém území ČSR. Stejně tak probíhala mobilizace i následující dny, i když již v očekávání po předchozí zkušenosti. České osoby prostě obdržely telegrafický příkaz kam se mají ihned dostavit na vojenské cvičení. Téhož dne přijela do M. vojenská četa, která se ubytovala na nádraží a střežila viadukt. Městem projížděla auta SOS z vnitrozemí, většinou členů pražské a státní policie. Přijeli i dělostřelci, kteří se přesouvali směrem k Ještědu. Zajímavá byla reakce příslušníků Henleinovy strany. Všichni byli touto akcí šokováni a nebyli schopni se ani náznakem ozvat. Dokonce začali česky zdravit a na úřadech se začalo hovořit výhradně česky nebo alespoň se snažili. Po návratu z pohraničí do běžného života se však opět vše vrátilo do starých pořádků.
Němci, příslušníci čsl. branné moci tvořili po povolání na vojenské cvičení tzv. zelené kádry v mimoňských lesích. Někteří z nich přecházeli do Německa, kde byli zařazováni do zvláštních sudetských útvarů. Jako příklad lze uvést přeběhlíka četaře Lenka.
Během července a srpna 1938 bylo vybudováno lehké opevnění okolo Mimoně. Mezi jednotlivými bunkry byl postaven plot z těžkých křížových protitankových rozsocháčů. Průjezdné zůstaly pouze silnice, ale rozsochy byly připraveny pro jejich eventuelní přemístění i na silnice. Dle některých informací měly tyto náklady činit jen v okolí M. na 9 mil Kč.
Během prázdnin většina českých rodin, které pohraničí osidlovaly po roce 1918 odsunovala své děti do vnitrozemí, takže začátkem školního roku 1938/39 bylo ve všech českých školních třídách jen velmi málo dětí, kterých v měsíci záři ještě dále značně prořídly.
Začátkem září 1938 se opakovala akce SOS, její účinnost však již vlivem i mezinárodních jednání nebyla příliš účinná. Příslušníci SOS z Mimoně nastoupili do Jiříkova a Varnsdorfu. Zradou velitele Rumburského okruhu se však část mimoňské SOS dislokovaná u Varnsdorfu vzdala Němcům, kteří v té době již téměř zcela ovládali Šluknovský výběžek až do Chřibské. Tato jednotka SOS byla internována v Magdeburku a propuštěna až po zabrání Sudet.
V blízké Volšině zástupci SdP žádali o vydání četnické stanice. Obdobné tomu bylo i v jiných místech, ale naše sdělovací prostředky o tomto nepodávaly žádné zprávy. tyto skutečnosti měly depresivní účinek na zdejší obyvatelstvo z řad Čechů a naopak povzbuzovala obyvatelstvo německé nacionalisticky naladěné. Ulehčení přišlo až 24.září 1938, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace.
|